Kdo chce zabít Nancy?

Debilní film o debilní krávě, debilním debilovi a debilním ujetým milenci. Spolu dohromady tvoří debilní trojku, film je protkán debilníma kecama a až na několik málo okamžiků kdy jsem čekal že se NĚCO konečně stane ( stalo se hovno) je to film, který se snaží složitě popsat atmošku nešťastný pindy, která touží po něčem, neví po čem a nedá pokoj dokud to nedostane... tzn je to taková hovadina, že lituju, opravdu velmi lituju okamžiku, kdy jsem z nějakého mě neznámého popudu dostal nápad tím zabít čas. Kdybych zabil sebe, udělal bych líp. (07.12.2018)

Drama s příběhem, který je spíše smutný než depresivní. Kupodivu mě to ani zvlášť nedojalo, jen mi bylo ohromně líto, na jak velké dno se dá až spadnout. Herecké výkony jsou opravdu vynikající. Maria Bello je jedna z mála hereček, které mají na tyhle role odvahu. Bohužel film docela sráží neustále zdůrazňovaná depresivní atmosféra, která místo aby na realističnosti přidávala, tak jí spíše ubírá. (11.08.2010)

Asi jsem to nepochopil. Těžké psycho-drama, ale na mě to nemělo nejmenší účinek. M. Bello je kus krásné ženské a jak vidno v tomto snímku i kus dobré herečky. Ale tím to u mě haslo. O dobré výkony jde samože i u obou jejich hereckých kolegů. Ale zase, to je vše. Film asi hloubku měl, ale já ji nepocítil. Nudil jsem se a jí jsem přál smrt už od půlky. To je asi špatně, ne? (28.01.2011)

Maria Bello rešpekt. V každej sekunde presná ako fakúra od operátora, Rufus správne odpudivý a celý príbeh neskutočne uveriteľný. Kludne by som ale ubral statických záberov na popraskané škrupinky kedysi ľudí a častejšie zatlačil na pílu. Pomalý art proste nedávam. Jo a Jason Patric jemne nestíha. 65% (19.03.2013)

Psycholigický film (zde kupodivu označovaný též jako thriller) pracuje s podobným motivem jako Sekretářka, i když tamní důvod k sebepoškozování je poněkud jinde. Na Sekretářce je obdivuhodná lehkost, přístupnost, zkratka a komediální nadsázka, tady něco takového chybí, proto je divácká zkušenost méně příjemná, ba naopak, chvílemi se na to už ani nechce dívat. Ovšem je-li ta zkušenost intenzivnější, o tom lze pochybovat, a nepřesvědčila mě ani "realistická syrovost", či jak to nazvat, kterou se tvůrci snaží sugerovat. To, co pro mě obrazově příliš nefunguje, je "modrošedý filtr" (to ostatně v žádném filmu), programová neútulnost všech prostředí, kde se děj odehrává -- my se přece nedíváme optikou depresivní hrdinky --, a opravdu mám věřit tomu, že světlo v téměř všech interiérech má podobu vražedně agresivních zářivek, jako v nějakém přiblblém seriálu z prostředí soudní patologie? Už jenom z tohohle všudypřítomného nasvícení by si člověk hodil mašli, a to nemusí mít ani žádné sexuální trauma z dětství... Taky tahle prapříčina traumatu (dávné zneužívání strýcem) je příliš daná, příliš jasná, směřující jasně k psychoterapii, ale pak měla být látka zpracována jinak. Žena, která si něčím takovým prošla, by si podle mého názoru nikdy nevzala za muže necitlivého ignoranta. Pokud se ovšem její muž nestal necitlivým ignorantem až v průběhu manželství -- ale to by myslím byl opět námět na další film. Přesto dopopručuji ke zhlédnutí. Aspoň pak člověk těmito problémy nedotčený trochu nahlédne, jakou fušku někdy mají s pacienty psychologové a psychiatři... (11.02.2010)