4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Pvé minúty divák nevie čo, ale zato presne vie kde a kedy. V dobe ustrnutého marazmu boľševickej nadvlády, s dominanciou odpudivých verejných priestorov v šedočiernom povlaku a aroganciou malých pánov, uvedomujúcich si, čo to znamená mať schopnosť poskytnúť službu, nedostupnú zo strany vládnuceho systému. Dialógy riešiace podstatu sú plné úsečných viet, nervozity a klamstiev, uvoľnená reč sa vyskytne len v prípade, ak sa hovorí o zástupných veciach (atmosféra na večierku). Kamera zachytávajúca studené interiéry aj rozbité ulice s tlmeným osvetlením v dlhých záberoch výstižne dokresľuje bežný život v systémoch štátneho rozhodovania o majetku, službách i morálke. Do tejto situácie zapadá ako uliaty potratový príbeh jednej študentky, pomáhajúcej kamarátky a pochybného anjeličkára, v prostredí hotelovej izby s ošúpaným dreveným stolíkom a preblikávajúcim svetlom na chodbe. Zmar, bezvýchodiskovosť, riešenie len za cenu pošpinenia. Pozn. Lokálna osobitosť inak univerzálneho námetu o pomoci, klamstve a drtivom sklamaní z úspešného výsledku spočíva v ilegálnosti interrupcií v Rumunsku za čias Ceauşescuovho pro-natálneho programu (oficiálny zákaz platil v rokoch 1966-1989). (18.09.2008)

Veškeré thrillery jsou proti tomuhle rumunskému dramatu povídačky pro děti. Film je v některých momentech natolik intenzivní, že nenechá člověka ani nadechnout. Ponaučení, že být trochu sobecký a starat se jen sám o sebe, není v některých případech tak úplně k zahození. Otilia ukázala vůči usmrkanci Gabitě neuvěřitelnou obětavost. Díky výborné režiii jsem to spolu s ní celé prožil a věřte, že to nebylo nic hezkého. (21.12.2007)

Příběh poměrně triviální, o to víc se musel snažit scénárista, aby dal napjatými dialogy a detaily ze socialistického Rumunska filmu šťávu a tah na branku. Povedlo se. Cristian Mungiu natočil napínavý a místy skoro nervydrásající film o dvou studentkách, které se pokoušejí zařídit potrat pro jednu z nich. Nicméně jsem čekala údernější konec. Přesto tohle malé rumunské drama nabízí velký zážitek. (21.07.2010)

Po dokoukani uz chybi si jen polozit otazku: Ktera z nich bych byla ja? Ta uknikana holcina v prusvihu, ktera se nakonec vyskrabe ze vseho (tedy az na ten hlad, ano), nebo silna otrocka kamaradka? Casto si o sobe myslim, ze jsem hodne sobecky tvor. Ted mam ale pocit, ze na tom snad nejsem az tak hrozne. Ze bych pro kamaradku dokazala udelat to same. Priserna predstava. (17.04.2009)

Exemplárna ukážka toho, ako sa má národ vysporiadavať na umeleckom poli kinematografie so svojou problémovou (v tomto prípade komunistickou) minulosťou. Až vtedy, ak natočíte takýto film, kde je natvrdo zobrazená atmosféra v spoločnosti určitej doby a autentické chovanie sa postáv v nej, môžete začať točiť konverzačné tragikomédie s komickými figúrkami. Česi išli na to opačne, ale už sa spamätávajú, slováci radšej vôbec nereagujú. TOP 20. (25.05.2012)