Tak dlouho tě miluji

Docela mě to zklamalo. Jedná se o drama, kterým se divák musí vyloženě prokousávat, snažit se dostat na tu správnou vlnu, ale mně se tohle prostě nepovedlo. Zhruba od poloviny film ztrácí tempo, množí se scény, které jako by nebyly dotažené do finále nebo mi z nich zkrátka nic neplynulo.. Oceňuji, že se zbytečně netlačí na pilu a přesto má příběh uvěřitelnou hloubku, nicméně mě nedojal a na konci jsem si musel skoro oddychnout. (21.04.2009)

Postava Juliette v podání vynikající Kristin Scott Thomasové mě doslova a do písmene smetla.. Ona se ocitla na velmi kruté životní křižovatce a zvolila cestu, z níž není návratu, svědomí tu tíž nedokáže unést.. Vyměřený trest přijala beze slova a sama sebe trestá též, mlčením.. Její filmová sestra Elsa Zylbersteinová mě příjemně překvapila, ta snaha z její strany byla patrná a lehce uvěřitelná.. Krásné, leč velmi smutné psychologické drama.. (23.01.2021)

Nevím proč tento film soukat do škatulky "mysteriózní" , zato drama je to nadmíru slušné. Minimalistícké filmové prostředky a maximalistický výkon Kristin Scott Thomas na jejimž výkonu celý snímek stojí. V podstatě se její postava nachází v každém filmovém okénku a všichni okolo jsou "statisté". Sledueme příběh vnitřně zemřelé ženy, která v sobě nese hluboké tajemství a vinu za svůj skutek, za který se sama odsoudila a rozsudek bezvýhradně přijala. Tato žena je totiž sama sobě soudcem a tím nejpřísnějším. Za smrt syna je vinna, už jen proto, že jej porodila. (18.01.2011)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Velmi citlivé civilní drama o návratu z vězení do společnosti. Kristin si přestala hrát na mladší, odložila make-up a vypadá stále skvěle, navíc dokazuje své herecké mistrovství. Ostatní jsou mě neznámí, ale skvěle zapadají do celkového pojetí, nikdo nijak neruší. Režisér Claudel sice debutuje, ale zjevně umí, protože vyjadřování emocí mu jde skvěle a to spoléhá pouze na minimalistickou hudbu a emoce (scéna se známkováním studentů je dokonalá). Kamera ja tradičně francouzsky bezchybná, ale žádná vizuální exhibice se nekoná (pro dobro filmu). Trošku zamrzí závěrečný (trošilinku vykalkulovaný) zvrat, ale je to s citem. Láska, minulost a rodina tvoří krásný příběh se skvělou hlavní představitelkou a trochu zbytečně vysvětlujícím koncem... 90% (17.06.2009)