René

Časosběrný dokument je zajímavý formát. Není to úplně nepodobné šmíráckým show, kde lidem koukáte do soukromí a sami jste skrytí. Tady je to trochu jiné hlavně tím, že je natáčení vždy jednou za čas a kamera tak nesleduje danou osobu pořád. To tak objektu dává značný prostor pro sebestylizaci (což také René činí). Zhodnocení dokumentu: v krimu jsem nikdy nebyl, ani moc neznám tuhle sortu lidí, takže pro mne to byl zajmavý exkurz do života recidivisty. Režisérka sestřih nijak dramaticky neobohatila o další prvky (proto ta hvězdička dolů). Výjimkou jsou snad jen ta skládání prezidentských slibů, která Renda pravidelně sleduje v kriminále (cca 3x Havel, 2x Klaus) a pak střihy typu 1997 - René opouští věznici...pár záběrů na svobodě, povídání o životě, teď už to bude jinak.... 1998 - René, Valdice... Zhodnocení Reného Plášila: Čert ví, co s ním mohlo být, kdyby nestrávil hned první mladé roky v kriminále... Každopádně teď už je to beznadějný asociál. Ke cti mu slouží jen to, že nikdy nedělal násilnou kriminalitu. Celkově je to ale člověk bez pořádných hodnot, prospěchářský a prolhaný. Tak snad aspoň napíše třetí knížku... (01.08.2008)

René je milovník literatury a kriminální činnosti, což z něho dělá zajímavou postavu pro další depresivní jízdu v podání Třeštíkové. Jeho schopnost zahodit všechny šance, které v životě dostane, však začne být brzy otravná. Zapůjčení kamery osobě, která jen krade, chlastá a fetuje, bylo od režisérky nechutně vypočítavé. (24.06.2021)

Stejně jako v případě Marcely, měla i tentokrát Helena Třeštíková šťastnou ruku a v Reném našla postavu, která se pro časosběrný snímek hodí naprosto parádně. Mornální soudy nad Reném Plašilem nechám někomu jinému, a jelikož já hodnostím kvalitu snímku, tasím kalibr 4 hvězd za dobře propojené citáty z knížek, spád děje, autorčinu nezaujatost a samozřejmě výdrž sbírat materiál s takovou osobou. Fuck of People (11.06.2009)

Takový časosběrný dokument, představující pomalou, 20 let trvající přeměnu – v tomto případě z kluka, která může dělat v životě ještě cokoliv, na starou trosku – je samozřejmě mnohem zajímavější, než sledovat jen jednorázový žblebt nějákýho lojzy z prasečáku. Zbytek pak už závisí na subjektu, který bude pitván. S Rendou, chronickým zlodějem a lemplem, tolik srandy není. Skoro to vypadá, jako by mu bylo jedno, jestli lahváče chlemptá před mřížema nebo za. Není extrémně neštastný, a tak dokument s divákem zas tolik nezacloumá, jako kdyby se do podobných problému dostala žena. Je zajímavé sledovat, jak se mění jeho pohled na život a nedá se filmu upřít obrovská výpovědní hodnota. Podobný dokument Katka má přesto ohledně „procítění“ více, co nabídnout. Alternativa: Katka, Marcela. (23.10.2010)

Tak tenhle časosběrný dokument se paní Třeštíkové v mých očích povedl dokonale. Nemám pocit, že něco by chybělo či snad bylo navíc, nebo že by snad příběh nijak nekončil. Dokument přesně zachycuje a doslova svou stavbou i vyznívá v "nicotu" jednoho lidského osudu. Nemožno vystoupit z neustálého kruhu nezvládnutých překážek, nezařazení se do společnosti, pokřivené hodnoty.... a pořád dokola a dokola a doblba.....Jedna věc mne, ale doslova uzemnila. Jsem z ČB a Reného neznám, ale můj život se na chvíli potkal s životem Peti, o kterém jsem se až dnes z dokumentu dozvěděla že je Reného syn....dnes je mu 16 let a znám ho od jeho 3....měl těžký osud a taky dostal spoustu pomocných lan, která zatím úspěšně pálil ...... Jedna fylozofie říká, že si své rodiče vybíráme. Opravdu? Nesklízí spíše rodiče to co zaseli? (17.03.2009)