poster

Bojovnice

  • Dánsko

    Fighter

Drama / Sportovní / Romantický / Akční

Dánsko / Švédsko, 2007, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shadwell
    *****

    Originalita a určitá výjimečnost Fightera spočívá v propojení evropského sociálního kritického balzakovsko-flaubertovského dramatu s kung-fu. Bol a vnitřní stavy protagonistů se tak neodehrávají uvnitř jejich duše, jak je běžně zvykem, ale jsou přeneseny explicitně ven – do tělocvičny. Co se nám tu odehrává, je striktní behaviorismus, otiskující duši do vnějších podnětů (údery, kopy, úhyby), jdoucí ve stopách Pavlova a Wattsona. A stejně jak malý prostor zabírá tělocvična vůči okolnímu světu, stojí i Aicha proti všem. Odtud význam očí, ke kterému nabádá trenér – oči představují bod (tělocvična = duše), odkud nahlížíme rozprostřenou krajinu (venek). Postavy ve filmu, hlavně rodiče a příbuzní hrdinky, sice nejsou schopny rozeznat, zda je chování a myšlení Aichy projevem pocitu, který zažívá (protože žádná myšlenka nemůže být silnější než její emocionální matrice), nebo zda jde o přetvářku a racionalizaci, za níž se skrývají opačné postoje (touha vypadnout z párty bratrovi nastávající do tělocvičny), kdežto divák takto maten a omezován není. Proč? Protože (i) Fighter chce potěšit zejména diváky a až sekundárně fiktivní postavy filmu (právě začlenění kung-fu přesouvá film z národního, levičáckého projektu, který by horoval za spořádanější živobytí tureckých exulantů, na globální, nadnárodní kinematografii); (ii) protože Fighter nutně potřebuje vnějšího pozorovatele, který by ocenil jeho pěstěnou behavioristickou konstrukci; (iii) protože jak kdysi prohlásil Schopenhauer, „zárukou dobrého stylu je mít co říct“, jenže není dvakrát produktivní volit k oslovení diváka vířivý akademický pojmový aparát; (iv) a protože Figter je zjevně jedno z těch děl, u něhož záleží, jak moc se v něm najdete vy sami. ____ Nejzásadnější námitka vůči Fighteru argumentuje přemírou klišé, z nichž je upředen. S tím nemohu souhlasit. Na většině kateder scénáristky vám sice budou každou chvíli vtloukat, že je lépe z klišé vyjít, nežli se k němu dopracovat; když vyjdete (jako Hitchcock nebo Lubitsch) z klasické situace a když ji obratně rozvíjíte, prohlubujete a vnášíte do ní prvky, které ji mohou ozvláštnit, máte větší šanci dobrat se k „originálnímu filmu“, než kdybyste začali z něčeho, co tu ještě nebylo... jenže každé takové nazírání na film – jestli z klišé vychází, nebo se k nim dopracovává, a nebo ani jedno, či snad oboje – je scestné a pohříchu zobecňující. U filmů není správné posuzovat jen to, jak dopadly a jak začaly, jestli originálně, nebo neoriginálně (protože přesně to nám zůstane v dlouhodobé paměti), podstatné jsou detaily a dění mezi koncem a začátkem (to z krátkodobé paměti, co zpravidla brzo zapomeneme). Jak by řekl Walter Benjamin, filmy jsou vždycky zároveň dokumentem jak kultury, tak barbarství. Všechno kulturní bohatství, které nás tak okouzluje a povznáší, děkuje za svou existenci nejen námaze velikých géniů, kteří je stvořili, ale i nevýslovnému utrpení jejich současníků. Kritické myšlení říká, že krásné nemusí být pravdivé. Německý filozof Adorno to vyjádřil takto: „Strom, který kvete, lže v okamžiku, ve kterém jeho kvetení vnímáme bez stínu hrůzy.“ A tak i u Aichy je podstatnější, co přetěžkého zažila v průběhu filmu, než-li závěrečných katarzních deset minut, na něž se nám film zužuje. Kriticky myslící divák tuto krásu a vznešenost narušuje tím, že odhaluje to, co na tomto závěrečném obrazu zůstalo zakryto a co mu předcházelo.(13.8.2009)

