Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov, Alexandru Potocean, Tania Popa, Cerasela Iosifescu, Doru Ana, Eugenia Bosânceanu, Luminița Gheorghiu (více)Obsahy(1)
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (355)
Nakouknutí do rumunských reálií v době těsně před pádem komunismu . To rozhodně zajímavé. Jinak mě tento tolik vychvalovaný film lehce zklamal, ale měli by ho promítat povinně na školách, aby náctiletí viděli realitu, jak to dopadne, pokud selže antikoncepce a co holka pak musí podstoupit a řešit. za oba...... ()
Trošku jsem si k rumunskému, až dokumentaristicky laděnému dramatu musel najít důvěru, než mě příjemně pohltila jeho pronikavá autentičnost.. Nelegální potrat je v těchhle končinách hodně o hubu, navíc, když se podařilo sehnat jen laciného „interupistu“, který navíc žádá namísto necelé finanční částky chladnou kompenzaci. Tamní rumunský život svazuje komunistická totalita a pro tyhle dvě spolužačky místní univerzity TO bude solidní oříšek. Zajímavé komorní drama představí dvě protikladné duše, přičemž jedna, ač je v pořádném maléru, se na úkor druhých bezohledně vyškrabe z lecčeho a druhá, která navíc slíbila návštěvu u budoucí tchýně, představuje obětavého člověka, podpořeného hereckým uměním Anamarie Marincy. Apelující drama místy rezignuje na výraznější dějový potenciál, svého diváka si ale spolehlivě najde!! ()
Nepotřebný zastávky. Ptáci nezpívaj, protože nemaj pro koho. Lidi chodí po betonový louce připitomělé rumunské metropole, netušíc, že zejtra bude novej den. Lidi - trvanlivý zboží, který nechce přiznat barvu. Jsou jako kachličky v koupelnách. Strohé, studené a hovno říkající. Pak mezi umíráním a nefilozofováním dojde k chybě. Holky jsou ve stresu. Nikdo jim nepomůže, nevysvětlí, že mez byla překročena. V zoufalství odevzdají svá těla chlápkovi, kterýho nikdy neviděli. A Rumunsko - celá totalitní éra - mlčí. Film ne! Záběry bez konce, holky bez budoucnosti, skvělý scénář a atmosféra na špičkách hor - vrcholem všeho. Já se do toho ponořil. Do těch změťourů, ulic, náměstí a nevynořil se. Což je dobře. Dobu jsem nezažil - děkuju - stejně jsem ale cítil, že ten film je pro mě. Pro mou generaci. Abychom se nedostali do lesa kontejnerů, svrabu a paneláků. ()
Exemplárna ukážka toho, ako sa má národ vysporiadavať na umeleckom poli kinematografie so svojou problémovou (v tomto prípade komunistickou) minulosťou. Až vtedy, ak natočíte takýto film, kde je natvrdo zobrazená atmosféra v spoločnosti určitej doby a autentické chovanie sa postáv v nej, môžete začať točiť konverzačné tragikomédie s komickými figúrkami. Česi išli na to opačne, ale už sa spamätávajú, slováci radšej vôbec nereagujú. TOP 20. ()
Potrat v socialistickém Rumunsku - vše je zachyceno syrově, dokumentárně, bez příkras... ale i bez odsudků vůči hlavním aktérkám. Tím více vynikne hrůza věci samé. Hrůza, kterou zdůrazní prostředí, kde se všechno odehrává, a která se pod hávem oficiality v dnešních nemocnicích ztratí. Film není prvoplánovou "pro life" ani "pro choice" agitkou, ale nezastírá, že to, o co se zde děje, je něco z podstaty strašného, co musí být nejprve přikryto nocí a na co pak zúčastnění marně chtějí zapomenout. Vedle tíživého svědectví o potratu je snímek i svědectvím o době všeobecné neochoty a nedůvěry, o aroganci a vulgaritě, jejíž dědictví nezmizelo u nás v bývalém Východním bloku ani dvacet let po pádu komunismu. "Já pán - ty pán" bohorovná mentalita tu leckde dosud přežívá. Tenhle film je dobrým doplňkem k pelíškovské sentimentalitě: obnažuje se tu ve vší bídě socialistické duchovní prázdno, které pan Hřebejk halí do laskavého humoru (nic proti duchu smířlivosti v naší kinematografii, ale není to celý obraz) ()
Galerie (23)
Zajímavosti (6)
- Název filmu se objeví až před závěrečnými titulky. (griph)
- V roce 2010 režisér Gaspar Noé prohlásil, že se jedná o jeden z nejlepších filmů poslední dekády. (Eldrick)
- Natočeno na podzim roku 2005. (D3VIL)
Reklama