Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (125)
To musím vidět znovu! Rodinné drama, jakých moc neuvidíte, paráda - sever mě opět nezklamal. Otec, jakého by jeden pohledal a perfektní vykreslení té klasické dětské oddanosti - zde naprosto nesmyslné. Ale ono to tak bohužel bývá, čím víc vás rodič odstrkuje, tím víc se mu snaží děcko přiblížit, potěšit ho. Hm. ()
Umíte plakat? Pokud ano, můžete z toho lecos vytřískat. Můžete si získat vděčnost svých sousedů, když jim citlivě promluvíte na pohřbu a trochu u toho zapláčete, můžete získat nového odběratele mléka, ale můžete si vysloužit i soucit vlastního syna, který Vám do postele přivede svojí vlastní sestru. Když není dcera, nepohrdnete ani synem. Přes všeobecné nadšení se mě film až tak nedotknul. Tedy ne, že by mi rodinná pedofilie připadala normální, ale už jsem viděl mnohem působivější zpracování tohohle ožehavého tématu. Mnohem podstatnější mi přišlo celkové vykreslení rodiny a atmosféry v ní. Otec, rozený manipulant a psychický vyděrač, matka, která o všem ví, ale raději si bere prášky na spaní, aby o ničem nemusela vědět, zneužívaná dcera, rostoucí jak dříví v lese, malý, bezelstný syn, milující bez výhrad celou rodinu a starší syn, žijící mimo rodinu, který o všem ví, nelíbí se mu to, ale mlčí. Dohromady docela ujetá rodina, včetně věčné simulantky tety Didde. Víc než téma a způsob, jakým se ho režisér zhostil oceňuju celkovou podobu filmu, kameru a herecký výkon malého Jannika Lorenzena. ()
Dvě věci na nás chlapech fakt nemám rád a pokud jimi dotyčnej chlap dispinuje, nemá nárok získat moje sympatie. Agresivní chování vůči ženám a ufňukaost. Zdejší dánský tatínek navíc víc svou ubrečenost využíval k další odporný věci a prakticky od prvních minut jsem měl sto chutí mu dát dělo. Velmi originální námět byl zfilmován a zahrán s dánskou filmařskou dokonalostí a o emoce rovněž nouze nebyla nouze. Film je vyprávěn poměrně nanápadně a nikterak vyhroceně, ale lidskou odpornost umí ukázat v plný nahotě. ()
Propletenec několika defektů protínajících se v jedné rodině. Tak úplně mě to neomráčilo, připadalo mi to do značné míry vykonstruované, příběh jako by se lámal vůlí autorů do významů, které chtěli sdělovat. Téma je to samozřejmě nosné a užitečné, což vyprávění povyšuje jen by mohlo běžet o poznání svižněji. ()
Člověku se ta příbuznost s některými pod nehty lezoucími díly Larse von Triera hned nevybaví, ale je tam... Jen tenhle film mi přišel i ve své brutalitě o dost něžnější. A v tom je možná celá jeho síla - v té absurdnosti, jak jemně a svým způsobem nevinně vypráví o (pro většinu z nás) nevydýchatelných situacích, jako by se snad ani nic nepřirozeného nedělo... Ale překvapilo mě, že je možné se ve vší té bezmoci a šílenství i sem tam pousmát, aniž by to snižovalo závažnost tématu... Scéna s věšejícím se otcem-prevítem neměla chybu :-) ()
Galerie (19)
Zajímavosti (3)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
Reklama