  • Khalesi
    ****

    Taká na pol rozprávka a na pol agitka čo sa týka boja za práva žien v muslimskej komunite. Film nakusol príliš mnoho problémov na to aby sa im mohol venovať naplno a do hĺbky. Mne osobne dosť vadilo spracovanie, ktoré bolo jasne určené mladšiemu divákovi, asi tak v období puberty. Obecne to však nemusí byť na škodu, pretože je dosť podstatné, aby problematika zaujala už mládež. Vytknúť by som ešte mohla deštruktívnosť v konaní mladej hrdinky, ktoré mi absolútne nejde do hromady s akoukoľvek filozofiou bojového umenia a preto slabšie štyri hviezdičky.(22.2.2016)

  • Shit
    ****

    Spíš sociální a rodinný drama než akční a bojovej film, ale to vůbec nevadí,ono i ten život svázanej muslimskýma tradicema emgrantských turků v Dánsku, je tu vykreselenej a ukázanej celkem poutavě, obzvlášť pokud ty tradice narušuje dcera, která se tajně učí kung fu a musim teda říct, že Semra Turan je fakt hodně dobrá, navíc pokud dojde na souboje, což je většinou jen trénink a nebo závěrečnej turnaj (takže ne aby si někdo myslel, že se tady vybíjej ulice od zmetků jako obvykle), tak choreografie a celkově vizuální stránka soubojů je opravdu skvělá, až to trošku zarazí, že se něco takhle dobrýho děje ve filmu, kterej je víc drama než bojovej.(10.7.2009)

  • kikuka
    *****

    Cette Aisha n´écoute pas!! Veľmi zaujímavý kríženec. Fighter - Bojovník, aj keď v tomto prípade ja príhodnejší preklad Bojovníčka kombinuje témy dospievania dievčaťa v tureckej rodine mimo Turecka a dospievania a hľadania samej seba ako takých. Na jednej strate stojí jej rodina a zvyky komunity, na strane druhej jej túžba ísť svojou cestou - nebyť kópiou svojho brata, môcť mať rada ne-Turka, môcť byť bojovníčkou kung-fu. Hoci jednotlivé témy sa variujú v rôznych filmoch v rôznych podobách (od Karate Kid po Persepolis) (dobre, trochu preháňam. možno.), ich kombinácia poskytuje veľmi zaujímavý výsledok, v ktorom sa kung fu klub stáva miestom, kde každý zápasí s každým, aby v konečnom dôsledku bojoval so sebou. Fighter je nakrútený so zmyslom pre rytmus, či už ide o samotný obraz, alebo jeho kombináciu so zvukom (ergo strih obrazu a zvuku), s veľmi pôsobivým výsledným mixovaním tréningov, cvičení či zápasov na tureckú / arabskú hudbu. Film veľa získava aj vďaka hlavnej predstaviteľke, Semre Turan, ktorá nielenže vie udierať, kopať a skákať a ešte veľa vecí, ktoré ja neviem, ale má i veľmi prirodzený herecký prejav a pôsobí veľmi príjemne na kameru (vlastne ani to mi celkom nejde ;-). Fakt, je dobrá a má neuveriteľné oči.(20.6.2008)

  • CarloRizzi
    ****

    Víte tohle není ani vyloženě o sportu, ale spíše poznání sama sebe. Aiša (Semra Turan,)je prostě bojovnice, která bojuje za svojí svobodu, sport, lásku, respekt,uznání. Život je, byl a bude boj a záleží jen na nás, kam to chceme dotáhnout. Naše sny plány, touhy a myslím, že za to stojí bojovat. Nemyslíte? Kung-fu to je duševní sport, ne nakopat někomu prdel a zdrhnout nebo si hrát na krále nebo na boha. Xian Gao zvaný Sifu se roli učitele bojového sportu zhostil dokonale a mít takového učitele budu klidně trénovat každý den.-)) Dánové opět nezklamali, kéž natočit takhle něco u nás.(13.2.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace