René

Stejně jako v případě Marcely, měla i tentokrát Helena Třeštíková šťastnou ruku a v Reném našla postavu, která se pro časosběrný snímek hodí naprosto parádně. Mornální soudy nad Reném Plašilem nechám někomu jinému, a jelikož já hodnostím kvalitu snímku, tasím kalibr 4 hvězd za dobře propojené citáty z knížek, spád děje, autorčinu nezaujatost a samozřejmě výdrž sbírat materiál s takovou osobou. Fuck of People (11.06.2009)

A nebýt toho, že to nemá vlastně žádný pořádný závěr, tak vyrukuju s plným hodnocením. Z mého egoisticky diváckého pohledu by bylo lepší to ukončit buďto "zlomovým" propuštěním v roce 2002 či naopak pár let posečkat na to co život ještě přinese. Takhle to pak v samotném závěru vyznívá... Vlastně vůbec nijak. (21.01.2009)

René je milovník literatury a kriminální činnosti, což z něho dělá zajímavou postavu pro další depresivní jízdu v podání Třeštíkové. Jeho schopnost zahodit všechny šance, které v životě dostane, však začne být brzy otravná. Zapůjčení kamery osobě, která jen krade, chlastá a fetuje, bylo od režisérky nechutně vypočítavé. (24.06.2021)

Již tradičně příběh o chlapovi, který už nějakých třicet let krade a každé Vánoce si odsedí ve vězení, se Heleně Třeštíkové daří z dokumentu o jediném člověku udělat celovečerní dokument plný naděje, zklámání, pochybností a tentokrát i filosofických úvah, protože René čte Einsteina i Freuda. Časosběrné dokumenty této režisérky se mi líbí - snad i proto, že její účast na projektu je cítit i z prostředí před kamerou. Zajímavý nápad byl s těmi televizními zprávami a sliby prezidentů. Možná by bylo zajímvaé připojit do toho víc názorů lidí z Reného okolí (ta Katka, matka, bratr - proč najednou všichni z Reného života zmizeli?). Z trojice dokumentů Katka - Marcela - René je posledně jmenovaný nejalibističtější. Zatímco Katka neustále věřila, že může být čistá, René o fetu neprohodí ani zmínku, neusiluje o svobodu (ač ji neustále svým postojem deklamuje), píše svoje knížky a nakonec ještě prohlásí směrem k Třeštíkové, že ho vlastně vykrádá ona. Tregéd. Fakt od začátku mi jeho postoje vadily a jeho osud je vlastně předem docela jasnej. Smutný. (30.03.2012)

Jsem šťastná, že existuje někdo jako je Helena Třeštíková a hluboce před ní smekám. Díky jejímu nápadu tvořit dokumenty po několik dlouhých let a neustávat, i když se zrovna nedaří. Díky její vytrvalosti tu máme skutečné poklady. Není nic zajímavějšího než sledovat něčí život po několik let, to jak se mění s časem nejen vzhled, ale hlavně smýšlení, názory, že se žádný život prostě neobejde bez tragédií, bez občasných úspěchů. I když se musí brát v potaz mnoho různých okolností, každý život lze prožít kvalitně a podle našich představ. A hlavně, jaký si to uděláme, takový to máme. Hodnotit Reného jako člověka mi nepřísluší. Přesto se tomu nevyhnu, musím se totiž pozastavit nad jednou věcí. Copak ho nikdy nelákalo něco víc? Někam se podívat, něco zažít, copak nikdy neměl žádné sny? I když nepatřím k těm, kteří by se topili v penězích a mohli si dopřát cokoli by si jen přáli a musím každé ráno vstát a jít do práce, musím v té práci být a když přijde jednou v měsíci výplata, neskáču nad ní radostí, přesto jsem spokojená. Že alespoň občas jsem pánem svého času a svých rozhodnutí. Že se můžu kdykoli sebrat a jít se projít, pobavit, zasmát se. Že můžu být s tím koho miluju a trávit s ním čas. Tohle pro mě znamená víc, než s trochou adrenalinu v těle přijít k hromadě peněz, pár lidem tím ublížit a zkomplikovat jim život, nabyté peníze rozházet pochybným způsobem a jít si zase sednout do chládku. Neupírám Renému jisté kouzlo, takový ten zločinecký půvab. A ve své podstatě on žije život jaký si přál, proto se moc divím tomu, proč mě celý ten dokument spíš rozesmutnil než naštval. (18.11.2009)