The Tracey Fragments
Režie:
Bruce McDonaldKamera:
Steve CosensHrají:
Elliot Page, Ari Cohen, Chris Ratz, Kate Todd, Norman Yeung, Stephen Amell, Slim Twig, Julian Richings, Daniel Fathers, Maxwell McCabe-Lokos, Gordon Masten (více)Obsahy(1)
Film THE TRACEY FRAGMENTS byl natočen na základě stejnojmenné novely Maureen Medved. Jednotlivé obrazy jsou poskládany z více záběrů, které tvoří dynamickou koláž a neustále se mění. V hlavní roli je normální patnáctiletá holka, TRACEY BERKOWITZ (Ellen Page). Tracey hystericky hledá svého bratra Sonnyho, který se ztratil na procházce. Na rozděleném plátně se na přeskáčku objevují jednotlivé události Traceyina života v poslední době. Rodiče, šikana ve škole, útěk, psychiatr, paranoia, lži, fantazie o lásce, násilí... Všechny tyto střípky dávají dohromady tragicky mrazivý celek, kdy Tracey hledá odpuštění. (ČSFD)
(více)Recenze (44)
Hlasuju pro. Líbí se mi to experimentální poskládání obrazů z více záběrů - může se zdát chaotické, bez systému, ale má to svůj funkční důvod - třeba jak říkal Bluntman, jak by chtěl hledat v zblázněném mozku vnitřní řád a systematičnost? Tam je přece jenom chaos a ten chaos se převádí do vizuální podoby snímku... Podle mě vydařený experiment :) ()
Sólo pro Ellen Page. Její filmografie je sice trochu ujetá, plná "divných " rolí, ale musím říct, že mne ani jednou nezklamala. I v tomhle filmu složeném z několika "dílčích filmů" je její svět plný magorů, úchylů, existencí, deviantů, přesto asi v jádru "normálních" lidí. Je to přitažené za vlasy, i psychiatr je jakási "mužatka", ale když se zadaří, tak na chudáka spadne i záchod a všechno je nalevačku. No, naší hrdince se život fakt moc nevyvedl a puberta je vážně těžké období. Každej jí zneužívá, rodiče jsou mimo a navíc ztratila bráchu, kterej se proměnil v psa. Krize. Já bych to asi nedal. Tracey to ale všechno přežije. A to je asi základní poselství filmu. 70% ()
No tak tenhle film mi dal opravdu zabrat. Jsem asi jedna z mála které nevyhovoval roztříštěný obraz, nevěděla jsem kam se dříve dívat, nic jsem nestíhala, oči mi skákaly z jednoho kousku na druhý a ve výsledku z toho nebylo prakticky nic, ani nevím jestli jsem závěr pochopila dobře, ačkoliv byl zajímavý..Scénky s psychiatrem, nebo co to nakonec bylo, byly úžasné, jen jsem stále přemýšlela že je více šílený než samotná Tracey :)) .. Bratr pes, matka profesionální kuřačka, otec nevýrazný nijaký, to byla ale partička lidí..Úžasný nápad, jen mi přišel nedotažený do konce, dalo se z toho vycucat mnohem více..Rozhodně mi stále vrtá v hlavě myšlenka o koních a peně a medu :D) Díky Tracy! :D) ()
The Tracey Fragments je sice film o ničem, a když už se náznak děje vyskytne, nedávám to naprosto žádný smysl, ale jako vizuálně zajímavý experiment to funguje dobře a naštěstí Ellen Page, která ve své bizarní roli bez nadsázky exhibuje, dostává hodně prostoru. ()
Originalita za každou cenu, opravdu. Tvůrci si asi řekli, že z natáčení jim nesmí zůstat žádný odpad, a tak použijí každý záběr který udělají a že to bude vypadat 'cool' či co?! Ne nevypadá... bral bych, kdyby to nebylo fragmenty tak naprosto zbytečně přeplácané až nepřehledné a byly využity trochu s rozmyslel a ne jako 'na prasata nažerte se'. Už vůbec těmi fragmenty nezakryli skutečnost, jak je ten film nudný (pár světlých stránek to mělo... slovy 'dvě') a hlavně úplně O N-I-Č-E-M. Tohle Ellen sama zachránit nemohla, ale aspoň to díky ní není jen jedna hvězda až odpad. ()
Filmový Rock'n'roll! ()
