4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Prostřednictvím dlouhých, většinou statických záběrů s pečlivou kompozicí aktérů i dalších prvků mizanscény dovádí Mungiu k dokonalosti onen minimalismus, jenž je pro rumunskou novou vlnu tak typický. Příběhy tamějších filmařů si většinou vystačí s drobnou epizodou v životě zaměnitelných lidí, která se navíc odehrává tak, jak by to i ve skutečnosti dávalo smysl. Díky této neokázalosti a nejednou i záměrnému odpírání katarze se daří vytvářet hutnou atmosféru, kterou našim jihovýchodním kolegům můžeme jen závidět. Ve středu takové struktury však stojí promyšlený scénář, pomocí množství všedních detailů trefně vystihující svou dobu i myšlenkové podhoubí. Více zde. (22.05.2021)

Krásná ukázka neuhlazené, ale razantní filmařiny. Režisér Mungiu se soustředí zejména na herce, pozoruje je až z intimní vzdálenosti a zachycuje jejich skvělé herecké výkony. Nic víc není třeba, žádný hudební doprovod, žádné nestandartní střihy, prostě jen sled dlouhých záběrů. A ono to skvěle funguje. Scénář je totiž tak drsný, že diváka mrazí a nelze film přestat sledovat. Velice silná je pasáž rozhovoru s doktorem na hotelovém pokoji, která až bolí, byť se o zákroku jen mluví, nic není prováděno. Nebo pasáž s narozeninovou oslavou, kde se baví za jiných okolností fajn lidi, ale v kontextu toho co víme, vše působí až hororově. Mungiu je bezpochyby velice empatický k ženám a jejich pocity dokázal zprostředkovat všem divákům. (02.09.2011)

Pvé minúty divák nevie čo, ale zato presne vie kde a kedy. V dobe ustrnutého marazmu boľševickej nadvlády, s dominanciou odpudivých verejných priestorov v šedočiernom povlaku a aroganciou malých pánov, uvedomujúcich si, čo to znamená mať schopnosť poskytnúť službu, nedostupnú zo strany vládnuceho systému. Dialógy riešiace podstatu sú plné úsečných viet, nervozity a klamstiev, uvoľnená reč sa vyskytne len v prípade, ak sa hovorí o zástupných veciach (atmosféra na večierku). Kamera zachytávajúca studené interiéry aj rozbité ulice s tlmeným osvetlením v dlhých záberoch výstižne dokresľuje bežný život v systémoch štátneho rozhodovania o majetku, službách i morálke. Do tejto situácie zapadá ako uliaty potratový príbeh jednej študentky, pomáhajúcej kamarátky a pochybného anjeličkára, v prostredí hotelovej izby s ošúpaným dreveným stolíkom a preblikávajúcim svetlom na chodbe. Zmar, bezvýchodiskovosť, riešenie len za cenu pošpinenia. Pozn. Lokálna osobitosť inak univerzálneho námetu o pomoci, klamstve a drtivom sklamaní z úspešného výsledku spočíva v ilegálnosti interrupcií v Rumunsku za čias Ceauşescuovho pro-natálneho programu (oficiálny zákaz platil v rokoch 1966-1989). (18.09.2008)

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut... (05.08.2008)

Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu. (02.06.2008)