Obsahy(1)
Ryze dokumentární film se syrovou autentičností vypráví těžko uvěřitelný příběh Reného, který byl od sedmnácti let sledován filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy. Reného příběh začíná ve vězení pod socialistickými plakáty, pokračuje během sametové revoluce a dostává zdánlivou pointu amnestií tehdejšího prezidenta Václava Havla. René se ale brzy vrací zpět do kriminálů, aby tak vstoupil do Evropské unie opět jako vězeň. V průběhu let strávených za mřížemi, zejména za krádeže, se nechal potetovat na celém těle, utekl z vězení a zase byl chycen, vydal dva romány, vykradl byt samotné režisérce, prožil dva milostné příběhy, onemocněl roztroušenou sklerózou a psychologové u něj zjistili nadprůměrnou inteligenci. Krk hlavního protagonisty tohoto časosběrného dokumentu „zdobí“ anglicky nepřesně vytetovaný nápis „Fuck of people“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (216)
Příběh Reného mě po některých epizodách z Manželských etud zaujal asi nejvíce. Možná proto, že se jako v jednom z malá dokumentů zaměřuje Třeštíková také na muže. Sledovat člověka, jak se z mladého recidivisty mění za dlouhá léta v base stává filosofující stárnoucí muž je prostě neskutečně zajímavé a pohled do Reného mysli dává určitý obrázek o lidech z okraje společnosti neschopných se zařadit mezi stádo pracujících ovcí... ()
V tomhle dokumentu mě popravdě nejvíc nezaujal život nepolepšitelného krimálníka Reného, ale právě vztah který k němu režisérka zaujímá. Odpověď na to, do jaké míry může podobný vztah, natáčení ovlivňovat osud člověka, zvláště při časosběrném natáčeni sice nedostáváme, zato vžak můžeme prožít 20 let ve společnosti člověka, pro něhož se kriminál stal domovem. ()
Z několika desetiletí poskládaný příběh Reného, který jako by nepatřil do této společnosti. Doba v dokumentu plyne sledováním televize, hlavně Zpráv a voleb prezidentů. Také událostmi 11. září 2001 a Sametovou revolucí. René však na světě není šťastný, ať je zrovna na svobodě nebo v kriminále, stále tápe. V kriminále má vlastně jakous takous jistotu, takže se tam cítí nejlíp. Nakonec vykrade byt samotné režisérce a poté jí nevrátí drahou kameru i s natočeným záznamem. ()
Když jsem to viděl podruhé, podstatně jsem na ten film změnil názor. K lepšímu. Jedna má výhrada ale zůstala, i když v kontextu s ostatním není tak dramatická: Dopisy, které René posílal Heleně jsou dobrým doplňkem, ale měla je číst ona, takhle to vypadá moc nahraně. Jinak skvělý pohled na člověka, který svobodu prostě neumí. ()
Tento dokument, nieje nadčasový, pretože pevne verím, že príbehu Reného Plašila zďaleka nieje koniec... Hej, jeden z mála ľudí, ktorý má triezvy pohľad na svet, ktorý vie ako to vo svete chodí. Máte vlastnú filozofiu,,, zavrú vás pred svetom aby ochránili konzumnú spoločnosť.. To už je aká spravodlivosť. Človek má jednu šancu žiť ale vyzerá pre spoločnosť nebezpečný tak ho zavrú do lochu... Nehovorím, že tam René nebol spokojný... ale zrejme by si vedel predstaviť miesta, kde by bol spokojnejší.. Spoločnosť je to len sku*vená fráza, nikto z mojej vrstvy slová na ňu nenachádza... (pomohol som si jedným z textov Zvuku Ulice, aj keď hip-hop nanajvýš nenávidím).. ()
Galerie (7)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (2)
- Helena Třeštíková vyhrála v anketě nejlepší dokument roku 1.místo na předávání Evropských filmových cen 2008. (ulikman)
Reklama