Sestra

Velmi experimentální film, i když asi adekvátní své knižní předloze. Sestra je těžko stravitelná, undergroundová výpověď vnitřního pnutí s hudbou Psích vojáků. Zpočátku jsem byl lehce zklamán, protože experimenty užívající jazyku takto silně, osobitě vnitřního, tedy často pro ostatní zakódovaného a nesrozumitelného, ztrácí při prezentaci svou působivost a hodnotu. Ovšem citovaná pasáž na cikánském večírku mě dostala a vyšvihla tento určitě nadstandardní, ale i nesrozumitelný film do poloh mnou oblíbených.. (12.03.2009)

Jak ohodnotit báseň? To snad ani nejde, spíš se rozhodnout mezi oslovila a nepochopeno. Zůstal jsem někde mezi... Pocity, které ve mě film vyvolaly, byly silné jako milovaní Psí vojáci a osobnost Filipa Topola (pohříchu neznám tvorbu jeho bratra Jáchyma, i když jsou vzájemně propojeni). Ano, jsem zaujatý, přimhuřuji obě oči a nechávám se lákat Poetikou. Za odvahu takovou věc natočit se klaním. Na DVD se vyskytuje dokument "film o filmu", který je jakýmsi volným navazováním atmosféry a nepůsobí ani trochu zbytečně (jako většina mluvících hlav a plácání se po zádech u jiných snímků). Právě naopak. (27.01.2011)

Pořád myslím na ty zvuky: na volání tramvaje, na zmrzlináře, na zrcadlo, které je v souladu s Vámi. Na pomíjivosti života nejsou medicíny, ba ani příručky. A co se filmu týče, rozhodně jeho působení tady světě souhlasně odkývám. Plápolá tu modrá, což je nepochopení a extrémní oddanost žánru mezi uživateli. Knížka volala o pomoc a byla tím nejtěžším, co jsem přelouskal. Film naopak rozpustil písmena a složil z nich pěknou výstavu zmaru. Nejdou ruku v ruce, což je dobře. Dává to tomu takovej další rozměr. (31.08.2010)

Je pro mně nemožné objektivně zhodnotit tento snímek. Určitě by na něj neměl chodit někdo, koho míjí poetika Jáchyma Topola a Psích vojáků, ani ten, kdo očekává adaptaci románu Sestra. Chápu proto diváky, kteří to po čtvrthodině zabalili. Tento snímek (zdráhám se napsat film) totiž na Topolovy neználky celkem kašle, což lze možná odsoudit, z mého úhlu pohledu je to spíš obdiv k neústupnosti a neochotě podřizovat se masovějšímu vkusu. Zkrátka, bratry Topoly mám rád, Sestru považuju za jednu z nejlepších knížek, co jsem přečetl a tento celovečerní klip její náladu dokonale vystihuje, tímto chválím i Víta Pancíře za jeho perfektní vizuální zpracování. (14.12.2008)

Jáchym Topol je můj nejoblíbenější český spisovatel. Psí vojáci má nejoblíbenější kapela vůbec. A vzhledem k tomu, že Sestra je v podstatě celovečerní klip Psích vojáků, nemůžu dát jiné hodnocení. Zhudebněná deprese, zmar, konečnost, hnusný špinavý pajzly, smradlavý metro, ochcaný rozbitý posprejovaný baráky, kýčovitý výlohy, nemožnost útěku, střepy, žiletky a láska, co neexistuje. A do toho hlas šeptá verše "V noci nespavosti / někdy ve tmě plavou obličeje / tu a tam se vyloupne tvář / někoho kohos znal / Všichni pak mizí s ranními tramvajemi / Tohle znají všichni blázni." A je to podbarvené dokonalou hudbou. Jeden z nejzajímavějších českých filmů poslední doby. Oceňuju to, že je úplně jiný než kniha a album, a přitom je vlastně úplně o tom samém. Z kina během projekce odcházelo dost lidí, ale to mi nevadí. Sestra není film pro každého, ale koho chytne, toho pořádně. "Viděl jsem slova: Svobodu nebo smrt / vymyslel jsem je. Jsou to sestry." (13.12.2008)