Věrná kopie

Těšila jsem se na Juliette Binoche, podle ústředního obrázku okouzlující.Bohužel někdy překrásný plakát a téměř celá prohovořená stopáž nestačí.Snad jen ty jazykové transpozice.Jedno z velkých karlovarských zklamání. (30.12.2010)

Toto neni film v pravem slova smyslu, stejne jako vice Kiarostamiho del. A byt to zasazeno do Iranu a s iranskymi herci, asi bych daval hvezdicky dve, protoze bych se nemel s cim ztotoznit. A neumim si predstavit, ze by Juliette Binoche hrala ve spatnem filmu. I kdyz...ono je mi asi uplne jedno v cem hraje. (23.02.2011)

Dvě hvězdičky za kameru, střih a tak vůbec za vizuální provedení. (12.04.2011)

Odvážím se poopravit tvrzení o náhodném setkání: setkání zinscenovala ona. On se chová dost odtažitě, ona iracionálně, hovory nejen o umění se rovnají pro mě o ničem a celý výlet/situace vypadá, aspoň zpočátku, tak trochu nepřirozeně, včetně vpádu číšnice a dvojice u sochy. Jde opravdu o neotřelý nápad a těšil mě pohled nejen na Juliette Binoche, ale i na Arezzo. Zároveň mě celkem úspěšně děsilo jejich hluboké odcizení, ke kterému dnes tak často dochází, přesto se nemohu ubránit pocitu, že ten nápad, mohl být lépe zúročený a dostat se mi pod kůži. Pro mě "slabší 3." (26.11.2011)

Co na to říct?...Přiznávám,že hodnotím pouze za úvodních 45 minut.Pokračovat by byl jen zbytečně ztracený čas.Jedná se o holou konverzaci dvou lidí na různých místech(ulice,auto,galerie,kavárna).Děj se absolutně nikam neposouvá,žádné další postavy na obzoru a nevím,proč se točilo zrovna v Toskánsku,když je kamera stejně neustále zaměřená na tváře ústřední dvojice.Mohlo se klidně točit v Houslicích a vyšlo by to úplně nastejno.Takhle nudný film jsem snad ještě neviděl a patnácti minutový rozhovor o ničem v autě,to už je fakt moc i na mne.A to jsem velký fanda francouzské kinematografie,Toskánska a dramatických filmů!Tohle jsem tak nějak nepochopil.... (15.03.2012)

Ntwl. Tohle není tak easy vstřebat. Chápu dlouhé monology, rozvláčné pohyby kamery, nemalou stopáž, soustředění se na detail. Prostě „umění“, které si Abbas nemohl odpustit. A. mi připomněla všechny ty sunset a sunrise filmy, v množství rádoby-niterných dialogů tam podobnost určitě byla. Juliette je v tomhle opusu: nešťastná, trhlá, snaží se zachránit, co už se dávno rozpadlo. On je: slušný. Průnikem je pak prázdná množina a vzpomínky na něco, co se z jeho pohledu nikdy nestalo a z jejího je ta nejkrásnější vzpomínka. Ale možná tady fabuluju a všechno to je myšlené úplně nějak jinak. Třeba tam hraje roli ta její sestra, které napsal věnování – třeba je to vlastně o ní. A je to o těch kopiích – které si nikdy nemohou rovnat originálu. Třeba je to o tomhle. Jenže jak to má průměrný unavený jedinec rozklíčovat? Confused, and need to study a bit muhehhh.... dostudoval jsem, to s tou sestrou je asi nesmysl, celé to je asi nesmysl, protože buď nesmyslně předstírají, že se neznají, nebo si nesmyslně na něco hrají, a to asi spíš. Jenže, nakonec, what is the point? Už jsem jeden takový film viděl: dánskou Rekonstrukci. Ale ta v sobě měla alespoň emoce a Adagio pro smyčce od Samuela Barbera. Věrná kopie nám servíruje vyberte-si-z-čeho-ten-vývar-má-být s jak-vám-po-něm-bude-je-jen-na-vás. Nevím, kuwa, dál!!! [60%; 2017-01-17 Home sweet home] [UPDATE 2017-01-21]: Po diskusi s A. jsem to konečně celé pochopil, A. v půlce usnula, ale stejně věděla, jak to je - je to velmi prosté a velmi jasné, vztahový expert to jasně vidí: (SPOILER) dítě jejich, v minulosti spolu, on už aktuálně jinde, ona by lepila, repete svatební noci - no asi spíše ne... (18.01.2017)

