Celovečerní dokumentární film JAN SAUDEK, s podtitulem „V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu“, vypráví osobitým způsobem syrově pravdivý životní příběh hrdiny i odpadlíka. Podává jej jako velkolepé drama. Drama plné barev vzrušujících obrazů, ale také provokujících myšlenek, iluzí a idejí. Jan Saudek, světově uznávaný fotograf, v zahraničí mnohokrát oceněný a vystavovaný daleko dříve, než ho poznala široká veřejnost v rodné vlasti, vystupuje před kamerou v mnoha rolích. Často je mění, často překvapuje, nejčastěji šokuje. Přesto se ani tento velký stvořitel iluzí zcela neschoval před pronásledujícími třemi kamerami a nemilosrdně odhalujícím okem režiséra. génia.
Svým tvůrčím pojetím se dokument nehlásí k tradiční formě tohoto žánru. Snaží se s ní zacházet volně tak, aby dokázal pojmout a interpretovat celou složitost umělcovy osobnosti. Každá ze tří do sebe navzájem propojených obrazových linií vypovídá o jiném světě. Ta barevná je filmová, čistá a „realistická“, vypráví a podává faktické informace. Černobílá se zabývá nitrem samotného autora, a proto mu nikdy nestojí tváří v tvář. A syrově dokumentární kamera přímo z ruky režiséra mapuje intimní chvíle, kam doposud nebylo dovoleno vstoupit žádnému filmaři. Chvíle, kdy Jan Saudek prožívá své intelektuální, citové a sexuální „orgie“. Stejně tak je ale svědectvím o opravdových citech, o štěstí a o samotě génia.
Autor a režisér Adolf Zika vychází z dlouholetého přátelství s portrétovaným. Přestože si jej hluboce váží, neomezuje se na pouhé zaznamenávání vyslovovaných pravd kontroverzního mistra fotografie. Spolu s divákem se snaží nahlédnout za umělcovu masku, a to i za cenu bolestivých odhalení – dostat se až na samou dřeň těchto „pravd“.
V některých pasážích dokumentu by se možná dalo hovořit o záběrech a scénách, které jsou za hranicí etiky a morálky současné společnosti. Přesto se nejedná o první český pornofilm v kinech, ale o největší love story posledních let. Válka, utrpení, ztráta nejbližších jsou zde v kontrastu ke slepé lásce, vysněné rodině a neuchopitelnému lesku slávy. Chudoba, zatracení a zneuznání v kontrastu k bohatství, pokryteckému obdivu a nebe se dotýkající svobodě v nezastavitelném stárnutí. O tom a mnohém nevysloveném a nevyslovitelném je tento strhující dokument o životě a díle nejslavnějšího žijícího českého fotografa Jana Saudka.(oficiální text distributora)
V kinech
od:
V kinech
od:
Slarque
Dokumenty by neměli točit obdivovatelé portrétovaného, to pak může uspokojit pouze další nekritické obdivovatele. Adolf Zika se neukazuje jako příliš dobrý filmař, to jen osobnost Jana Saudka film drží nad vodou. Jako vždycky jde spíš o to s kolika ženskými Jan spal, než že by šlo o jeho fotografie. Ale koukat se na to dalo (a zapomenu na to rychle).(12.5.2015)
Gimp
Saudkova extrémní otevřenost, jakkoliv je míněna upřímně - v pochybování o sobě samém, přiznání chyb a zároveň jejich zlehčování, které je ale jen pro divákovo oko - jeho srdce mu musí napovědět, že milý Jan je na sračky a trpí úplně jako každý z nás když trpíme a on netrpí za to co si v životě pokurvil asi zrovna málo. Ale to jsem odbočil. Zkrátka tato upřímnost se nenosí, protože pochopitelně ztrácí na pietě, na tajuplnosti, smývá se ten fakt, že každej si to musí vytrpět tak nějak pro sebe a bejt chlap. Ono říct o sobě, že jsem strašný hovno a myslet to upřímně je totiž docela slabošství a nasere to hlavně ty, kterým asi přijde, že na takovou stěžovačku nemá mistr tak docela právo vzhledem k úspěchu kterejch dosáhl. Takovýto: "Ty mi budeš říkat, že jsi sračka když já nikdy to co ty nedokážu? To jako chceš říct že jsem větší sračka než ty jo? :(" Ano woody, jsi větší sračka než Jan Saudek a tolik žen jako on nikdy nepomiluješ. A co se týče kvalit Saudkových fotografií (kdy se tady někdo odkazuje na Sudka, který fotil úplně něco jiného, a Drtikola, který fotil úplně někdy jindy) - jsou nepochybně technicky dokonalé a tematicky intenzivní. Kýč to je (takový ten přiznaný, čili jestli se jedná o kýč je trochu sporné), moc se mi to nelíbí ale jedná se o takovou deformaci reality, která mnoha lidem vyhovuje a dá se na to koukat aniž by vám to přivodilo bolehlav.(5.6.2009)
Adman
Výborné zachycení umělcova života, který vůbec nebyl jednoduchý. Dokument je to mírně nadprůměrný. Velice se mi zamlouvala práce s filmovou kamerou, hloubkou ostrosti a v neposlední řadě také kompozičně. Autoři pojali dokument o umělci umělecky, což je jejich veliké plus. Na druhou stranu se Adolf Zika ptá na můj vkus příliš neosobitě. "Co bylo nejtěžší?" Jan Saudek ale vždy odpoví srozumitelně a jasně. Jde o energického a ulítlého muže v letech, který se s životem umí poprat. Exoti, kteří se tomuto světoznámému umělci těžko někdy vyrovnaní a hodnotí dokument odpadem, tak bysi měli uvědomit, že hodnotí audiovizuální dílo a nikoli subjektivní pohled na Jana Saudka.(6.1.2008)
Siegmund
DVD s tímto filmem jsem si koupil jen proto, že bylo skutečně za pakatel. Dnes vím, že jsem udělal moc dobře. Ne že by pro mne sourozenci Saudkové byli neznámým pojmem, ale byli mi lhostejní, stejně tak jako mi byla lhostejná jejich tvorba, i když jsem znal jsem jak Janovy fotografie, tak i Kájovy kresby. Teprve zajímavý „skorodokument“ Adolfa Ziky mi Jana přiblížil. Byl jsem mile překvapen, jak pěkně se Jan Saudek vyjadřuje, třeba i ve srovnání s vyjadřováním tvůrců v rozhovorech v bonusech. Soukromý život dílo Jana Saudka jsou velmi zvláštní. Já bych tak žít nemohl a ani nechtěl. Na druhou stranu je také pravda, že bych ani nedokázal vytvořit to, co vytváří on. Ve filmu jsem postrádal přiblížení technik, kterými vznikají fotografie s podivným nábojem.(16.5.2009)
woody
odpad!Děsivé. Jan Saudek se rozpovídá o všem. O Mengelem, koncentráku, STB, kolik ženských ošukal, kolik ne, kolik fotek udělal, o bratrovi, o své dceři na heroinu, o svých parchantech. A Adolf Zika jako správně mydlý a naprosto mega hustě super nestranný pozorovatel mu přitakává. Za tohle budou Lhurgovic krávy dojit ještě pět let zkyslé mléko. (LFŠ 2008)(3.8.2008)