Reklama

Reklama

Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále

(TV film)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Strhující osudy legendy českého rokenrolu v hudebním dokumentu Igora Chauna. Dvoudílný hudební dokument režiséra a scenáristy Igora Chauna zobrazuje strhující osudy legendy českého rokenrolu, zpěváka Miki Volka. Diváci střední generace mají bezpochyby ještě v živé paměti záhadnou postavu tohoto zpěváka, jehož hvězda v šedesátých letech zazářila, aby pak následoval ... jeho pomalý a hluboký pád.
Dokument se začal natáčet v srpnu roku devadesát šest, v den zpěvákova pohřbu, a kromě archivních materiálů obsahuje také jedinečné amatérské záběry z konce zpěvákova života, pořízené jeho mladými přáteli. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (19)

tahit 

všechny recenze uživatele

S více než s desetiletým zpožděním jsem konečně viděl tento vzácný dokument, který je více než jen pouhou zábavou, ale především obrazovou sondou do počátku šedesátých let, která mnohé vypovídá o tehdejší mladé generaci a jejich stylu a tvůrčích zájmech. Filip Menzel a Igor Chaun dokázali natočit nemožné. Škoda, že nejsem pamětník jeho koncertů, protože Mikiho zjev na jevišti plus jeho černý brejle a zápaďáckej styl zpěvu, kterým provokoval, musela být tehdy velká bomba. Pravděpodobně byl asi u nás jediný, kdo uměl zpívat ve stylu Ray Charlese nebo skvělého Fatse Domina. Opravdu velmi vzácný sběr filmového materiálu, který naplnil svou roli objektivním obrazem této zvláštní doby. Zaplať pánbůh, že to někdo točí. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

2/2 Je mi líto, ale tenhle portrét tzv. českého krále rokenrolu patří mezi to nejhorší, co na poli českého dokumentu v 90. letech vzniklo. Neskutečné množství vaty, zbytečně tlačené soukromí Filipa Menzla do popředí. Menzl tehdy nebyl spokojený jako herec a hledal nové místo na slunci a tak se našel jako parťák Mikiho Volka. A ani Chaun s tím zoufalým materiálem nic nevymyslel. Otázka je, kdo stál za nápadem, že takový materiál musí mít vypravěče v podobě uhlazeného projevu Lukavského. Ačkoli se to šíleně třískalo. Stejně jako vystoupení distinguovaného Františka Kožíka a jeho vyznání z lásky k matce Mikiho Volka... Nesmyslně interpretované dobové články, trapné chvilky četby F. R. Čecha přednášejícího kapitoly z vlastní knihy vzpomínek... Celé to stojí na základní premise adorace jepičí kariéry jedné z mnoha tváří klubových scén 60. let, Miki Volek se sice našel na prknech Olympiku a stal se členem Olympicu, krátce měl angažmá v SeMaForu, ale to je asi tak všechno. Počínaje normalizací se propadl kamsi na dno a z něho už se nikdy nevyhrabal. A diváci tohoto skvostu jsou bohužel nuceni sledovat tento pád pod drobnohledem. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Jeden z mých zásadních filmů, který formoval mé názory a pohled na svět. Život rokenrolového krále (kterého jsem nikdy neposlouchal) Mikiho Volka a jeho zarputilý boj nejen se světem, ale i se sebou samým... Igor Chaun, sám blízký Mikiho přítel, měl díky osobitému vztahu s hudební legendou možnost nahlédnout do osobního života a otevřít cestu názorům a ozvěnám hodnotového žebříčku hudebního solitéra, jehož uměleckou i životní dráhu determinovaly hranice dané režimem i světem showbyznysu. Vzácný dokument... ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Při pádu z rokenrolového trůnu si natloukl a horko těžko se pak zvedal. Tuto základní pravdu o Mikim Volkovi jsem pochopil už po hodině tohoto dokumentu - tedy po první části, nazvané Život. Samostatně bych ji hodnotil 4*, řekne totiž vše podstatné. Jenže je tady ještě druhá část, nazvaná Smrt. A ta má také hodinu. (Takže to vlastně není Smrt, ale Umírání.) Autoři dokumentu měli Mikiho rádi a asi chtěli, aby lidi poznali všechny stránky jeho života - i ty politováníhodné. Tímto jistě dobře míněným úmyslem u mě paradoxně ale dosáhli opaku - trpěl jsem u toho. Jako bych se díval na pořad bulvárních hyen o Michaelu Jacksonovi a jeho rozpadajícím se nosu. ... No a vypravěč Radovan Lukavský se svým tragickým přednesem celkovému dojmu také nepřidal. ()

lillien 

všechny recenze uživatele

K hudbě Mikyho Vdolka mám asi toliko. Anžto jsem v raném harantím věku tolik toužila splynout s nekomplikovaným socialistickým hurá vkusem spolužáků a rozkráčet to spolu s Františkem Janečkem, odkojena otcovou patologickou potřebou vtloukat nám do hlavy českou bigbítovou scénu mohu dnes říct pouze to, abyste šli s počeštěným rokenrólem á la Miky Volek do prdele. Tím nechci snižovat Vdolkovy kvality coby zpěváka a rebela, ale když si to budete pouštět pořád dokola, tak skončíte na koktejlech z psychofarmak taky. Miky se srdnatě vzpíral a s téměř až sympatickým fanatismem odmítal připustit, že by cokoli krom rokenrolu stálo za snahu a tvorbu. Publikum však stárlo, kyčle začaly z toho šejkování trochu bolet, a Miky stále ne a ne přešaltovat na jiný žánr. A vsadím se, že soudruzi v tom hráli podružnou roli, on se prostě na tom rokenrolu zapích, i kdyby mu do toho Suprafon nekrafal. Do toho ta bisexualita, chlast a socialismus. No jinak než blbě to dopadnout nemohlo. Po vzoru krále Elvise natekl Miky do rozměrů, kdy se v preferenci otvorů začne upřednostňovat ten per os a vykročil směle ku svému konci. Hudebně stále příliš monotonní bytost na celoživotní obdiv, ale jako příběh hodně zajímavé! ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Film získal novinářskou cenu Kristián. (Terva)
  • Film získal v roce 1997 výroční cenu Trilobita Svazu filmových a televizních tvůrců FITES. (Terva)

Reklama

Reklama