Akvabely

O čem to je? Jsou tři. V dětském těle uvězněná Marie, překrásná Floriane a korpulentní Anne. Liší se od sebe vzhledem. Uvnitř jsou, však úplně stejné. Zmatené v lásce, toužící po porozumění a přátelství. Někdy jsou kruté jindy křehké, stejné jako dospívání. Co já NATO? Tak tohle mě opravdu odzbrojilo. Divák je vtažen do světa tří dívek, jenž je jako srdce po 100 metrovém sprintu-neskutečně živý. Díky tomu jak skutečně a věrohodně postavy působí je ochoten přimhouřit očko nad drobnými logickými prohřešky. Vše navíc umocnuje fakt, že se ve filmu až na jedinou kratičkou výjimku neobjeví žádní dospělí. Podobný film: Láska je láska. (05.06.2008)

Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí. (17.08.2008)

Tak chutná první jablko "hříchu" (sladce i hořce zároveň), tak chutná první zamilovanost. Ze značné části dobře uvěřitelný a emotivní pohled na dospívání tří hlavních protagonistek s příjemně rozechvělou, křehkou dějovou linií (především ve vztahu Marie a Floriane). Snad je v tom všem i kouska (divákova) stesku po tak specifickém období před prahem dospělosti, kdy méně znamenalo více, kdy i (často pomíjivá) náklonnost byla intenzivnější než dnes. Navzdory uvědomění si veškerých negativ (přeci jen je to chvílemi schematické, filmově líbivější) chtě nechtě musím poraženě konstatovat, že vůči podobným snímkům zkrátka nemám dostatečně vyvinutý imunitní systém... │70% (12.05.2011)

Je to pomalý a zvláštní film, ale velmi citlivě natočený. Ženský rukopis je viditelný, jedná se o zdařilý debut zaměřující se na křehkost duše dospívajících dívek. Adele Haenel je tady také ještě velmi mladá a de facto můžeme hovořit také o jejím debutu. Je pronikavě krásná tím správně prokovativním stylem a z celého ústředního tria značně vyčnívá, také jsem slyšel pouze o ní, ostatní dvě herečky jsou mi dodnes neznámy. Když pominu Davida Novotného v Manželi na hodinu, tak jsem tematiku akvabel ještě v žádném filmu asi neviděl, proto jsem i za svůj debut rád, přestože nepatřím do cílové skupiny tohoto snímku. A musím přiznat, že jsem měl tu a tam potíže s hovorovou francouzštinou. (25.04.2020)

Zdaleka ne geniální - přesto velmi osvěžující debut. Trochu mne zamrzel příliš otevřený konec - mám rád pointy, tady jsem měl dojem, že v závěru skvěle rozehrané partie scénárista nevěděl, jak to celé vygradovat, takže to nechal tak nějak vyšumět do ztracena (což může mít velmi silný účinek, ten se ale zrovna tady nedostavil). Jinak ve všech směrech řemeslně výborně zvládnutý film a nebanální děj s banálním tématem. (27.06.2008)