Obsahy(1)
Prešiel rok od smrti Kisaragi Miki, mladej japonskej modelky, ktorej sľubne sa rozvíjajúcu kariéru a život ukončil požiar. V malom prenajatom byte sa stretávajú piati fanúšikovia, ktorí sa spoznali vďaka internetovej stránke venovanej Miki. Spočiatku sa ich zoznamovanie a rozprávanie o Miki vyvíja dobre, no neskôr príde na pretras aj jej smrť. Polícia uzavrela prípad ako samovraždu, ale niekto z prítomných fanúšikov s tým nesúhlasí na základe vlastnoručne zozbieraných faktov. Nastáva búrlivá rozprava sprevádzaná hádkami a obvineniami. Bola to samovražda? Alebo je za jej smrť zodpovedný niekto iný? (nage)
(více)Recenze (24)
No, co si budeme nalhávat, vypadalo to jak zpracování domácího úkolu z kurzu tvůrčího psaní. Čili bylo jasné, že celý film bude působit poněkud vykonstruovaně, že podezření padne postupně na každého přítomného a nakonec bude následovat nějaký nečekaný závěr. Takže já osobně jsem za vraha tipoval onoho japonského sedláka, milovníka zkažených jablkových koláčů, neb ten se od začátku vyskytoval na scéně jen v těch řídkých případech, kdy neseděl se svým řídkým případem na wc, a takhle se přeci správný vrah nechová, že. A ono se nakonec ukázalo, že to bylo úplně jinak. Jak, to říkat nebudu... snad jen... ono na tom šintoismu fakt něco bude. Vzhledem k tomu, že v závěrečné scéně zazněl zpěv oné "modelky", myslím, že šintoističtí bohové se ukázali jako existující, a hlavně vrcholně dobré bytosti, když se rozhodli rázně přijmout opatření, aby ona zpěvačka nemohla nadále kazit vkus střední generaci Japonců. ()
Odlehčená kome-krimi, něco na způsob 12-ti rozzuřených mužů. Opět jsem Shuna viděla v jiné roli a to mě bavilo. Společně pátráme po vrahovi (?) Kisaragi Miki a je celkem zábavné sledovat, kam je jejich spekulace, domněnky a fakta dovedou. Ke konci jsem byla v myšlení rychlejší než oni, protože jsem už po ruce měla spousty tvrzení. Ale bavilo mě to odhalit to s nimi. :-) ()
Struktura děje o vyplouvání dávných křivd a tajemství kolem sešlých postav v jedné místnosti hodně připomíná Duvivierův majstrštyk Marie-Octobre (1959). Za chvíli jsem si řekl, a proč ne, aplikovat v současné době tento typ námětu na setkání jedinců znajících se doposud jen přes internet a konkrétně fanoušků jedné (teď již mrtvé) mediální celebrity, bylo celkem originální. Přes jistou pachuť, kterou u mě film vyvolával od počátku, mě bavilo a napínalo sledovat, kam se setkání s přítomným napětím vyvine a musím říct, že některá odhalení byla o to víc zajímavá, že hodně vypověděla nejen o fanoušcích, ale rovněž o samotné celebritě jménem Miki Kisaragi. Měl bych dvě až tři výtky: tou první je mírná natahovanost v druhé polovině, tou druhou pak výstřední „sklepácké“ herectví většiny protagonistu, od svérázného přehrávání přecházející ve vybraných okamžicích až do těžkého afektu. Ocenil bych daleko civilnější pojetí a také důstojnější podání závěrečné pointy, která sice byla zajímavá, ale nejsem si jist, nakolik (ne)byla myšlena jen jako totální mystifikační úlet. [60%] ()
Cosi ako tarantinovi Reservoir Dogs, len nejde o gangstrov (zato cierne obleky su) Jedna miestnost, pat muzov, zahada, ktora sa pomaly odkryva. Necakany vyvoj, napatie, skvela divadelna hra, skvela kamera na to, ze je vsetko v jednej miestnsti. Proste, s par ludmi a par peniazmi sa da natocit uzasny film. Staci vediet ako. ()
Dobře natočená konverzační komedie, utahující si z japonských nadšenců pro dívčí idoly. Vyzdvihnout je třeba originální a velmi nápadítý scénář, ze kterého přímo čiší, jak tvůrce bavilo jej psát. Navíc japonci jsou zde skutečně velmi japonští (pěkně ukázaná specifika japonského chování a myšlení) a někoho může potěšit i relativně srozumitelná japonština. ()
Galerie (4)
Photo © Kisaragi Film Partners
Reklama