Samsara

Spojenie predchádzajúcich Frickeho filmov Baraka a Chronos v jeden celok. Po Barake znova vrchol hudobného dokumentu, v ktorom Fricke dokazuje, že je nekorunovaný kráľ. Úžasná spojitosť hudby a obrazov, vytvára neuveriteľne silné stotožnenie sa s plynutím času a s ľudskou históriou. Prepojenie človeka a prírody je tu znova podané ako niečo čo existovalo aj je stále uskutočniteľné v priamom protipóle k ľudskej uponáhlanosti, zmätenosti a hlúposti. Vo filme je ukázané všetko čo v 30 rokoch považoval Chaplin v Modernej dobe za vtip. Tieto obrazy tvoria znova najsilnejšiu časť celého filmu a ich sila je natoľko veľka, že som mal chuť vzdať sa mäsa, svojho domu a života v meste a mal som chuť utiecť na samotu, bez akéhokoľvek dotyku spoločnosti. Samsara je výborným príkladom inšpirácie aj duchovnej osvety aj keď miera štylizácie je oproti Barake a Chronosu podstatne väčšia. Ale tým pádom, že podobné filmy nevznikajú ako na bežiacom páse, sa Samsara stáva udalosťou roka a svojich fanúšikov má istých. (30.10.2012)

V podstatě to samé jako dokument Koyaanisquatsi. Člověk kouká jen na obrazy a do toho hraje taková zvláštní mystická hudba. Výhodou Samsary oproti Koyaanisquatsi je to, že ty obrazy jsou naprosto úchvatné a dech beroucí, opravdu pastva pro oči. Můj problém je v tom, že jsem nenašel zrovna dobré rozpoložení a po 20 minutách jsem se začal fakt brutálně nudit, takže jsem některé obrazy přeskakoval, abych se na konec dokopal rychleji. Nejvíc mě u takových dokumentů paradoxně mrzí právě to, že k tomu nemáme žádný slovní nebo alespoň písemný doprovod. Je tam zobrazena spousta zajímavých míst, zajímavých zvláštností. Málo kdo ví, že tamta pustina je v Utahu a Arizoně, že tamten klášter je v Tibetu, že ty staré chrámy jsou v Barmě, že nejvyšší budova na světě je v Dubaji, že ta rozsáhlá ghetta jsou na okraji Šanghaje atd. ..... Kdyby to mělo jen hodinu stopáž a u každého obrazu byl alespoň slovní popis, tak neřeknu ani slovo. Takhle je to sice hezké, ale obsahově pro člověka neznalého a nepolíbeného zeměpisem naprosto k ničemu. 60% (29.12.2012)

Samsara je esteticky selektivní a v této své selekci pečlivě sugestivní dílo (Stojí nám to naše Něco opravdu za To?). Je důležité rozmyslet si dobře, na co jsme to vlastně koukali. Snímek se trochu podbízí jako celistvá kulturní a civilizační sonda. Tou ale jednoduše není. Je "pouze" strhující obrazovou meditací s poměrně jasně vyhraněným názorem (antiglobalizačním, snad i anticivilizačním), složenou z několika málo zrnek písku a právě v této rovině je fascinující. (07.07.2013)

Od Baraky uplynulo téměř 20 let, nyní máme youtube a exotické záběry nám leží na dosah ruky. V této době musí Ron Fricke přinést něco víc než jen další Baraku, a to se podařilo jen z části. Samsara se více soustředí na lidi, lidské zvláštnosti, lidské utrpení i lidskou krutost. Úsek z masokombinátu opravdu způsobí nejednomu z nás masožravců nevolno... Jsou to právě tato mimoslovná sdělení, která na filmu oceňuji nejvíc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že spousta již byla viděna a navíc stopáž se taky trochu utrhla z řetězu. Samsara je stále krásná vizuální podívaná, skrývá se za ní spousta poctivé práce s kamerou, ale wow efekt již není tak velký... 7/10 (28.10.2013)

Film je podobenstvím, které nepochopil ani jeho autor, přitom ho výslovně použil: V úvodu sestavují extrémně pracně budhističtí mniši velkou mandalu. Jde o velmi opatrné skládání ornamentů, sypání maličkých množství barevných pigmentů na zem nebo na desku. Když je po několika dnech dokončena, důrazně ji pak sami zničí -- protože vše je pomíjivé a takové další řeči. To udělají i na konci filmu, a pigmenty shrnují do mističky. ---- Jedna ze základních pouček v malířství, týkající se míchání barev: nemíchat víc než dvě. Když si namícháte ten pravý odstín z pěti barev, možná bude mít přesný tón, ale bude takový ušpiněný, zašlý, nikdy to nebudou jiskrné barvy. ---- No a na konci se ukazuje, že z toho krásného vzoru barev je takový šedohnědozelený nevábný prášek vpodstatě uniformní barvy. Podle mě to přesně vystihuje dojem z filmu: Je to tak nějak divně namíchané. Hlavní dojem jsem měl, že sleduji náhodný screensaver. Ano, po úspěchu Baraky chtěli natočit něco stejného, ale přitom jiného, a dost se nepovedlo. V Barace byl děj výborně dramaturgicky řazený a dávkovaný, jednotlivé scény a skoky dávaly velice dobrý smysl. Nikoli ovšem v Samsaře. Co hůř, stylizace, kašírování a umělé vytváření děje mě na několika místech štvalo. -- Dobrý dojem jsem ovšem nabral zhruba na 45. minutě, kdy začalo představování (zejména) potravinářského (zejména čínského) megaprůmyslu. Ztuhly mi rysy a uvědomil jsem si, že budoucnost už začala a já jsem na ni moc starý. Za tohle palec nahoru, jinak poněkud rozpačitý a vyumělkovaný dojem. (16.02.2013)