Man on Wire
Obsahy(1)
7. srpna 1974 byl spáchán „umělecký zločin století“. Pachatelem byl francouzský vizionář, pouliční umělec, kapesní zloděj, provazochodec a především snílek, který by pro uskutečnění svého snu neváhal i zemřít – Philippe Petit. „Byla by to krásná smrt. Vždyť bych zemřel při provozování své vášně,“ říká dnes francouzský dobrodruh, který ilegálně přešel po ocelovém laně mezi newyorskými „dvojčaty“, v té době nejvyššími budovami světa. Samotná příprava akce zabrala Petitovi a jeho skupině spolupracovníků osm měsíců. Ve strhující rekonstrukci poskládal režisér James Marsh vzpomínky všech zúčastněných, z nichž je zřejmé, že i když byla akce promyšlena do nejmenších detailů, stačilo málo a na titulních stránkách světových deníků by fotka Petita procházejícího se téměř půl kilometru nad zemí mezi „dvojčaty“ chyběla. Skvěle dramaturgicky vystavěný snímek s napínavou dramatizací této unikátní akce využívá množství autentických záběrů a fotografií, které si Petit a jeho spolupracovníci pořizovali, a ve vhodných chvílích nechává naplno vyznít působivou hudbu Michaela Nymana. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (166)
Obdivuhodný kousek obdivuhodného muže, který dokázal téměř nemožné a přes všechna úskalí dokráčel ke svému snu. "Když se dostal až k budově požádali jsme ho, aby z lana slezl. On se ale místo toho otočil a odešel zase do středu. Každý kdo ho pozoroval byl jako u vytržení. Poznali jsme, že z lana nesleze, a naopak si to chození velmi užívá. V duchu jsem si říkal, že asi sleduji něco, co už nikdy nikdo na tomto světě neuvidí." policista zasahující na střeše WTC. ()
Zajimavé, ale zdaleka nejen díky hudbě Michaela Nymana. Dobové záběry jsou poutavé, v momentech kdy se Petit prochází po laně nebo si na něj jen na chvílí lehá, působí až meditativně. Myslel jsem si, že mi budou proti srsti dotočené scény rekonstrukce "zločinu", ale nestalo se. Hodně sympatické je pak vyprávění Phillipa Petite, ze kterého sálá onen pověstný francouzský entusaismus. ()
Trochu jsem váhal, jestli se opravdu chci dívat na 90 minut poskakování trhlého Frantíka, ale nakonec jsem se odhodlal - a už po pěti minutách jsem věděl, že to bude dobrá jízda. Je to jednoznačně jeden z nejzajímavějších a nejnapínavějších dokumentů, jaké jsem dosud viděl. Bezchybný vizuál, vtip a spád, které by tomuto filmu mohl závidět nejeden akčňák. A to nemám rád výšky. ()
Velmi silný dokument podkreslený geniální hudbou, která ve správný okamžik přitlačí na pilu a diváka zatlačí hluboko do sedačky (nebo gauče/postele/trávy:)). Nejsem si jist, jak by film bez Nymanovy hudby dopadl, ale příběh je silný stejně jako přirozené charizma Phillippe Petita (které chvílemi přechází do arogance:). Chvílemi jsem však cítil, že dokument mohl být kratší, protože divák čeká především na velké finále a to ostatní lehce vypouští... Přesto nebo právě proto zůstanu u 4* i přes velmi silný pocit a pouze slova chvály a doporučení na adresu dokumentu. Po právu Oscarového... ()
Galerie (15)
Photo © Arsenal
Zajímavosti (4)
- Když měl Philippe Petit málo peněz na chůzi po laně na Harbor Bridge v Sydney, získal lano výměnou za improvizované žonglování a kouzelnickou show pro zaměstnance. (glitter)
- Poté, co jsou Philippe Petit a jeho krajané vzati do vazby, jsou vyšetřováni policií. Frázi "Man on Wire" je pak možné zahlédnout napsanou na jednom z policejních záznamů, který dokumentoval daný incident. (glitter)
