Dealer III

Refnová hvězdná kultovní trilogie o dealerech, která nemá konkurenci. Refn zajímavě vykonstruoval všechny tři díly, kde každý se zaobírá jednou z hlavních postav. První díl je asi nejvíce autentický s Kimem Bodniou, který padá z průseru do průseru. Druhý díl s Madsem Mikkelsnem mi příjde nejméně zajímavý, ale pořád slušný a finále s hlavním dealerem Zlatko Buricem, který se dostane do spárů Albánců. Slavko Labovic a jeho brutální úklid mrtvoly je už teď kultovní. Je to velmi surové, dánsky pochmurné, špinavé a realistické až z toho mrazí. Síla. 85% (15.02.2019)

Nejlepší díl celé série. Trojka na první dva díly nenavazuje a to je asi jen dobře. První hodina plyne v poklidu a sledujete nekompromisní praktiky Albánců a jiného lidského póvlu. Jenže závěr byl tak dokonalý, že se těžko hledají slova. Scény, kdy se dva týpci zbavují těla, nemá v tomhle směru konkurenci. Naprosto brutální, realistické a uvěřitelné. Celá triologie je z pohledu filmařiny bravůrní. (16.12.2011)

Záverečný diel dánskej trilógie privádza späť na scénu srbského drogového bossa Mila z prvého dielu. Časy sa zmenili a Milo už nie je tým, kto mal pod palcom drogový biznis v Kodani. Snaží sa ho vyšachovať albánska konkurencia. Lenže Milo sa len tak nenechá. Tretí diel je o poznanie brutálnejší než boli prvé dva a jeho zápletka sa točí opäť okolo nevydareného kšeftu s drogami - tentoraz sú to lentilky vymenené za extázu. Dotyčná brutalita príde na záver a práve záverečnou "zabíjačkou", ktorú si režisér mohol odpustiť, sa film zhodí na obyčajný priemer. Dusná atmosféra však zostáva. (13.05.2015)

Tento díl je z celé trilogie bezesporu nejkrvavější. Hlavní postavou je Milo a setkáme se opět i s Radovanem. Atmosféra je hutná, ale čekal jsem nějaké lepší vyústění. Pro mě to skončilo moc brzo a moc nejasně. Vlastně se tam jen načrtl konflikt s Albánci, ale už se nedovíme jak to celé pokračovalo (asi špatně). Každopádně hluboká poklona Nicolasi Windingu Refnovi. (24.09.2009)

Pusher III završuje trilogii, která svou autentičností a minimalistickým přístupem k natáčení připomíná některé filmy hnutí Dogma 95, hlavně Rodinnou oslavu režiséra Vinterberga. Přínos toho přístupu spočívá v sice neefektní, ale důsledné konstrukci postavy. Středovým bodem je Milo, stárnoucí mafián, který však nechce ustoupit mladé generaci. V posledním pokračování jsem se opět dostal pod kůži hlavní postavy, sice o něco méně než ve dvojce, ale opět jsem tuto postavu viděl i v té lepší stránce a navzdory ohavnosti Mila, jsem mu začal v jistých chvílích i fandit. Připomnělo mi to Bulgakova Mistra a Markétu, kde se píše, že nic není jen černé, či bíle... i strom totiž vrhá svůj stín. V tomto ohledu bylo vykreslení kmotra Mila opět bravurní. Nemyslím si, že je to nejlepší díl celé série, tím je pro mě mimořádně depresivní Pusher II, který mě jednou dojal a po celou stopáž až nepříjemně znepokojoval. V době kdy píšu tento komentář jsem viděl všechny filmy režiséra Refna do roku 2012, již po filmu Bronson a Drive jsem Refna umístil do svých Top ten režiséru, protože v těchto filmech přidal ještě nezapomenutou stylizaci, která působí jako silný stimul na divákovi emoce. (12.01.2013)