Poslední horor

Pointa TLHM je poměrně zajímavá, pobavila mě nad míru a to i přes to, že jsem si film nepůjčil v půjčovně, což by jeho zábavnosti přineslo ještě další rozměr. Co se týče obsahu tohoto found-footage (tím označením si zde nejsem úplně jistý) dramahororu, námět je velice zajímavý, žel bohu, předveden v pokulhávající formě. Přesto že z toho mám ve výsledku dobrý pocit a alespoň jednu projekci bych doporučoval, nezastírám že se v poměrně krátké stopáži 80ti minut nachází až přes příliš hluchých míst, které člověka který není velkým fandou "reálných filmů" mohou nudit. (01.10.2011)

A začínám desátou stovku mých komentářů. Pokud existuje žánr komorní horor, tak tenhle film by se pro toto označení hodil přímo ideálně. Během sledování tohoto filmu jsem měl mnohokrát pocit, jako bych sledoval nějaký neškodný film, možná skoro i nějakou neškodnou černou komedii, jenže když člověku dojde, že ten týpek před kamerou to všechno myslí smrtelně vážně a dokud ho někdo nechytí, tak bude ve vraždách pokračovat, tak už to potom taková sranda zase není. Každopádně ale tenhle horor mi přišel hodně neškodný, zkrátka monohokrát jsem měl pocit, že vraždy jsou tam jen pro efekt a ani jsem se u nich nikterak nebál. Ovšem v tomhle případě film zachraňuje velice originální nápad, že hlavní hrdina, který zabíjí jen pro zábavu, se svěřuje divákům se svými pocity a dokonce klade velmi zajímavé skoro až filozofické otázky, které mě jako diváka leckdy donutily reagovat a odpovědět si na to, co hlavního hrdinu zajímalo. On přiznává, že je parchant, že on představuje to zlo a diváci před obrazovkou to dobro, ale zároveň nezapomene okázale sdělit, že je mu jedno, co si o něm myslíte. Jak říkám, nebýt zajímavého nápadu a toho, že jsem žádný podobný film dosud neviděl a neuměl jsem si představit, že by taky něco jako komorní horor mohlo existovat, tak bych film ohodnotil velmi nízko, protože chvílemi dost silně nudil a koukat se na ty vraždy z nudy mě přestalo bavit velmi brzy. Ale díky tomu nápadu a charismatickému představiteli hlavního hrdiny dávám nakonec filmu průměrné tři hvězdy, což mu musí stačit, protože na lepší výsledek to z mého pohledu rozhodně není. (19.06.2010)

Včera večer jsem měl tu možnost vidět tenhle horor na cinemaxu s titulkama, což už u mě ubralo jednu hvězdičku a tu druhou hvězdu ubírám za to že to nebylo až zas takový masakr jak jsem si myslel.. jooo bylo tam spoustu vražd na různý způsob, ale čekal jsem od toho víc a ten poslední proslov mě nějak nevystrašil.. cekově film vlastně chtěl sáhnout divákovi do hlavy a ukázat že v každém z nás je trocha toho vraha.. takže takový průměr. (20.10.2010)

Další film, co jsem chtěl vidět jako malý. Jestli ještě někdy Trier natočí nějaký portrét sériového vraha, tak ať se podívá na tohle, jelikož to je mnohem lepší, než jeho Jack staví dům. A to tady taky vrah říká do kamery hrozně hluboké myšlenky... Jenže tady aspoň mají něco do sebe, v Jackovi se dozvíme, že všechno je vlastně umění. Co se ale Posledního hororu týče, líbí se mi ten nápad. Nikde jsem nic podobného zatím nenašel. Jenže mi vadí, že se tady vlastně nic neděje, jenom vrah prostě někam s kameramanem přijde, natočí si vraždu, dá to do filmu, a to všechno několikrát. Zoufale tomu chybí nějaký zvrat, něco ne tak přímočarého, protože on se to vlastně za celých 75 minut nikam moc neposunulo. Ani to nemá nějakou atmosféru nebo napětí a co se vražd týče, většinou nic nevidíme (ale to nám tady vrah v tom filmu sám rozebírá, takže to byl režisérský záměr a v tom případě si nestěžuju). Ale i tak, ve finále se tam vlastně nic nestalo. Prostě vrah zabil pár lidí, filozofoval u toho a to je celý děj. Vlastně to nedává ani smysl - tak on zabije tolik lidí, ale nic, žádná policie po něm nejde a když už je v novinách u nějakého jeho incidentu i fotka, pořád po něm nikdo nejde. Což nepůsobí uvěřitelně, když tam ty oběti nechává mrtvé jen tak na místě. 2* (25.06.2019)

