Moje nejmilejší žena

Komedie podle mého gusta. Žádný fekální humor, ale vtipné dialogy a vtipně postavené scény (v momentě, kdy se Cary Grant ukládá ke spánku na půdě, jsem brečela smíchy už jen při představě věcí příštích; a nezklamala jsem se). Pikantní na filmu je účast dua Carry Grant - Randolph Scott, o jejichž vzájemném vztahu se dodnes spekuluje. (27.03.2009)

Chtel jsem napsat uplne to stejne, jako uzivatel "genetique". V dnesni dobe by proste takovy scenar mel nulovou sanci na uspech. Zde se vsak jedna o solidni podivanou s Carym Grantem v hlavni roli. Celkove si myslim, ze film neni dejove dotahnuty do konce a zenske postavy nebyly vylozene kladne, coz je v romanticke komedii asi skoda. (30.08.2016)

I hollywoodská továrna na sny uměla produkovat - někdy i tvořit - filmy, z jejichž cukrkandlového obalu trčelo skutečné umění. Zdánlivě rozverná komedie o podařené shodě okolností balancuje na rozhraní červenoknižního sentimentu, nepředstíraného skutečného humoru, občasných výpadků ve scénáři a druhoplánové společenské kritiky. Vynikajícímu Gary Grantovi, pro kterého mám velkou slabost, kterou naštěstí nemusím příliš krotit (byl to skutečně vynikající herec) sekunduje neméně dobrá ne-li lepší Irene Dunnová, vynikající, u nás zřejmě prakticky neznámá herečka. Souzvuk, který oba vytvářejí, je skutečnou páteří filmu; značně mi připomínají jiné proslulé milostné duelové duo Hepburnová-Tracy. V humoru právně mrtvé, ve skutečnosti však až překvapivě živé ženy-emancipistky (fotografka, která odjede na vědeckou výpravu a malé děti svěří manželovi a tchyni, by byla i dnes spíše výjimečným než typickým zjevem; srv. scény v hotelu, v nichž ještě naplno dýchá prudérní puritánství předminulého století) se skrývá čertovo kopýtko prvních skutečně emancipovaných žen, čelících svým mužským partnerům už ne slzami a fňukáním, ale naopak až černým humorem, jiskřivou nápaditostí ženských intelektů a až překvapivě věcnou argumentací. Hluché scény (Evin partner z ostrova, vcelku zbytečná figura, pletoucí se soudce) jsou těmito dominantními dialogy a výstupy eliminovány. Za zmínku stojí i představitelé dětských rolí, jejichž režijní vedení se mi zdá být vysoko nad průměrem doby a blíží se svými kvalitami nehereckému režisérství šedesátých a dalších let minulého století i naší současnosti. Nápaditá, svěží komedie utkví určitě i současnému divákovi natrvalo v jeho paměti. Co víc by si její tvůrci, kteří se na nás dnes dívají shora, kam je svou nekompromisní píšťalkou už před časem poslal ten nejvyšší soudce, mohli přát? (22.06.2008)

Originální titulky, ruka odebírá vyšívané prostírky. Jedna žena nezvěstná, druhou si chce Grant vzít. Zápletka je na světě, neb pohřešovaná domněle mrtvá žena se vrací. Jak jinak, o čem by to bylo dál. Děti ji nepoznaly, pes ano. No bodejť, po sedmi letech. Tchýně má evidentně raději první než druhou ženu. „Jaký byl můj pohřeb?“ „Nádherný.“ „Ó, kéž bych tam byla!“ Irene Dunne vypadala mnohem lépe v dámských šatech než nemožné námořnické čepici. Grantovy výmluvy kouzelné. A setkání s první ženou před svatební nocí s druhou ženou. A máme tu – ke značné nelibosti recepčního – jednu manželku v apartmá A a druhou v apartmá C. Obě Ardenové. Tím začíná kolotoč více či méně humorných situací, které se Grant bojí rozetnout. Včetně zděšení v okamžiku kdy zjistí, že jeho první manželka nebyla sedm let na ostrově sama. Navíc s krásným Adamem. Jako Eva. Nevyjde ani lest s prodavačem bot. Zajímavé je, že u bazénu se lidé opalují a koupou a Irene přichází v kožešinovém kloboučku a s rukávníkem. O to je pak efektnější zmáchaná. Guláš manželek není schopen pozřít ani popletený soudce. „Chci manželce vyprávět o tomhle případu, ona si myslí, že je tady nuda. Nakonec to musí rozetnout děti a i tady se potvrzuje, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Jedno oko nezůstane suché. Natož dvě. „Zdá se že ti došlo vše kromě výmluv,“ i nyní použitelná věta. Grant je na půdě roztomile neohrabaný a Irene mu to dává pěkně zbaštit. Válka nervů o usmíření je skvělá a nikdo nechce povolit. Vyřeší to až Vánoce. Nechápete? Musíte se podívat sami. (29.06.2008)

Šíleně mladý a šíleně krásný Cary Grant sprintuje mezi rozpálenou novomanželkou a náhle objevivší se ženuškou, kterou téhož rána nechal prohlásit za mrtvou. Ale nemusel by se na plátně ani hnout. Stačí, když se podívá, když zamrká, když se zakření- a charisma odkapává přímo z celuloidu. A co teprv, když otevře ústa. Na place museli zaměstnávat hluchoslepou osobu na utírání slintajících přihlížejících. Ostatně, když se mluví, tak se nehorázně zábavné ženské provokace střídají s nehorázně zábavným mužským cynismem. Jen nepobírám, že obraz téhle romantické crazykomedie není bourneovsky roztřesený. Protože při pohledu na Grantovy rozverné klukoviny, verbální judo mezi pohlavími, prehistorický trik s akrobatem a cynické dětičky mohl být v klidu jen kameraman na dálkové ovládání. A takoví se v roce 1940 ještě nevyráběli :) (13.09.2007)