Ponyo z útesu nad mořem

Noční můra z Howlova hradu se stala skutečností a velký mistr zřejmě ke stáru našel své druhé dětství. Jenomže v dětství se příběhy hezky prožívají, ale špatně vymýšlejí. V první polovině se mi Ponyo ještě líbila, bylo to hezké, barevné a pořád tu byly narážky na něco neznámého, co se snad rozvine v děj. V druhé půlce ovšem přišlo ono Howlovské vystřízlivění, kdy se děj nekoná a všechno se jen změní v přecukrovanou limonádu, kdy se mají všichni moc rádi. Postavy mění svoje charaktery tak, aby byly ještě sladší než v první polovině, žádná gradace, žádné napětí. Znatelná věc z hlediska příběhu je absence jakékoli sebemenší záporné postavy, vím o tom své. Dobré a zlé jsou relativní pojmy, a když je všechno z cukru, bez toho, abyste poznali hořčici, se vám cukr rychle zají; nejde postavit pěkný příběh bez něčeho záporného, bez opěrného bodu. To, co ve snímcích studia Ghibli vždycky působilo jako ambrózie, tedy splynutí poetičnosti a slušného stupně uvěřitelnosti, je tu k nenalezení, ze záplavy, která nejspíš musela vyhladit 50% světového obyvatelstva (ano, vím, že by se to nehodilo do příběhu, ale taková věc musí bliknout v hlavě i každému dítěti, co se aspoň jednou v životě koupalo) mají všichni upřímnou radost a málem z toho neudělají národní svátek. Když se objevily titulky, tak jsem si pomyslel, konečně. Asi už se nikdy nedočkáme snímků tak kvalitních, jako se u Ghibli tvořily dříve. Tohle je pohádka tak přepohádkovaná, že bych ji doporučil dětem tak ve věku 3-4 let, a ano, to sám o sobě není kaz - mně ale 3-4 roky už dávno nejsou. A proroctví na závěr, jestli autor udrží linii, příští snímek bude japonská verze Teletubbies a jestli se tak bude i předem tvářit, bude se už muset obejít bez jednoho věrného diváka. (10.07.2009)

Je tenhle film narozdíl od jiných Mijazakiho filmů určený de facto jen a pouze pro děti? Nu, bohužel jo, ale znamená to, že je to špatný film? Rozhodně ne! Sice je o něco slabší, než největší űberveledíla, před kterými pravidelně padám do prachu temných kobek plných japonského čaje a freneticky křičím názvy jako je mononoke-hime a zuřivě se při tom biju do hlavy neopracovanou větví, ale i tak je to velmi, velmi dobrá pohádka, kterou bych bez váhání doporučil každému alespoň trošku poetickému špuntu, která má krom velmi zábavného příběhu se zajímavou mytologií i naprosto skvělou animaci, která je za prvé lepší než jiné Ghibli filmy z poslední doby (Zvedá se vítr, Kokuriko-zaka kara) a jedoduše je na ní vidět kterak je ručně kreslená a v neposlední řadě originální a fantasijní (což v jiných ghibliovinách poslední doby taky trochu schází, žel). PS: jelikož se jedná o film primárně dětský, okusil jsem krom originálu i dabing český a vůbec není špatný, povedl se a například takový padouch má v češtině charismatu minimálně o dva veletucty víc (13.08.2014)

Hajao Mijazaki naštěstí není jedním z těch, kdo považují pojmy dětský a dětinský za synonyma. Díky tomu tato animovaná dobrodružná pohádka není o nic menším filmovým zážitkem než ostatní mistrova díla. Navíc tu asi vážně funguje nějaká magie, protože jsem doslova cítil příliv pozitivní energie. A něco takového jsem právě potřeboval. Takže tisíceré díky! (09.01.2014)

Nejslabší Miyazakiho film. Hayao vyměnil svůj oblíbený vzdušný svět za svět podvodní, a i když i do něj dokázal vdechnout svou úžasnou fantazii, není jí tentokrát ani zdaleka tolik, jako jsme z jeho starších děl zvyklí. Děj nejenže je vlastně úplně o ničem, ale postrádá i vnitřní logiku. Hlubší pozadí nového světa vám navíc zůstane ukryto a i proto, že je spousta zásadních věcí pouze lehce naklepnuta, vám motivace jednotlivých postav přijde mnohdy naprosto nesmyslná či nepochopitelná. Jakoby celý film vznikl jen proto, aby mistr mohl ještě jednou na stará kolena nechat na plátně proletět pár kreslených ryb, kupodivu v daleko horší animaci, než u jeho i o celou dekádu starších filmů. (12.08.2009)

Jeden z mála Mijazakiho filmů, po jehož skončení jsem byl spokojen, ale ne okouzlen. Je tu vše, co mám na jeho filmech rád. Milý příběh, sympatické postavy, nádherně zobrazený svět, vynikající animace, obrovská porce fantazie bez hranic, spousta hravých detailů, humoru, napětí i dojemných okamžiků. A přece jsem pocit, že to tentokrát tak nějak příliš tlačí na pilu a v některých momentech se to zrátcí samo v sobě, postrádá obvyklou mijazakiovskou harmonii a nedrží pohromadě. Kdyby vše zůstalo v rovině přátelství Sosukeho a Ponyo, bylo by to úžasné milé a okouzlující. To ostatní, velkolepé a dynamické, co tomu asi mělo dát grády, bylo navíc, moc se to cpalo dopředu a nabourávalo celkový dojem. Za všechny jako příklad třeba role Fujimota, který se neustále měnil ze superpadoucha v milujícího otce a zase zpátky. Občas byla některá scéna délkou přetažená, občas některá nedávala smysl, jako by jí něco důležitého chybělo, aby zapadla do celku. Což se týká i reakcí a konání některých postav, například Sosukeho matky. Pořád to bylo nadprůměrné, pořád to bylo milé, pořád se na dobře dívalo, ale tentokrát jsem měl pocit, že to neladí tak dokonale jako jindy. (12.12.2014)