Celovečerní dokumentární film JAN SAUDEK, s podtitulem „V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu“, vypráví osobitým způsobem syrově pravdivý životní příběh hrdiny i odpadlíka. Podává jej jako velkolepé drama. Drama plné barev vzrušujících obrazů, ale také provokujících myšlenek, iluzí a idejí. Jan Saudek, světově uznávaný fotograf, v zahraničí mnohokrát oceněný a vystavovaný daleko dříve, než ho poznala široká veřejnost v rodné vlasti, vystupuje před kamerou v mnoha rolích. Často je mění, často překvapuje, nejčastěji šokuje. Přesto se ani tento velký stvořitel iluzí zcela neschoval před pronásledujícími třemi kamerami a nemilosrdně odhalujícím okem režiséra. génia.
Svým tvůrčím pojetím se dokument nehlásí k tradiční formě tohoto žánru. Snaží se s ní zacházet volně tak, aby dokázal pojmout a interpretovat celou složitost umělcovy osobnosti. Každá ze tří do sebe navzájem propojených obrazových linií vypovídá o jiném světě. Ta barevná je filmová, čistá a „realistická“, vypráví a podává faktické informace. Černobílá se zabývá nitrem samotného autora, a proto mu nikdy nestojí tváří v tvář. A syrově dokumentární kamera přímo z ruky režiséra mapuje intimní chvíle, kam doposud nebylo dovoleno vstoupit žádnému filmaři. Chvíle, kdy Jan Saudek prožívá své intelektuální, citové a sexuální „orgie“. Stejně tak je ale svědectvím o opravdových citech, o štěstí a o samotě génia.
Autor a režisér Adolf Zika vychází z dlouholetého přátelství s portrétovaným. Přestože si jej hluboce váží, neomezuje se na pouhé zaznamenávání vyslovovaných pravd kontroverzního mistra fotografie. Spolu s divákem se snaží nahlédnout za umělcovu masku, a to i za cenu bolestivých odhalení – dostat se až na samou dřeň těchto „pravd“.
V některých pasážích dokumentu by se možná dalo hovořit o záběrech a scénách, které jsou za hranicí etiky a morálky současné společnosti. Přesto se nejedná o první český pornofilm v kinech, ale o největší love story posledních let. Válka, utrpení, ztráta nejbližších jsou zde v kontrastu ke slepé lásce, vysněné rodině a neuchopitelnému lesku slávy. Chudoba, zatracení a zneuznání v kontrastu k bohatství, pokryteckému obdivu a nebe se dotýkající svobodě v nezastavitelném stárnutí. O tom a mnohém nevysloveném a nevyslovitelném je tento strhující dokument o životě a díle nejslavnějšího žijícího českého fotografa Jana Saudka.(oficiální text distributora)
V kinech
od:
V kinech
od:
ledzepfan
Tomuhle dokumentu se povedl heroický čin-Je totiž ještě více pozérský než objekt vlastního pozorování. Samotný Zika působí, že by obdivně tleskal i kdyby mu Saudek máznul hnědku pod nos a taková beznadějná nekritičnost smíchaná se -sice chválihodnou ale né příliš povedenou- snahou uchytit filmový portrét trošku jinak, dává dohromady dokument, který táhne nahoru jen a pouze Saudek, který je teda podle mého falešný jak papírová pětikoruna ale aspoň je to přirozený showman a plácá páté přes deváté tak dlouho až to místy dokonce i dává smysl. Podtrženo sečteno= Saudek je zajímavá osobnost, ale pokud se budeme chtít podívat trošku více pod povrch(né jen uspokojovat bulvárně perverzní zvědavost) budeme potřebovat lepšího pozorovatele a filmaře než je Zika..................... PS: Snad jednoho dne někdo natočí podobně obsáhlý dokument o Kájovi.. protože( a v tom má Jan pravdu) byl prostě lepší.(21.12.2013)
JANARYBA
Tak tenhle dokument si ode mne rozhodně 4* zaslouží. Panu režisérovi tleskám, lépe to udělat asi ani nešlo, velice objektivní a široký záběr této rozporuplné avšak nepochybně zajímavé osobnosti. Jan Saudek vyobrazen jako jeden z posledních bláznivých a přitom duchem stále mladých pábitelů. Jinak holky a ženy radši se mu obloukem vyhněte, ještě stále by vás tenhle "dědek" mohl okouzlit a dobře víte, jak by to pak dopadlo. Obdiv za jeho odvážné odpovědi, které jsou skutečně často daleko za hranicemi dobrého vkusu a zavedených norem. Jeho vášeň pro obskurní a většinou nechutně tlusté ženy je až fascinující. Každopádně tento dokument rozhodně není nudný a přitom nabízí spoustu témat na zamyšlení. Blázni hýbou světem.(24.8.2008)
Gimp