Můj druhý experimentální zážitek s nálepkou Made in Winnipeg (po filmu My Winnipeg). Kromě toho, že tihle Kanadˇánci dost brečí nad zbořením městského hokejového stadionu (tohle téma propašovali, jak do filmu kam se hodilo, tak do filmu kam se nehodilo vůbec) umí sakra dobře vytvářet atmosféru a mají styl. Tracey Fragmenty využívají dělení obrazu především k vyjádření napětí, akce či emocí a využívají jej velmi mistrně a ty nejlepší výjevy jsou divákovi poskytnuty vždy jen na několik málo setin - s ničím se neplýtvá a nic se nepřejí (film má 80 minut). Takže některé chvilky jsou naprosto geniální, jsou v menšině, ale jsou, navíc ve spojení s úžasným zjevem a hlasem Ellen Page získávají na lesku i všechny ostatní, sama Page hraje v některých polohách nejvyšší hereckou ligu současnosti a talent ji určitě nechybí. Prostě díky za tenhle film, podobných se moc netočí. ()
Zvláštní snímek. Scény s psychiatrem/ičkou jsou hodně funny ()
tak trochu lepší třináctka. nepochopitelně geniální soundtrack (sestavený členy broken social scene), nudná visuální onanie (zpočátku paralelně rozběhlý děj alespoň nutí člověka k pozornosti), otravná zmatená patnáctka a její hledání sama sebe... ()
Potenciál by aj bol na to, aby z toho vznikol veľmi zaujímavý film. Ale nanešťastie bol zaujímavý len po stránke strihovej a kamerovej, lebo čo sa príbehu a deja týka, napriek tomu aký je film krátky, tak ma vyslovene nudil. Verím, že novela je určite lepšia aj o 150%. ()
Hlavně strašlivá nuda. Kdyby nebylo toho praštěného konceptu, alespoň by se na film dalo koukat, vlastně by mi možná i líbil, takhle je to jen předlouhé čekání, až se ze všech těch čtverečků sesype něco, co dodá obsahu formu, případně formě obsah. Takže pár hvězdiček, za těch pár chvil, kdy k tomu dojde. Ellen Page je mimořádná a podivná a jako Tracey příliš výrazná. Ale kdybych dříve neviděl Juno, kde hrála či byla to samý děvče, jenom bez deprese a romantickejch tužeb, asi by mi tu tolik nepatřičná nepřišla. Necelých 60 %. ()
Nádherný případ, kdy forma tvoří obsah. Tracey Fragments je obrazové podání myšlení patnáctileté dívky, která právě ztratila svého bratra. Zápletka věru naivní a celkově příběh je tu nulový a scénárista se 2x nepředřel. V čem ale snímek vyniká, je už zmiňované obrazové podání myšlenek. Všude se filmu píše pouze jako o obrazovém experimentu, kdy je obraz rozdělen na několik políček, což je pouze výsledný efekt. Hlavní smysl těchto efektů je totiž přenést na diváka způsob, jakým dívka vnímá danou situaci. Děj tedy není náhodně protkán rozkouskovaným obrazem, ale váže se ke konkrétní situaci. Ve scéně, kdy Tracey například sedí v křesle a snáší nadávky svých rodičů, se každá osoba postupně objevuje v samostatném okénku. Po chvíli slyšíme více hlasů jak přes sebe řvou a následně se všechny hlasy ztlumí, Tracey se objeví v prostředním okénku. Zjevně je na uplně jiném místě a suše komentuje co si o všech myslí. V jiné scéně, kdy Tracey vystrašeně utíká vidíme obraz v desítkách malých rozdrobených blocích a přesto je v něm jedno a to samé. Mnohými tedy nepochopená stylizace má mnohem hlubší smysl. Obrazovým podání toto ale nekončí. Tracey si mnohá fakta překrucuje, aby je viděla tak, jak je vidět chce. Vlastnost lidí se projevuje do fyzického vzhledu osoby a jednou se mi i zdálo že 2 osoby jsou ve výsledku jedna a tatáž. Tracey Fragments, přestože je označován za obyčejný film s experimentální stylizací, je velice originální počin, kdy forma tvoří obsah. Podivně příjemné podívané asistuje skvělá Ellen Page, jejíž hlas i vše ostatní jsem si zamiloval už v Juno. Film degraduje místy velice chudé scenérie a příliš jednoduchý "děj". Pro diváky, co se občas rádi podívají na "něco jiného" je to ale skvělá volba. ()