Hľa! Ďalší film, ktorý sa „Stal skoro vo vašom susedstve“. Last Horror Movie je zaujímavý už svojím jednoducho účinným názvom, obsahujúcim dávku sebavedomia a nešetriaci (čiernym) humorom, zároveň taktiež najskôr odkazujúcim na starú snímku z prvej polovice osemdesiatych rokov Last Horror Picture. So slovíčkom „Last“ sa v hororovej oblasti zavŕtanej do témy desu situovaného do bežného sveta bežných ľudí začalo operovať už pri Cravenovom „Poslednom dome naľavo“ (mohutný počet parafráz), ktorý podával výpoveď veľmi autenticky a surovo, takpovediac „bez servítky“ - presne do tejto kategórie, bez nárokov na výraznejší post, spadá aj „Posledný hororový film“.......... Autenticky sa tváriaci pohľad do života vraha, vo forme home videa, pohybujúci sa medzi explicitnými výjavmi násilia rovnako spokojne ako aj medzi jeho myšlienkovými pochodmi, ochotne predanými kamere. Last Horror Movie sa nehanbí za priame čerpanie inšpirácie zo starších snímok bez zábran skúmajúcich svet masových vrahov, napr. Henry: Portrait of serrial Killer, alebo Man Bites Dog (It happened in your neighbuorhood), tiež sa samozrejme dotýka fenoménu „snuffového“ videa, tým pádom sa z veľkej časti zakladá na klišé, ktoré sú mu hlavným inšpiračným zdrojom. Kvalitných klišé, obratne spracovaných – využitých, známych hlavne zo žánrových špičiek. Práca s nimi je dobre premyslená a zručná, nevytvárajú sa preklepy, prehmaty a z nich vyvstávajúce nepodarky, či rovno trápne utknutia sa o vlastné remeslo. Sebestačne sa sunie po tzv. zlatej strednej ceste (v ug pruhu) so zdravou dávkou kontroverznosti a známej provokatívnosti......... Nešetrí sarkazmom rovnako, ako nešetrí čerpaním z belgického Man bites dog. Práve v ňom bola vytvorená schéma rozprávania použitá v Last Horror Movie, štáb zachytávajúci širokospektrálne dni masového vraha, obsahovo obsažnejšie a vizuálne príťažlivejšie, film žije z jeho monológov, postrehov a úvah takisto (a niekedy dôležitejšie), ako z "voľnočasovej činnosti" – vrah je spontánnou cestou objektívne analyzovaný, necenzurovane predstavovaný sám sebou v celom rozsahu. Zhrnuté jednou vetou: Last Horror movie je možné brať ako polotovarový Man bites Dog zo spodnejšej časti regálu.......... Nie úplne podarený, ale vcelku úspešný pokus o paradokumentárny surový hnus, navyše veľmi sympatický – nemá vehementnú potrebu tváriť sa originálne alebo výrazne, jedná sa skôr o úctivý prídavok do beztak preplneného žánru, ktorý má potenciál nesklamať. Na pohnútky vyvolávania nejakej výnimočnej reakcie (či už sklamania, alebo nadšenia) sa nezmáha, netvári sa prehnane vážne a nafučane, v čom mu vitálne dopomáhajú humorné narážky, okrem iného smerované aj na samého seba. (24.07.2013)