순정만화
Hello, Schoolgirl
Režie:
Jang-ha RyooObsahy(1)
Kwon Yeon-woo pracuje jako úředník na obecním úřadě a ačkoliv je mu už 30 let, žije sám, je tichý a neschopen najít si vhodnou partnerku. Po přestěhování do nového bytu ale často potkává Han Soo-yeong, maturantku zdejší školy, která žije o patro pod ním. Ta je typickou potrhlou středoškolačkou.
Kang Sook začal po vystudování vysoké školy také pracovat na obecním úřadě a během cest domů si začíná v metru všímat melancholické Kwon Ha-kyeong. Tu potkává, když ona kouří vždy na stejném místě, a pořád má před očima její úsměv. Po čase ale zjistí, že Kwon Ha-kyeong jezdí po stejných trasách, dělá stejné činnosti jako kdysi se svou životní láskou…a ačkoliv se Kang Sook snaží ji dát další impuls k životu, nezdá se, že by byl úspěšný.
Čtyři osoby, dva příběhy a na první pohled nestejnorodé páry, které začnou mít více společného, než se zpočátku zdá.
(jorgus)
Recenze (65)
Největším kladem této něžné korejské romance je velice příjemné a sympatické herecké obsazení. Ústřední páry si zde doslova zamilujete. Jediná záporně laděná myšlenka v mé hlavě směřuje k faktu, že film neměl o hodinu díl, tak jsem si hrdiny snímku zamiloval, že mě skutečnost konce nepříjemně ranila=) ()
Vyjimecna romance, jaka tu uz nebyla vazne vazne dlouho. Vzajemne se propletajici dva milostne pribehy do sebe neuveritelne zapadaji, i presto ze s sebou zpocatku nesou naprosto odlisne nalady. Melancholicke, misty az komorni party prekvapive dobre zapadaji mezi ty komedialni, ktere v sobe zas dusi notnou davku horkosti. Cela nalada tohoto filmu je unikatni dotkne se mozna hloubeji nez by kdo cekal. ()
Vyprávěním obyčejně schematická romantická komedie přichází s ozvláštněním v tematizování romancí dvou lidí výrazně odlišného věku. Principielně kontroverzní linii se vztahem třicátníka a středoškolačky, která v první polovině obsahuje i na romantickou komedii překvapivě erotické motivy (ve smyslu dráždivosti, ne nahoty či sexu, a navíc pouze v náznacích pro poškádlení diváků s lolikonem – lolita komplexem), ospravedlňuje druhá linie o lásce mladíka ke starší ženě. Film vztahy pojímá silně romantizovaně a lásku ve výsledku představuje výhradně v platonické podobě, což naznačují i scény, kdy milí na sebe myslí, které jsou prozářené měkkým světlem evokujícím neposkvrněnost náboženských ikon. ()
Dva milostné příběhy v jednom z dalších milých korejských filmů. No, ano ano, byl to příjemný film, to sice jo, ale řadí se k dalším z korejských snímků, které mě nezasáhly tak, jak bych očekávala. Možná je to tím, že si vážně na korejskou tvorbu začínám zvykat, takže už mezi nimi vidím i ty průměrnější nebo prostě horší filmy a nedokážu už každý vidět jako úžasný... Něco na tom určitě bude. Přesto si myslím, že se pořád skrývá dost korejských nebo i jiných asijských skvostů, které jsem zatím neviděla a které na mě pořád čekají. Jen cestou zkrátka sem tam narazím na ty průměrnější. Hello Schoolgirl rozhodně nebyl špatný, ale bohužel ani nijak nenadchnul. Pár pěkných scén, jinak však žádná novinka. U mě tedy skončil na lepších třech hvězdičkách. ~(3,4★)~ ()
Utrpení! Nudnější film jsem letos ještě neviděl - a to už je červenec! Romantické filmy už tak nemám příliš v lásce, ale toto byl vážně extrém. Plyšáčči, balónky, mašličky, fotečky, sněhové vločečky, přeslazené řečičky... Jen samé kecy a nic víc! Strohý děj bez jakýchkoliv zvratů, bez nápadu. Divné, naprosto nepřirozené chování lidí. Kdyby ti asiati aspoň mluvili normálně, ale ne - ti než vymyslí jednu větu, trvá to půl dne! Místo dvou hodin mohl film trvat 35 minut, kdyby to z nich nelezlo jak z chlupaté deky. Ach jo, na co jsem to zase naletěl? Jsem opravdu šťastný, že už to mám za sebou a už nikdy více! Nikdy!!! Zdejší hodnocení 84% mi fakt hlava nebere. Ale co, pro mě za mě, takové filmy si klidně můžete strčit do špic. Pět procent a nazdar! ()
Reklama