Obsahy(1)
Televizní adaptace divadelní aktovky Václava Havla... Bedřich přichází na návštěvu do bytu ke svým přátelům, manželskému páru Věře a Michalovi. Právě totiž dokončili zařizování nového bytu, který je plný starožitností a exkluzivních kousků, jak sami neopomenou zdůraznit. Bedřich je prvním hostem, takže je to vlastně taková vernisáž. Manželé se předhánějí ve vzájemném chválení, zdůrazňování vlastních kvalit a jejich sebechvála se nezastaví ani před intimními sférami manželského soužití. A to vše prokládají nabídkami nezištné pomoci Bedřichovi a jeho ženě, jsou přece jejich nejlepší přátelé. Vnucují mu svůj vzorový model soužití a kritika způsobu Bedřichova života se stává stále neomalenější. Když však chce host odejít, jejich dokonalé štěstí se hroutí... Vernisáž je sžíravá, ironická hra o prázdném, frázemi naplněném životě, který má pro aktéry smysl pouze tehdy, když je obdivován okolím... Divadelní jednoaktovka Václava Havla měla zahraniční premiéru 9. 10. 1976 ve vídeňském Burgtheateru, domácí premiéra se konala až po listopadu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Vernisáž je asi nejlepší Havlova hra. Je to o snobech - manželský pár si pozve svého přítele disidenta na návštěvu, předvádí mu snobsky, draze vybavený byt, dítě...a pointu nebudu prozrazovat. Znám dvě verze. V jedné hraje roli disidenta spisovatele Karel Kryl, v této Tomáš Töpfer. Podle mně se pro tuto roli nehodí ani jeden, ale Kryl hrál přece jen trochu líp a tahle verze je (přes skvělou předlohu) příšerná. ()
Václav Havel má tak trochu smůlu a s ohledem na kvalitu jeho tvorby možná spíš štěstí, že jeho tvorba nikdy neměla šanci být posuzována nestranně a nebyla vystavena tvrdé konkurenci volného trhu. Za totality byl pronásledovaný a zakazovaný, po listopadu 1989 naopak nekriticky vyzdvihovaný. Do dějin se zapíše spíš jako veřejný činitel a symbol politických změn, než jako dramatik - už proto, že drtivá většina jeho dramat pojednává o hodně odtažitých tématech zcela vzdálených představám a zkušenostem běžných lidí. Vernisáž je asi jediná skutečně srozumitelná hra použitelná pro širší publikum. Televizní adaptace z počátku 90. let je slušně obsazená, ale ani tak mě Havlův text, který pojednává o snobismu zazobané dvojice, která se snaží udělat dojem na návštěvníka, zrovna dvakrát nenadchla. Celkový dojem: 55 %. ()
Hru jsem viděl několikrát a takových vernisáží u lidí co to se mnou mysleli dobře jsem také zažil docela dost. Kdyby uchopil režii Menzel, dopadlo by to lépe, tady to trochu skřípe. Nicméně slušná podívaná, která hodně o naší historii vypovídá. Na žádné vernisáži mě ovšem kamarádi neukázali kozy svých manželek, to je mi dodnes líto. ()
Musím se smát, jak se k Havlovi vyjadřují zejména ti, kteří o jeho dramatické tvorbě nejspíš neví vůbec nic. Viz třeba gudualin. Havel se stal světově uznávaným dramatikem už v 60. letech, tudíž je naprosto hloupé tvrdit, že měl vždy status zakázaného autora, kterého Západ hrál jen proto, že byl zakázaný. V 60. letech jsme do světa posílali mraky filmů a div.her , mnozí chtěli uspět a neuspěli, Havel uspěl jak u nás, tak v zahraničí v konkurenci volného trhu a byl jedním z mála. Připomínám, že z dramatiků se to povedlo jen pár dalším lidem (např. Kohout). Vernisáž je hra dobová, dnes už nám má co říci jen ve vztahu k době, ale je to perfektní analýza prorežimních pozérů, kteří chtěli být vlastně zadobře i s disidenty- hráli to na obě strany. Je škoda, že herci tak přehrávají, Havel přece vždy tvrdil, že ačkoliv jeho hry vybízejí k laciné karikatuře, on si přeje, aby je herci hráli co nejcivilněji. Škoda, ale žádná tragédie to není, např. to kýčovité aranžmá jejich baráku je vymyšleno perfektně. ()
Havla nemám rád, to vám potvrdí kdokoli kdo mě trochu zná. Fakt ne. Nicméně zároveň dodávám, že jako osobu nemám rád plno lidí (a daleko víc než PPP, čili prvního polistopadového prezidenta) a přesto dokážu jejich tvorbu ocenit, když za něco stojí. Takže tento odpad není zaujatost, ale je to prostě nudná neobjevná tuctová kravina. To, co se tu snaží autor o lidech velmi neobratně a neuměle říct, řeklo mnoho jiných mnohem lépe a působivěji. Töpfera, který tu vystupuje, mimochodem taky nemám rád, ale cením si, že byl ochoten přiznat, že ho to nebavilo hrát. ()
Reklama