Absurdistán

[LFŠ 2008] Docela zábavný snímek s prvky grotesky o válce mužů a žen. Několikrát jsem se dost zasmál, ale celkově by to chtělo kratší stopáž, protože základní dějová linie je prostě příliš jednoduchá, než aby utáhla celý film a ačkoliv přichází režisér s mnoha vynalézavými situacemi, je i těch 88 minut příliš, hlavně konec byl už příliš natahovaný, vzhledem k tomu, že rozuzlení bylo dost předvídatelné. Dlouho jsem se rozhodoval, jestli dát Absutrdistánu 3 nebo 4*, ale vyšší hodnocení si snímek bohužel nezaslouží. Nicméně : kdyby tohle byl někdo schopný natočit v Česku, uvažoval bych snad i o pěti *****! ;) (01.08.2008)

Nemám nic proti ochotnickému divadlu, ale ochotnický film - s tím už je to horší. Být ty jednotlivé obrazy z vesnice ve formě desetiminutových groteskních scének na youtube asi bych neměl námitek, ale koukat hodinu a půl na film, který svou hloupost skrývá za domnělou absurditu, neschopnost cokoli filmařsky odvyprávět řeší těmi nejlacinějšími vypravěčkými vstupy, nudu vydává za artovost a opakování jednoho a stále stejného "vtipu" za autorský záměr, tak to nedávám a ostatně ani dávat nehodlám. A Helmera bych spíše než s Kustoricou srovnával s Troškou. On totiž Absurdistán dějem s pramenem, žabomyšími válkami, průběhem i trapností jako by Kameňáku 2 z oka vypadl. (14.03.2009)

Hlavní dějovou linii vyplňuje vztah mladé Aji a Temelky, kteří se těší na hvězdami souzenou společnou noc 11. července (za čtyři roky!). Ovšem předtím, než se spolu vydají do nebes, se musí očistit koupelí, což je trochu problém, jelikož se ve vesnici porouchal vodovod a muži se jaksi nemají k tomu, aby jej opravili... a tak ženy nasadí své zbraně: krom ohrožení puškami, vidlemi a válečky jim odepřou sex. // Veit Helmer se od Tuvalu dopracoval k Absurdistánu a opět překvapil. V tomhle případě ale překvapil poněkud nemile... // Je to zpočátku svižné, s nádechem feminismu, ale bláznivé tempo balkánských rytmů se rychle stává utahaným a scénář začne pokulhávat. // Jako skládačka různých gegů je Absurdistán ucházející. (25.11.2008)

Bylo nebylo. Za jedněmi horami a povícero lesy se německý režisér Veit Helmer namísto svých autorských pohádek pro dospělé rozhodl zabývat něčím prapůvodnějším a tak vstoupil do dávno zapomenutých teritorií a natočil báji. Krásně malebnou báji o vzniku řeky. Voda byla totiž vždy stěžejním elementem a jako taková hrála v mýtech důležitou roli. Ta báje sice možná byla o něčem docela jiném - třeba o krizi patriarchálního zřízení a reflexi možné emancipace pohlaví, možná to byl mýtus o zázracích lásky či důležitosti revolty mládí, či o docela jiných věcech, každopádně onen mýtický rozměr je určující - čistě mimočasové vyprávění, které je nelehko a nejednoznačně interpretovatelné, plné nejrůznějších symbolů a zakódovaných ozvěn vypravěčské zkušenosti. V mýtech se totiž transgeneračně předávala nějaká lidská zkušenost a je rozhodně vrcholně zajímavé sledovat, jak fungují mýty moderní (či spíše postmoderní). Veit Helmer přistoupil k filmu v duchu magického realismu, který se světem mýtů úzce souvisí, a vytvořil cosi na způsob balkánské komedie řízlé poetikou ještě více východnějších kinematografií. Schází mu sice Kusturicův humor, oplývá však za to na Západoevropana nezvykle originálním romantickým viděním světa (analogie s Jeunetovou Amélií z Montmartru ale není příliš přesná). Příběh o tom, jak jakýsi mladý muž vrátil lidem vodu, je krystalickým příkladem toho, že se vyplatí experimentovat a pokoušet se vyprávět věci jinak, než jak jsme na to normálně zvyklí. Byla by to jistě krásná love story či dobrodružný film, takhle je to ale mnohem magičtější a záhadnější... Podobné filmy: Krajinka, Underground, Černá kočka, bílý kocour (12.11.2008)

Absurdistán není ani tak o absurditách, jako spíše trochu podivuhodným příběhem o lásce, která musí překonat mnohé překážky, aby se naplnila. Ať už jsou v něm lidé, prostředí nebo zvyky jakkoliv nevšední, jedna věc se nemění. Ženy vždy dosáhnou svého, muži pro ně zas udělají co je správné, ať to stojí, co to stojí, aby se tak nakonec jejich pouto lásky mohlo spojit v jeden celek. Film mi ze všeho nejvíc připomínal díla Kusturici, ale ne až tak propracované, neboť zde bylo pár hluchých míst a to doslova. Některé momenty se mi však líbily natolik, že jsem ochoten trochu přimhouřit oči a jít s hodnocením o něco výše, což bych za jiných okolností jinak neučinil. (7/10) (05.02.2009)