Saudkova extrémní otevřenost, jakkoliv je míněna upřímně - v pochybování o sobě samém, přiznání chyb a zároveň jejich zlehčování, které je ale jen pro divákovo oko - jeho srdce mu musí napovědět, že milý Jan je na sračky a trpí úplně jako každý z nás když trpíme a on netrpí za to co si v životě pokurvil asi zrovna málo. Ale to jsem odbočil. Zkrátka tato upřímnost se nenosí, protože pochopitelně ztrácí na pietě, na tajuplnosti, smývá se ten fakt, že každej si to musí vytrpět tak nějak pro sebe a bejt chlap. Ono říct o sobě, že jsem strašný hovno a myslet to upřímně je totiž docela slabošství a nasere to hlavně ty, kterým asi přijde, že na takovou stěžovačku nemá mistr tak docela právo vzhledem k úspěchu kterejch dosáhl. Takovýto: "Ty mi budeš říkat, že jsi sračka když já nikdy to co ty nedokážu? To jako chceš říct že jsem větší sračka než ty jo? :(" Ano woody, jsi větší sračka než Jan Saudek a tolik žen jako on nikdy nepomiluješ. A co se týče kvalit Saudkových fotografií (kdy se tady někdo odkazuje na Sudka, který fotil úplně něco jiného, a Drtikola, který fotil úplně někdy jindy) - jsou nepochybně technicky dokonalé a tematicky intenzivní. Kýč to je (takový ten přiznaný, čili jestli se jedná o kýč je trochu sporné), moc se mi to nelíbí ale jedná se o takovou deformaci reality, která mnoha lidem vyhovuje a dá se na to koukat aniž by vám to přivodilo bolehlav.(5.6.2009)
fmash
Je všeobecně známo, že Jan Saudek je společenský pozér, a v tomto dokumentu nikdo nemohl čekat důkazy hovořící proti. Saudek je rovněž bonviván a bohém s výraznou (faktickou, nikoli proklamovanou) neúctou k existenciálním životním potřebám ostatních. Což se nám zdálo logické, to by jinak byl houby bohém. Značnou otevřenost umělcovu co se osobních témat týče považuji (zřejmě na rozdíl od mnohých) za mírně tíhnoucí k bulváru a nejsem si jist, jestli jsem to všechno opravdu chtěl vědět - nicméně Saudkova tvorba jako taková je velmi niterná a přitom exhibující a možná to spolu souvisí. Jeden z našich nejznámějších fotografů se v Zikově dokumentu ukazuje, přes veškeré excesy a „chlapáctví“ jako stárnoucí muž, který však svou léty nasbíranou moudrost nestaví do kouta a na své poměry neokázalým způsobem se jí (bez zbytečné hořkosti!) řídí. Z diváckého hlediska jsem nevnímal pozitivně Zikovy vstupy ve filmu - buď měl být jako tázající se zcela skryt, nebo měl vystupovat víc autonomně - jím zvolená forma působila až přespříliš uctivě, čímž poněkud podkopávala autentičnost situací. Bylo také místy znát, že sestřih z celkových šedesáti hodin záznamu hrozí produkcí nekoherentních momentů. Naopak byl jsem spokojen s výběrem hudby doprovázející nejen zobrazované fotografie. Jako velmi zajímavé a vzbuzující zamyšlení mi přišly rozhovory s přáteli a příbuznými Jana Saudka. Citlivým způsobem spíš než samotného Saudka přiblížily pocity (a někdy skutky) osob, žijících ve stínu tak výrazné osobnosti. Jako ctiteli Saudkových fotografií se mi rovněž dostalo nového pohledu na jeho tvorbu. Výběr fotografií, hudební doprovod, náhled na okolnosti jejich vzniku a přítomná debata (Saudkem velmi silně prožívaná) na téma jejich potenciální ošklivosti, vnímané částí publika, mi umožnila opět nově procítit jejich svého druhu dokonalost a lidství. Výtky, že nejlepší díla vytvořil před desítkami let a nyní se již jen opakuje a tvoří kýč, Saudek odbývá větou, že za mlada také lépe běhal - a má pravdu. Ostatně má právo nyní tvořit pro svou radost a potěšení, protože ostatním už toho poskytl dost. Ve výsledku dokument hodnotím jako skvělý. Nevím sice, jak by mohl v kinech oslovit většinového diváka, ale svůj cíl přiblížit zainteresovanému příjemci jednu uměleckou osobnost splnil na výbornou. Saudek nekompromisně žil, tvořil, tvoří a žije přesně jako by ze slovníkové definice bohémského umělce vypadl. A koho tento film nezaujal, pro toho má sám fotograf jednu neobyčejně trefnou poznámku: „Jestli lidé nepoznají kdo jsem z mých fotografií, tak už nevím, jak jinak. Protože já sám jsem zcela nezajímavý člověk.“ Bravo.(28.7.2010)
FIBO
Konečně jednou pořádně rozporuplné komentáře :) Asi takhle, obliba tohodle snímku záleží na postoji konkrétního člověka k Saudkovi. Příznivce určite nezklame a odpůrcům jejich názor nezmění. Překvapivě se člověk dozvídá zajímavé info, které by jinak nejspíš nevěděl a zároveň jsou ve filmu pasáže, které mi přijdou zbytečné až neúměrné. Jako dokument ok, možná by nevadilo, kdyby rozhovorů bylo méně a více se zaměřil na Saudka samotného, ale to už je asi věc názoru. Příznivce potěší vynechané scény na dvd a pětiminutová fotogalerie mistrových obrazů (cca. 4 vteřiny na slide) + další várka bonusů. Zajímavé komentáře: charlosina, qualkalim, Klobouček(8.8.2008)