- Reportér ve vrtulníku popisující Philippovu chůzi v čase v 1:20:50 je Neil Bush, dopravní reportér a pilot pro WCBS NewsRadio88. (glitter)
Související novinky
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Sledovat tenhle dokument několik dní poté, co dosud nevyprchalo mé bezmezné nadšení z filmu Muž na laně, se po většinu doby rovnalo strašné nudě, skoro až utrpení. Vylézt z IMAXu, kde jste prožili svůj dost možná nejlepší 3D zážitek ever, a pustit si pak tohle, rovná se samozřejmě naprosto nesrovnatelnému: zatímco Zemeckis a spol podle mě vyloženě revolučně posunuli hranice filmového zážitku, tenhle dokument není nic jiného než hodinu a půl trvající rekonstrukcí "uměleckého zločinu století", na níž jsou nejcennější - a nejzajímavější - dobové záběry (a to nejen samotného Petita a jeho kumpánů, ale např. stavby Dvojčat). Naopak všechny scény ze současnosti s (zestárlými a olyslými) mluvícími hlavami by uspaly snad i mrtvého - od jisté doby mě tenhle typ dokumentů, kdy někoho posadíte před kameru a necháte ho do ní něco vykládat - k smrti nudí. Pokud jsem si něco u tohoto dokumentu uvědomil, pak je to zajímavý poznatek, že naprosto všichni lidi kolem Philippa Petita, kteří mu pomáhali uskutečnost jeho husarský kousek, byli dokonale bezvýrazní šediváci, na kterých není ABSOLUTNÉ nic zajímavého. To Philippe Petit byl hlavním iniciátorem, aktérem i hvězdou celé akce i tohoto dokumentu, a to on všechny přezařuje oslňujícím svitem své osobnosti - a pouze za možnost vidět naživo (před očima s dosud věrným předobrazem Josepha Gordon-Levitta v jeho roli) tohoto vitálního a fascinujícího chlapíka, kterého dokument zachytil krátce před jeho 60. rokem, nakonec dávám dokumentu 4 hvězdy. Protože naprosto všechny momenty, kdy mluví do kamery, jsou úžasné - z toho chlapíka ještě pořád vyzařuje tolik energie a nadšení, že vám prostě dojde, že někdo takový to tehdy musel dokázat - a váš obdiv k němu pouze vzroste (pokud je to ještě vůbec možné - osobně je pro mě Philippe Petit už dávno můj nový hrdina, kterého už nikdy nepřestanu absolutně obdivovat za to, co dokázal, hrozně mě celý ten nápad baví a současně imponuje). Nejzábavnější moment celého dokumentu přijde v samotném závěru, kdy na sebe Petit prozradí jednu věc, která ve filmu překvapivě nebyla: "Jak jsem pak scházel ze schodů městského soudu... Uviděl jsem v davu jednu fanynku. Moc hezky se smála, přišla ke mně a láskyplně mě objala... A zamilovaně řekla, že chce být první člověk, se kterým budu sdílet svoji radost. Řekla mi, že za mnou půjde kamkoli. Samozřejmě, že to pak skončilo v posteli. Na krátký okamžik jsem pocítil jakousi tělesnou blaženost. Jak nechutné! Ale přece..." Och, garantuji vám, že když tohle Petit pronáší a ve tváři má neuvěřitelně okouzlující směs rošťáctví a vitální veselosti, nejde si ho v tu chvíli nezamilovat - čert vem všechno kolem, jestli se někdo vedle něj cítil zneuznaný nebo zrazený, ten týpek je prostě gigant a velikán v tom, co dělá, a to omlouvá vše. Pro mě osobně neobyčejně nudný (především všechny ty inscenované scény, které rekonstruují přípravu na střeše WTC a samotné zdolání lana mezi oběma věžemi, osobně shledávám strašně zbytečnými a debilními) dokument, který ovšem zachycuje jednoho člověka s neuvěřitelným kouzlem osobnosti, který dokázal něco velkolepého - a už proto to stojí za vidění. () (méně) (více)