Ponyo z útesu nad mořem

Miyazakiho Ponyo je opäť svojim námetom originálny, kúzelný a uveriteľný. Ponúkol množstvo čarovných prvkov ako úchvatné prostredie a jednotlivé predmety v ňom, vyhral sa s každým jedným detailom, farebne je film proste majestátny a celková výtvarná technika a práca s ním je prvotriedna. Krásne šrafúry, namaľovaná obloha a more, žiadne jednoliaté postavičky či predmety, všetko je prepracované až na maximum. Ponya hodnotím s odstupom času veľmi pozitívne, i keď musím dať najavo, že kvalita jeho filmov mierne klesla, no stále je to Miyazaki, ktorého uznávam. Takže i v tomto prípade u mňa animovaný kráľ boduje na maximum...90% (04.05.2014)

Ponyo je animáč spíš pro hodně malé děti. Je spíš o atmosféře, má takovýten příjemný japonský styl. Všechno je takové malebné, milé a má to i hezkou hudbu, ale upřímně řečeno to byla pro mě často slušná zívačka. Příběh to nemá kdovíjaký, nakonec se z toho vyklube variace na Malou mořskou vílu... která je ale vzhledem k nízkému věku protagonistů docela ujetá. Ve filmu nijak nefunguje drama, protože ani nemá pořádné záporné postavy. Je to spíš hezky udělaný film o tom, jak si děti hrají. (5/10) (06.02.2021)

Ponyo jako dítě člověka a přírody je archtetypáním zobecněním základních principů japonské kultury, která žije v těsné vazbě na přírodu - uctívá ji, má z ní strach, je její součástí, žije s ní v symbióze. Příroda si bere i dává, je útočná i ochranitelská... Jsou to stejné principy, z jakých čerpá Godzila, podobné principy na kterých stojí Ótomova Akira, ale i starší Miyazakiho Totoro. A právě Totorovi se Ponyo podobá nejvíce. Je to film plný dechberoucích obrázků a dokonale propracované, ale nikdy nevysvětlené mytologie - Miyazaki vrství jeden neuvěřitelný obrázek za druhým, a nutí tak diváka přijmat to jako nedílnou součást fikčního světa. Nejsou tu žádné vysvětlivky, takže si člověk musí ledasco domýšlet, a v tom tkví skutečné Miyazakiho mistrovství. Celý film je jedno velké vyjádření o lidech, přírodě, budoucnosti, skryté pod formou filmu pro děti. Na první pohled absentující myšlenky (jak zaznívá v mnohých komentářích) jsou tak vpleteny do dokonalého celku, který je čistou esencí toho, proč je Miyazaki génius. (23.04.2017)

Já se přiznám, že mi žádné japonské animáky nikdy nepřirostly k srdci a tu japonskou mytologii v nich také moc nemusím. O Mizajakim jsem ale něco už slyšel a tak jsem byl zvědav jaké to bude. Po Hrobu světlušek vím, že ne všechno se má házet do jednoho pytle a tak dávám šanci i ostatním záležitostem tohoto žánru... Hned v úvodu jsem se lekl, protože se tam přesně objevil ten typ obličejů, které nesnáším a kterým dávám (možná blbě) souhrnný název manga. Ano jsou to ty velké oči s odlesky, malá ústa a místo nosu dvě tečky... Další co mne šokovalo byl čaroděj, trilobité a podvodní svět s ,,potěrem''. Vida ale nadšení dcery, která na to koukala se mnou jsem se nechal bez přemýšlení volněji unášet a o no to šlo. Asi to bylo hlavně díky krásným animacím, příběh samotný měl zajímavý začátek, ale podivný konec. Ale líbilo se mi to a jsem vděčný Reflexu, že něco takového vydal pod svojí perutí. Tohle je prostě tak trochu jiná pohádka z Ostrovů. Je to sice na slabší 4, ale přesto je dám. 4 zalté ryby. * * * * (28.01.2016)

Při hodnocení jsem se nedovedl rozhodnout, jestli 4 nebo 5*, rozhodla to za mě má dvanáctiletá dcera. Jednodušší Miyazaki a současně film pro děti. Naše dvouapůlletá prťata to viděla dnes večer podruhé, přičemž vydržela až do konce a závěrečnou píseň v traileru by si mohla pouštět stále dokolečka. Přestože mě to nevzalo tak, jako cokoli jiného od Miyazakiho (vím, co hovořím, v tuto chvíli mám úplně všechny jeho filmy), je to výborné a opakovaně koukatelné. Místy značně magické. ■ Sosukeho matka mi připadala jako dospělá Kiky. ■ A jak správně poznamenala má dcera, jediný Miyazakiho film, ve kterém se nelétá. 85% (14.10.2010)