Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

To, co se Kauteckému podařilo v Občanu Havlovi takřka dokonale, tedy proniknout dokumentované osobnosti na kostní dřeň a tu ukázat divákovi, se Zikovi s daleko expresivnější osobností Jana Saudka nepodařilo téměř vůbec.. má to své pravdivé momenty, zbytek je ale jen pokus poodkrýt nános nejrůznějších masek, které si mnohdy odporují.. (19.12.2007)

Saudek je takový komediant, že to snad ani není možné. Doporučuji všem milovníkům jeho fotek, z "dokumentu" tryskají emoce, vášně a je stejně kýčový jako jeho fotky. Čekala jsem například pohled do fotografovi "kuchyně", Zika (který v 90tých letech udělal jednu sérii dobrých ženských aktů a od té doby jede pořád to samé) se navíc projevil (po těch pár pronesených větách) jako naprostý dutohlav a namyšlený floutek, ale je to přesně ten typ člověka, který může Saudka skoro nekriticky obdivovat a sedí mi to k němu, Saudkovi role bohemskeho rádoby génia sedí a hrozně se v ní vyžívá, ale nevěřím mu, že takový skutečně je. Všichni kdo máte Saudka rádi pro jeho fotky se proberte a půjčte si knížku o Sudkovi nebo Drtikolovi. Jeden drtikolův akt vám toho dá mnohem víc než všechny ty Saudkovi nabubřelé nevkusy. (LFŠ 2008) (02.08.2008)

Tak tenhle dokument si ode mne rozhodně 4* zaslouží. Panu režisérovi tleskám, lépe to udělat asi ani nešlo, velice objektivní a široký záběr této rozporuplné avšak nepochybně zajímavé osobnosti. Jan Saudek vyobrazen jako jeden z posledních bláznivých a přitom duchem stále mladých pábitelů. Jinak holky a ženy radši se mu obloukem vyhněte, ještě stále by vás tenhle "dědek" mohl okouzlit a dobře víte, jak by to pak dopadlo. Obdiv za jeho odvážné odpovědi, které jsou skutečně často daleko za hranicemi dobrého vkusu a zavedených norem. Jeho vášeň pro obskurní a většinou nechutně tlusté ženy je až fascinující. Každopádně tento dokument rozhodně není nudný a přitom nabízí spoustu témat na zamyšlení. Blázni hýbou světem. (24.08.2008)

Tento dokument jde trochu opoždněně již po známých stopách Jana Saudka. Zachytává jeho život v době, kdy především prožívá velké životní zklamání z podvodu, který na něj spáchala jeho bývala družka a žena jeho syna Sára. nedovedu pochopit, jak jí mohl dát soud za pravdu, příčí se to dobrým mravům...Autor dokumentu se neumí ptát, když s něčím přijde, tak je to jen to, co už Jan Saudek někde řekl dost, o čem už psal, a tak to na mě působí jako by už neměl co říct, jen je rád, že s ním někdo točí, že se o něho někdo zajímá, což skrz uvedené zklamání od mrchy Sáry je pochopitelné... Po tomhle dokumentu se rozešel s ženou, která je v tomhle dokumentu a má další dvě děti... Kdo má Jana Saudka rád, ten je rád i za tenhle dokument a já mezi ty lidi patřím. (10.09.2011)

Je všeobecně známo, že Jan Saudek je společenský pozér, a v tomto dokumentu nikdo nemohl čekat důkazy hovořící proti. Saudek je rovněž bonviván a bohém s výraznou (faktickou, nikoli proklamovanou) neúctou k existenciálním životním potřebám ostatních. Což se nám zdálo logické, to by jinak byl houby bohém. Značnou otevřenost umělcovu co se osobních témat týče považuji (zřejmě na rozdíl od mnohých) za mírně tíhnoucí k bulváru a nejsem si jist, jestli jsem to všechno opravdu chtěl vědět - nicméně Saudkova tvorba jako taková je velmi niterná a přitom exhibující a možná to spolu souvisí. Jeden z našich nejznámějších fotografů se v Zikově dokumentu ukazuje, přes veškeré excesy a „chlapáctví“ jako stárnoucí muž, který však svou léty nasbíranou moudrost nestaví do kouta a na své poměry neokázalým způsobem se jí (bez zbytečné hořkosti!) řídí.         Z diváckého hlediska jsem nevnímal pozitivně Zikovy vstupy ve filmu - buď měl být jako tázající se zcela skryt, nebo měl vystupovat víc autonomně - jím zvolená forma působila až přespříliš uctivě, čímž poněkud podkopávala autentičnost situací. Bylo také místy znát, že sestřih z celkových šedesáti hodin záznamu hrozí produkcí nekoherentních momentů. Naopak byl jsem spokojen s výběrem hudby doprovázející nejen zobrazované fotografie. Jako velmi zajímavé a vzbuzující zamyšlení mi přišly rozhovory s přáteli a příbuznými Jana Saudka. Citlivým způsobem spíš než samotného Saudka přiblížily pocity (a někdy skutky) osob, žijících ve stínu tak výrazné osobnosti. Jako ctiteli Saudkových fotografií se mi rovněž dostalo nového pohledu na jeho tvorbu. Výběr fotografií, hudební doprovod, náhled na okolnosti jejich vzniku a přítomná debata (Saudkem velmi silně prožívaná) na téma jejich potenciální ošklivosti, vnímané částí publika, mi umožnila opět nově procítit jejich svého druhu dokonalost a lidství. Výtky, že nejlepší díla vytvořil před desítkami let a nyní se již jen opakuje a tvoří kýč, Saudek odbývá větou, že za mlada také lépe běhal - a má pravdu. Ostatně má právo nyní tvořit pro svou radost a potěšení, protože ostatním už toho poskytl dost.         Ve výsledku dokument hodnotím jako skvělý. Nevím sice, jak by mohl v kinech oslovit většinového diváka, ale svůj cíl přiblížit zainteresovanému příjemci jednu uměleckou osobnost splnil na výbornou. Saudek nekompromisně žil, tvořil, tvoří a žije přesně jako by ze slovníkové definice bohémského umělce vypadl. A koho tento film nezaujal, pro toho má sám fotograf jednu neobyčejně trefnou poznámku: „Jestli lidé nepoznají kdo jsem z mých fotografií, tak už nevím, jak jinak. Protože já sám jsem zcela nezajímavý člověk.“ Bravo. (28.07.2010)