Modlil som sa v kine, aby toto utrpenie cim skor skoncilo. (15.11.2018)

Příjemná hříčka s úvahami o manželství, vztazích a také o umění (s výbornými dialogy). (19.01.2011)

Velmi zvláštní "hra na pravdu". Co je realita? Co je jen předstírání? Kde je hranice mezi tím? Nevíme. A přestože nás to může zajímat, v tomto snímku to vlastně není ani tak důležité... (05.08.2011)

To som si musel zažiť 15 rokov manželstva, facky od života a všelijaké iné protivenstvá aby som si tento film užil. A Toskansko je kúl. (05.10.2011)

Vyumelkované ? Istá "umelosť" vyplýva nanajvýš tak zo zámeru - kedy film je vlastne obrazom, mise en scène určitej idey - resp. hlavnej idey fiktívnej Autorovej knihy - lepšia dobrá kópia ako originál (?). Ak najprv sledujeme len možno zdĺhavú diskusiu o (ne)potrebe rozlišovania kópie od originálu, postupne sa začínajú stierať hranice - a zrazu sa otázku autenticity svojím "bytím" reprezentujú, vzťahuje sa na nich. Vzťahuje ? (15.06.2011)

Drísty..drísty a zas len drísty. Pán režisér asi nepochopil, že nakrúca film. Niet na čo pozerať. Tam sa len a len kecá a to nonstop vkuse. Na to úplne stačí rádio. Fakt nemám žiaden dôvod zhliadnuť to ešte niekedy. (10.02.2012)

Francúzsko-taliansky film, hovorený po anglicky natočený iránskym režisérom. 4 hviezdy je asi viac ako chcem dať, ale tri by bolo asi nespravodlivé, hlavne kôli skvelej Juliette. Za prvú polovici by som dal určite aj 5. Už dávno som nemal tak príjemný pocit pri sledovaní "romantickej"drámy - asi že, overená kópia "Before Sunset" :). No prišla druhá polka a "magic" bol preč, akoby ho natočil iný režisér. V každom prípade určite stojí za pozretie, minimálne kôli zaujímavej analýze detského videnia života, netradičného rozobratiu pojmov originál a kópia, no hlavne scénke z malebnej predpokladám toskánskej kaviarničky, po ktorej som takmer plánoval "toskánsku" dovolenku so svojou manželkou, ktorá sa so mnou ako nevydareným originálom, tiež trápi už dvadsať rokov a asi by ju tento výlet hodne potešil :). (25.06.2012)

Pro mě osobně se zde Kiarostami dostává až na okraj stírání reality a fikce. Chvílemi jsem si kladl otázku, co je vlastně skutečnost. Hranice mezi nimi jsou zde velmi, velmi tenké. Nejastnost příběhu a obrat ve vyprávění doplňují všudypřítomné floskule dvou intelektuálů. To podstatné ovšem vyplývá na povrch až v momentě, kdy se oba od svých běžných rolí oprostí a utíkají do světa nezastřených emocí. Kiarostami tak pokládá otázku, kdy jsme vlastně sami sebou. Je to v momentě plnění očekávaného vzorce chování nebo naopak v umělém světě, kde ovšem napovrch vystupuje naše nitro. (13.09.2012)

Konverzační drama iránského režiséra Abbase Kiarostami je pojato velmi originálně, kdy vlastně nevíme jestli je ústřední pár ve filmu doopravdy manželský, či si na něj jen hraje, a to vše se odehrává v nádherném Toskánsku za účasti mé oblíbené Juliette Binoche, která snad ani neumí hrát špatně. Ale přesto mne více zaujal William Shimell v hlavní mužské roli, o kterém jsem se poté dozvěděla, že vůbec není herec, ale operní pěvec, čemuž jsem nemohla uvěřit, jak je jeho výkon fantastický. Je to velmi zajímavý film, přesto to není na nejvyšší hodnocení. (18.01.2013)

Celkem hovadina (13.04.2024)