Příběh obyčejný patnáctiletý holky? Dejte pokoj. Každopádně tenhle film stojí za to vidět. A to nejen kůli netradičnímu zpracování, které chtě nechtě zahltí všechny vaše smysly. Jako ostatně všechno, co má nějaký smysl. A pro fanoušky Ellen Page je to přímo povinnost. Tleskám nejen jí, ale i nápadu tenhle film natočit. ()
Do filmu som sa pustil s tým, že dráma s Ellen Page nemôže byť zlá. A zlé to nebolo, len som absolútne nepochopil, čo sa nám týmito zloženými fragmentami snažil Bruce McDonald povedať. Vážne, celú dobu, celých 80 minút stopáže filmu som sa snažil nájsť nejaký "záchytný bod", ktorý by dával ako tak zmysel. Jediné dve také pasáže sme mohli nájsť na začiatku a na konci, týkajúce sa Traceynho brata. Všetko medzi tým bolo akési, akési ... neviem preto ani nájsť správne pomenovanie. Prinajmenšom zvláštne, depresívne vyzerajúce a úlomkovito nedávajúce žiaden zmysel. Prišlo mi to ako určené pre ľudí, ktorí fičia na tvrdých drogách. Jediní oni by v tom vďaka drogovému opojeniu možno našli nejaký zmysel. Každopádne mám z toho celého zmiešané pocity. Na jednu stranu potešila the best actress of our generation, Ellen Page ako Fourty Below Zerowitz, ktorej skutočne nerobí problém vžiť sa do akejkoľvek role a na plátne vždy podá bravúrny výkon. Na druhej strane mi nesadol zvláštny storytelling (aj keď myšlienky o deťoch, ktoré sa stanú koňmi a o mŕtvom dievčati, z ktorého vznikne med, boli prinajmenšom na zamyslenie), sorta vyobrazených postáv a ani experimentovanie s viac zábermi naraz. Človek nevedel na čo sa sústrediť a pozeralo sa na to dosť chaoticky, možno tak chaoticky ako na videoklip Seven Nation Army od The White Stripes. Ale to už som sa nechal trošku uniesť. The Tracey Fragments by aj mohol byť zaujímavým psychologicko-dramatickým snímkom, keby vyriešil inak dobre myslený storytelling a zábery vyobrazoval klasickým spôsobom. Takto je jediným pozitívom na filme Ellen. ()
Experiment, který podle mne mohl být mnohem lepší, bylo jen pár úseků, kdy mne i dokonce zajímal, ale většinu z filmu jsem nevěděl na čem jsem. ()
Dej je neusporiadaný, chaotický a nezrozumiteľný. Napriek tomu originálny film plný neobyčajných myšlienok. „Keď dievča zomrie, zhnije v zemi, rozkladá sa a z hliny vznikne rastlina, tú potom včely opelia a urobia med. Potom jej rodina kúpi domov med a zjedia vlastnú dcéru.“ Ellen Page opäť nesklamala a dodala tejto skladačkovej dráme šmrnc. ()
Film naprosto o ničem, který mě ale naprosto dostal. Neskutečný nepořádek, blázinec ... jednotlivé obrazy, barvy na Vás blafají z obrazovky. Plus Ellen Page. A takhle to dopadlo. Dobré, dobré. ()
I když se mi takovéhle "artové" filmy většinou nelíbí u tohohle má pozornost byla přikovaná. Neustále se měnící obrazy mi nikdy nepřišli zmatené, ačkoliv je zápletka triviální forma vyprávění z ní dělá záhadnou podívanou u které je vám jasné, že to nijak nedopadne, přistoupíte na tuto hru a vžijete se do hrdinky. Ten zvláštní pocit při závěrečné scéně sem ještě u jiného filmu nezažil. ()
Po druhém shlédnutí opravuji na4*. ()
Můžu na to koukat furt dokola. Když sem to viděl poprvé nevěděl sem co si mám myslet. Tak sem si to pustil podruhý a oslovilo mě to. Ten styl natáčení: scéna rozdělená do několika střípků kde je každý detail jiný. Pro někoho možná moc depresivní. Ellen Page válí jako vždy. Vrány jsou jako kuřata stromů... ()