Můj báječný rozvod

One-woman-show aneb divadlo jedné herečky je určitě tou nejobtížnější hereckou činoherní disciplínou, ale Eliška Balcerová dokazuje, že je skutečně výbornou herečkou a že i tenhle náročný divadelní formát s přehledem ustojí. Herecká erudice, cit pro odstín a zabarvení řeči (to množství různých lidských typologií, které paní Balcerová ztvárňuje - od lidí s různými poruchami výslovnosti až po asijskou zdravotní sestřičku...). Až na těch pár zbytečně lascivních vtípků je to nadprůměrná komediální inscenace...a příjemné setkání s dílem irské dramatičky Geraldiny Aronové... (21.04.2008)

Zázrak asi nejtěžšího hereckého umění - divadla jednoho herce. Téměř dvě hodiny souvisle hraného textu jsou samy o sobě mimořádnou zátěží paměti; blízkost hlediště a jeviště prozrazuje sebemenší nedořek a odskok od tíživých nároků či absenci také potřebné hercovy radosti z takto komplikované úlohy. Eliška Balzerová je paní herečkou a ví se to o ní ještě dříve, než na sebe upozornila v dietlovských dílech NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. Střídání různých hlasových poloh hlavní postavy, reprodukce hlasů postav dalších, četné a ne právě snadné pohybové akce, dívčí hbitost zavedené sedmdesátky, ostře a dobře pointovaný text, jemuž není cizí něžný a hravý humor, jemuž není nic lidského cizí včetně sebekriticky zabarveného odstupu, to všechno není jen příležitost, ale i hra, kterou s herečkou sdílí i její publikum. Bezpochyby jde o jedno z nejvýznamnějších představení tohoto roku silně nadnárodní úrovně. (15.10.2023)

Text samotný je průměrný a nijak nevybočuje ze všech těch stylizovaných ženských deníčků, kterými je v současné době český knižní trh zaplaven. Eliška Balzerová naštěstí umí skvěle převyprávět všechna ta klišé ženské literatury, takže i pro muže může být tato one-woman show zážitkem. Čtyři hvězdičky taky proto, že mám rád divadelní prostor jménem Viola. (20.05.2011)

Nadprůměrná one woman show, které asi nikdy nebudu moci zcela podlehnout, nejsouce od přírody adekvátně anatomicky a emocionálně vybaven. Záchvaty smíchu se u mě také nekonaly, ale celé příhody paní Angely jsem si vyslechl se stabilním zájmem a pobavením, a ocenil multipolohový (nikoliv zcela všestranný, ovšem přesně podle scénáře) výkon Elišky Balzerové. Přisprostlými etudami si sice budovala post "tety Samanthy" pro Ženy V Pokušení, a klidně bych se bez toho obešel, ale úspěšná moderní tvorba pro ženy si zjevně nevyhnutelně žádá exponovat nitro a sebe sama společně a nerozdílně se sexuální stránkou života (říkal tu někdo "od Bridget Jones až po Eat, Pray, Love"?). Ale co, kdyby se mě někdo zeptal, jaké nenáročné a povedené malé "divadlo" bych mu doporučil, určitě bych báječně rozvedenou Elišku Balzerovou vzpomněl. A to je známka určité kvality, ne? Váhám mezi sedmdesáti a osmdesáti, ale jelikož těch aktuálních celkových devadesát mi přijde už nadsazených, uchýlím se k nižší hodnotě a vystavím tři hvězdy. (24.05.2011)

Tak jsem ráda, že ČT2 zase moudře vybrala divadelní kousek, který tak můžou vidět i mimopražští - u televize. Tohle dílo, kde si to tak báječně užívá Eliška Balzerová, se mi líbilo moc, i když asi nic nového nepřináší. Líbil se mi i mini-rozhovor s autorkou hry. A přišlo mi to vhod, až mi bylo skoro líto, že se nerozvádím a všechny ty kotrmelce hrdinky si taky neužiju :-) Ale to píšu samozřejmě s nadsázkou. (21.05.2011)