Obsahy(1)
Jak vyvdat dvě dcery a služku, zvlášť když otec nemá ani ponětí, že už je nejvyšší čas? ... Otec Ubaldo má starosti, jeho dvě dcery si neustále stěžují na své zdraví. A taky by se jim rád postaral o ženichy. Netuší, že dívky a jejich mladá služebná už si své milé našly samy. A nejen to, vlastně by se rády co nejrychleji vdaly. A tak vytrvale vyhazují jiné nápadníky, odmítají lékařské vyšetření a naopak vítají své oblíbence v převlečení za doktory. Rozpustilé špílce, gagy, převleky, pohybové akce i slovní humor tohoto nevázaného představení ve stylu italské commedia dell’arte bavily diváky Činoherního klubu několik let, aniž by nezasvěcení tušili, že pravým autorem je bývalý ředitel divadla Jaroslav Vostrý, který měl za normalizace zákaz, a tak se pod inscenaci oficiálně podepsal její režisér Jiří Menzel. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Geniální spojení komedie dell´arte, klasické italské komedie, němých grotesek a přirozeného klaunství. Přitom všechno vybroušené do posledního detailu. Humor je tu velmi různorodý a nevadí to, akorát mi tam nějak nesedly ty Ježkovy písničky, přišly mi jako moc "vypůjčené". Zato "skoganští dekati" v prvotřídním "kohoutovském" přednesu mi učarovali. Hra byla uváděná pod krycím jménem Jiřího Menzela jako autora, protože skutečný autor Jaroslav Vostrý nesměl publikovat. V tomto světle dostává úvodní a závěrečný Abrhámův monolog trochu jiný akcent: Nový den volá, a já křepce vstávám. Neváhej, sluho, a podej mi meč! Že jsem jak zbitý a třeští mi hlava? Hlavní je věřit, i když není več. Odešla láska? Tak nebyla pravá! Nová už kyne; slzo, rychle zteč! Padám,však padnout v zápase je čest, a schopný padat vždy znova se vztyčí, tak, jako heroj zvyklý na bolest do tváře vrahů nebojácně křičím: Myslíte, že snad dostanete mne? Jedno je jisté. Zdeptaného ne! ()
Činoherní klub a jedna z mnoha jejich dnes již klasických her. Je radost se dívat na mladé tváře herců jako je pro mě sympatická Libuška Šafránková či Veronika Freimanová. Nesmím zapomenout na herce, kteří již nejsou mezi námi. Petr Čepek, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jiří Zahajský. Divadelní hra plná rozpustilostí a zmatků je nastudována pod taktovkou Jiřího Menzela prostě úžasně. Její televizní záznam budiž archívem nejen hereckého koncertu všech zúčastněných. ()
Když tohle srovnám s ostatními komediemi např. od Smoljaka a Svěráka, tak u tohohle jsem se zasmál opravdu jen párkrát. Skvělé herecké obsazení to určitě je i slušné herecké výkony, ale příběh, dialogy a že je tohle komedie? Chyběl mi tu prostě jednoduchý přirozený vtip a opravdu jsem se celou dobu velice nudil. ()
Bezpochyby zde vidíme jednu hereckou legendu za druhou. Pozorovat můžeme i dobrou převlekovou komedii, která je chvílemi opravdu vtipná. Na druhé straně jsem si nikdy neoblíbil divadelní záznamy bez diváků. A také jde o hodně uječenou komedii, kde se často křičí, hercům díky tomu není vždy zcela rozumět. Kulisy mi přišly trochu jak z průměrné pohádky. ()
Rozpustilá taškařice o třech neprovdaných dívkách v nesnázích, no já se bavila královsky.. Ten herecký ansámbl mi byl do jednoho sympatický, moc mile mě překvapila trojice Čepek-Zahajský-Vízner, pánové byli skvělí, no a Josef Abrhám jako smolař ve všech ohledech úžasný.. Mezi ženami tu jednoznačně září Libuška Šafránková, krásná, temperamentní a v okamžicích vyznání okouzlující.. Nádherná věcička.. ()
Reklama