Ponjo z útesu nad mořem

"A tvoje máma?" -"Tu mám ráda! Je velmi děsivá." Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. Všichni jsme věděli, že přijde. Hrdinové věděli, že za ním putují. Čaroděj nám všem řekl, že bude. Bohyně nám všem řekla, že bude. Matka se bála, co se stane, až přijde. Potom hrdinové doputovali, řeklo se že "už je to tady". A bylo po všem. Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. (25.11.2012)

Já se přiznám, že mi žádné japonské animáky nikdy nepřirostly k srdci a tu japonskou mytologii v nich také moc nemusím. O Mizajakim jsem ale něco už slyšel a tak jsem byl zvědav jaké to bude. Po Hrobu světlušek vím, že ne všechno se má házet do jednoho pytle a tak dávám šanci i ostatním záležitostem tohoto žánru... Hned v úvodu jsem se lekl, protože se tam přesně objevil ten typ obličejů, které nesnáším a kterým dávám (možná blbě) souhrnný název manga. Ano jsou to ty velké oči s odlesky, malá ústa a místo nosu dvě tečky... Další co mne šokovalo byl čaroděj, trilobité a podvodní svět s ,,potěrem''. Vida ale nadšení dcery, která na to koukala se mnou jsem se nechal bez přemýšlení volněji unášet a o no to šlo. Asi to bylo hlavně díky krásným animacím, příběh samotný měl zajímavý začátek, ale podivný konec. Ale líbilo se mi to a jsem vděčný Reflexu, že něco takového vydal pod svojí perutí. Tohle je prostě tak trochu jiná pohádka z Ostrovů. Je to sice na slabší 4, ale přesto je dám. 4 zalté ryby. * * * * (28.01.2016)

Píše se rok 2008. Temný Rytíř bez problémů válcuje svoji konkurenci ve všech státech světa. Když najednou se stane něco, s čím producenti absolutně nepočítali, ohromný propadák v japonských kinech... čím by to tak mohlo být? Ponyo je ta správná odpověď. Stavět se proti novému filmu zbožňovaného režiséra prostě nebyl dobrý nápad. Miyazaki tentokrát zvolil jeden z civilnějších fantasy příběhů, což asi nebude po vůli milovníkům Mononoke-Hime, nebo Naushiky. Ale kdo se s radostí podvolí návratu do desíti let, bude unešen. Sice schází nějaký rozvitý ústřední děj, ale to Miazakimu nebrání pohrávat si s emocemi diváka, jak mu je libo. Stále nechápu, jak se mu daří, tak jednoduše ve mě probouzet radost, dojetí, obavy a úsměv, který mi div nepotrhá tváře. V porovnání s jeho předchozími filmy bych měl za sebe hodnocení trochu snížit, ale když je přejdu a vzpomenu si jak dlouho mi zůstal po filmu dojatý úsměv, tak nemůžu bodovat jinak. (20.05.2009)

Rovnica: slabší Miyzakiho film rovná sa stále kvalitný film sa u mňa v prípade jeho najnovšieho počinu nedočkala uplatnenia. Zaujímavú víziu podmorského sveta prepojeného so svetom ľudí narúša už prazvláštna animácia a hoci Ponyo hýri farbami a prekypuje pozitivizmom, tak silné dojmy ako pri ostatných dielach štúdia Ghibli vyvolať nedokáže takmer vôbec. Kvalitatívne vzdialená tak ostáva nielen silne inšpiratívna Cesta do fantázie ale aj rovnako ako Ponyo na detského diváka zameraná Kiki či Totoro. A to sa už dá označiť ako sklamanie a rozhodne najslabší Miyazaki. (29.04.2009)

Miyazakiho Ponyo je opäť svojim námetom originálny, kúzelný a uveriteľný. Ponúkol množstvo čarovných prvkov ako úchvatné prostredie a jednotlivé predmety v ňom, vyhral sa s každým jedným detailom, farebne je film proste majestátny a celková výtvarná technika a práca s ním je prvotriedna. Krásne šrafúry, namaľovaná obloha a more, žiadne jednoliaté postavičky či predmety, všetko je prepracované až na maximum. Ponya hodnotím s odstupom času veľmi pozitívne, i keď musím dať najavo, že kvalita jeho filmov mierne klesla, no stále je to Miyazaki, ktorého uznávam. Takže i v tomto prípade u mňa animovaný kráľ boduje na maximum...90% (04.05.2014)