Tak dlouho tě miluji

Pomalu plynoucí film s dosti předvídatelným závěrem. Juliette se vrací po 15 letech z vězení a bydlí u sestry s její rodinou. Sestřin manžel ji příliš nevítá, děti si ji však časem oblíbí. Složitý vztah se sestrou, která Juliette nebyla navštívit ani jednou ve vězení, se postupem času stabilizuje a sestra začíná pomalu chápat Juliettinu uzavřenost. Nakonec se všechno rozuzlí. (10.06.2020)

Poslední dobou jsem měla možnost vidět několik filmů, v nichž Kristin Scott Thomas vystupovala a líbila se mi v nich natolik, že právě ona mě přivedla i k tomuto filmu. Film zcela naplnil mé očekávání. Nebylo to příliš ukecané, jen pozvolna se odkrývala příčina odsouzení a hloubka hlavní postavy. Kristin Scott Thomas podala brilantní výkon! (01.01.2012)

veľmi citlivá a nádherne Kristin Thomasovou odohraná dráma. Sa divím, že to dostalo len medveďa. Matka čo stratí dieťa je s ním navždy uväznená. Nech sa to stane akokoľvek. Toľko citu pri "bozku hoc len tety malému dieťatu na dobrô noc, to sa málokde tak pekne vidí, a vzápätí na druhý deň zmätok pri stretnutí s vlastnou mamou postihnutou alzheimerom ... brilantný výkon zaslúžených päť bodov . (25.08.2014)

Nenápadný film s temným tématem vyprávějící o spletitém vztahu dvou sester, které k sobě po dlouhém odloučení hledají cestu. Síla filmu je v dechberoucích oduševnělých a silně emotivních hereckých výkonech obou hereček. Kristin Scott Thomas hraje ženu, která se po patnácti letech vrací z vězení a zapojuje se znovu do života. Přitom jí vydatně pomáhá láska sestry. S napětím děj postupuje k objevení a sdělení bolestné příčiny, která změnila životy obou sester. Mě osobně film velmi zasáhl, místy až k slzám, protože bolest a utrpení bylo tak hmatatelné a navíc zřetelně doživotní, že vězení se stalo paradoxně snesitelným a možná i osvobozujícím. Ikdyž se film zabývá velmi mezním řešením bolestné situace, přesto předává mnoho sdělení a velmi citlivě se zabývá momenty a emočními stavy v souvislosti se smrtí vlastního dítěte. (29.04.2012)

Kristin Scott Thomas na své cestě zpět k žití. Po první echt ponuré půlhodince (podporované minimalistickým, parádním soundtrackem), přecijen začne probleskávat chvílemi naděje, ale neustálý deprimovaný výraz hlavní hrdinky drží atmosféru spolehlivě ve vodách značně neveselých. Jediný problém mám trochu se závěrem (ano čekal jsem přecijen něco záludnějšího, než to co se přímo nabízí), ale film na tom nestojí. Přidám se k většině a musím vyzdvihnout takřka dokonalý projev Kristin, která se opravdu vyznamenala. (01.05.2010)