Povolání: Reportér

Jedna z lepších rolí Jacka Nicholsona, jeden ze snadněji uchopitelných Antonioniho filmů - pokud ale čekáte klasické krimi drama, tak Vás tento (krásně!) rozvláčný film asi hodně zklame. Absence dramatického oblouku je zde zcela účelová - "Povolání: Reportér" operuje tichem a prázdnotou tak, že - samozřejmě pokud přistoupíte na pravidla hry - se ke konci dostává do meditativní atmosféry. Neříkám, že by mě tenhle film nadchnl jako celek, ale jako v každém Antonioniho díle jsem si opět našel okamžiky, které mě dokonale dostaly - tady to byl především dlouhatánský nájezd přes pokoj ven na sluncem rozpálenou ulici, během kterého proběhla kulminace celého příběhu. Krása. (15.12.2012)

AFRIKA. Horúčava. Žiar. Páľava. Úpek. Var. Neviem si pomôcť, ale MILUJEM používanie častých synoným. Reportér David Locke tu momentálne pracuje na dokumente. HOTEL. Postava ROBERTSON. Je mŕtvy. Dostal rýchly a smrtiaci INFARKT. Teraz výmena identít. Urobil dobre ? Zo začiatku si myslí, že áno, aspoň sa zbaví svojho tzv. bezvýznamného života. No, po čase si uvedomí, že sa stal frekventovaným pašerákom zbraní, po ktorom pôjde určitá skupina nebezpečných ľudí. Úteky. Skrývanie sa. A vôbec, stálo mu to za takýto adrenalínový život ? Hm... ťažko povedať. V pätách má svoju súčasnú priateľku, ktorá neustále vyhľadáva práve tohto chlapíka Robertsona, či Locke, alias Robertson má k dispozícii dievča, ktoré sa mu snaží pomôcť, bohužiaľ, už nie je žiadne možné východisko ? Taliansky režisér MICHELANGELO ANTONIONI pristupuje k nakrúcaniu filmov, ROVNAKO, ako iný Michelangelo, Buonarroti, čo je taktiež veľká KAPACITA vo svojom OBORE !!!!!! Nádherná KAMERA LUCIANA TOVOLIHO, a tie komponované zábery, to je krása ! Po skvelom Prelete nad kukučím hniezdom, opäť excelentný herecký výkon majstrovského Jacka Nicholsona ! Absolútny elegán filmového NAD - HERECTVA, ak si to takto vôbec môžem dovoliť povedať ? Samozrejme, Mária SCHNEIDER, bola pekná a sympatická, ušla nadovšetko. Som s ňou náramne spokojný ! A ja som zase oveľa viac spokojnejší s Reportérom, ako so Zabriskie Point a Zväčšeninou ! A tak dlho mi unikal, čo považujem za premárnený čas ! (08.07.2017)

Jeden z filmových restů, který jsem měl. Antonioniho Zvětšenina na legendárního Jacka Nicholsona prý udělala velký dojem, byl tak rád, že spolu mohli spolupracovat na tomhle pomalém, minimalistickém a odosobněném kousku kombinujícím realitu a imaginaci. Novinář David využije náhodné smrti obchodníka se zbraněmi a rozhodne se vzít na sebe jeho úlohu. Prchá před svými problémy přes polovinu Evropy, aby mu nová identita přinesla další. Nicholson dokázal oživit postavu, která je (při vší úctě k tvůrcům) jen matně načrtnutá, výsledek upoutá jen velmi sporadicky, děj je nesouvislý, jiskření mezi ním a (v reálném životě expřítelkyní) Marií Schneider krapet mdlé. Za mě rozpačitý zážitek. (07.07.2019)

Musím říct, že se mi to líbilo víc než Zvětšenina... Je to velmi natahované (hlavně na začátku), ale pokud se dostanete do děje a vcítíte se do hlavní postavy, jste v Antonianiho sítích a velký filmový zážitek vás nemine - možná vám to nedojde hned jak začnou běžet titulky, ale kdesi snad v podvědomí vás začne hlodat a nutit hledat smysl nejen filmu, ale všeho kolem nás ( - tak jako by to mělo být u všech "filmů"). (12.09.2005)

Povolání: Reportér je poetickou ódou krize středního věku a Antonioniho rukopis si pohrává s pocitem. Vyhoření profesního i osobního života po fyzickém vyčerpání neodolalo impulsu myšlenky. Změna identity má být životadárným elixírem, ale fascinace samotnou podstatou přeměny se zvědavě noří pod povrch a hledá identitu. Nechává se strhnout tajuplným proudem pocitu osudovosti, nejhlasitější bolestí je osamělost. Minulosti se utíká z přesvědčení, přítomnost je ve znamení tápání a povlávání, budoucnost se nesrozumitelně ztrácí v neschopnosti rozhodnutí a bezradnosti duše. Některé následky činů již nelze zvrátit, změna nepřináší očistné znovuzrození a cynicky se vysmívá vzrůstajícímu pocitu strachu marnosti. Hlavní postavou krize středního věku je David Locke (zajímavý Jack Nicholson), uznávaný anglický televizní novinář. Pozorovaná neměnná bezútěšnost politicko-společenského stavu, rutinní setrvačnost prázdného svazku, fyzická náročnost předpokládaných ambicí. Celková a absolutní vnitřní vyhořelost je silným impulsem, náhoda se šibalsky usmívá a lákavě mrká v náznacích, naděje halucinuje v představách neznámého pocitu svobody a nezařaditelnosti a Gaudí s pouští se stávají symbolem. Osamělost je nejsilnějším pocitem, pevný bod nikde v dohledu. Obroda umřela na nerozhodnost a strach, svoboda spolkla samu sebe. Hlavní ženskou postavou je mladá obdivovatelka Gaudího staveb (zajímavá Maria Schneider), svůdný přelud. Vzbuzuje zdání éterického vlnění předurčenosti, oslavuje mužnou sílu moci a možností a bloudícímu se stává Sirénou s omamnou příchutí. Důležitou postavou je David Robertson (Charles Mulvehill), efektivní obchodník a nabídnutá možnost změny. Nevyplácí se kráčet ve stínu silného ducha, pokud neznáme jeho prokletí. Výraznější postavou je Rachel Locke (Jenny Runacre), Davidova manželka se zaskočeným svědomím, které jí nutí do hledání odpuštění. Lze najít objektivní pravdu? A také Martin Knight (Ian Hendry), televizní producent a Davidův spolupracovník i kamarád. Za zmínku stojí také čadský opoziční předák Achebe (Ambroise Bia). Hlavním motivem filmu je hledání, osamělost a tápání. Zápletka je filozofickou pomůckou a pohrává si s lidskou slabostí, strachem. Krize středního věku v Antonioniho podání je esteticky filozofujícím moučníkem. (17.06.2018)