Cesta ze zapadlého bosenského městečka do hlavního města Chorvatska se pro čtrnáctiletého Armina, ale hlavně pro jeho otce Ibra, stává výletem za hranice všedních dnů. V Záhřebu se usadil filmový štáb z Německa, který tu chce natáčet příběh z nedávné války a vypsal konkurz na hlavního dětského představitele. Pozvánka k účasti nechává chlapce relativně klidného, zato jeho táta ji chápe jako jedinečnou šanci, jak naplnit pohřbený sen o šťastném a finančně zajištěném životě. Zdá se, že pro úspěch svého syna je Ibro ochoten udělat vše. Prosit, přemlouvat, a když je třeba, tak se i ponížit, což ovšem Armin nese velice těžce. Má pocit, že ho zrazuje nejbližší člověk. Ve chvíli, kdy se zdá, že přijeli úplně zbytečně (i když i pobyt v luxusním hotelu je pro oba obrovským zážitkem), padne zcela nečekaná nabídka. Stejně překvapivá je i otcova reakce na ni. Pro Armina je však důkazem lásky, o kterou se začal bát. Autorský, komorně laděný příběh má téměř dokumentaristický styl.(MFF Karlovy Vary)
hygienik
Nedostatkom tohto filmu je absencia výraznejšieho deja. Hoci sa jedná o psychologickú drámu motívy konania postáv sú len naznačené, hoci by filmu pomohlo ich rozvinutie resp. vysvetlenie. Poznám ľudí, na ktorých film pôsobil pohodovo, mňa skôr deprimoval. Všetkým odporúčam porovnať so skvelým bosenským filmom Grbavica.(5.12.2007)
Blizzard
Pouze zvláštní vztah otce Ibry se synem Arminem, který mimochodem působí svým vzhledem dost obyčejně, vyzdvihuje toto drama s neobvyklou zápletkou z šedých vod průměrnosti. Otec se až příliš snaží svým neohrabaným způsobem pro svého syna udělat maximum a realizovat tak svůj sen, ten se však za jeho neotřelé chování místy i stydí. Film nabízí pár lepších momentů jako je třeba rozhovor Ibry s německým členem televizního štábu a i samotný závěr filmu není zrovna předvídatelný. (6/10)(13.6.2008)
DaViD´82
Artová bakalářská povídka roztažená na dvaaosmdesát minut, které je naprosto o... nechci být sprostý, ale asi máte celkem obrázek o čem. To co z Armina dělá ve výsledku dobrou záležitost, která má do ztráty času a peněz hodně daleko, je vztah Armina s jeho otcem. Ten je totiž plně funkční a přitom i krásný (byť smutný) a těm dvěma zcela rozumíte i beze slov. V tom potíž není. Problém je naprosto ve všem ostatním. Tempem počínaje a vedlejšími postavami konče.(28.3.2008)
Ony
Žádný vyumělkovaný art ani laciný doják. Působí profesionálně po formální stránce a přitom je tak ohromně lidský. Nemám slov. Až na úplné výjimky, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, se mi u filmů nedaří plakat. Ale teď brečím i při psaní komentáře. Zásah.(31.3.2008)
Madsbender
Vedome nadhodnocujem, ale v zásade prečo nie. Najmä v porovnaní s domácou slovenskou produkciou, ktorá sa často márne pokúša docieliť podobného sociálneho a intímneho záberu, a vyhrať pritom súťaž v bezúčelnom minimalizme. Armin je jasne štrukturovaná dráma, ktorá sa neutápa v depresii, neprepadá doslovnosti ani nemotivovanej náznakovosti, a dokáže na malej ploche skĺbiť osobné traumy s národnými, viesť významovú osu od špecifického k univerzálne zrozumiteľnému. Emir Hadžihafizbegović je v roli Arminovho otca bez okolkov brilantný. Vierohodnosť a pôsobivosť vzťahu otca a syna odvádza pozornosť i od jednorozmerných vedľajších postáv, ktoré niekedy len napĺňajú rolu kultúrneho symbolu. Ognjen Sviličić mi po druhý raz dokazuje, že vie závažné témy podávať nebanálne, včas prezieravo odľahčiť a štýlom (mizanscéna, hĺbka ostrosti) vyvolať dojem zručnosti a cieľavedomosti. 90%(14.12.2015)