Ivetka a hora

Začátek mě docela vyděsil. Ale ještě dřív, než jsem to s představou, jak koukám osmdesát minut na to, jak lidé klečí a modlí se, vypnul, mě to začalo zajímat. Hlavní hrdinka je totiž nebývale otevřená a upřímná a na to, jaké měla mediálně profláklé mládí, nečekaně normální. Vít Janeček je potom dostatečně profesionální, aby toho dokázal využít, ale jemu projevenou důvěru nezneužít. Takhle si představuji kvalitní dokument. (03.11.2009)

Téma je zajímavé, ale dalo se z něj vytřískat mnohem víc. Ono úplně nebaví koukat 80 minut na dokument, ze kterého se nic nedozvím. Dvěma holčičkám se zjevovala Panenka Marie a jedna z nich si o pár let později koupí nové boty a vdá se, prakticky o ničem jiném to není. Žádná snaha o vysvětlení toho jevu, žádné názory záhadologů, teologů, psychologů (protože Ivetka na mě se svým prázdným pohledem a půlhodinovými pauzami mezi slovy nepůsobila úplně normálně), vědců, kritiků, příznivců.. Prostě nic jiného než pár fanatických křesťanů a jedna pomatená slečna, co mluví a mluví a mluví... (07.07.2010)

Byla jedna Ivetka, která viděla a i mluvila s panenkou Marií. Jo a ještě panenku Marii viděla její kamarádka a kamarád, ale o těch dokument není – přeci jen je to Ivetka a hora. Následně přihlédnu k tomu, že Ivetka a přátelé prožili pěknou skupinovou halucinaci a tu si pak připomínali se stále početnějším okruhem lidí, co sice panenku Marii znají maximálně z obrázků, ale věří, že voda a vzduch je boží dílo a že někde ve staré boudě úřaduje matka boží a tak se tam vydávají v celých zájezdech a čekají fronty jak na maso, jen aby viděli kus staré zdi a pár špalků kolem, ehmm a krásná příroda kolem. Tato část je jednoznačně z mé strany škodolibě zábavná..ale..Celkový příběh je ovšem silný a to zejména díky samotné Ivetce, která je inteligentní a celou věc posouvá na jinou kolej. Je velice jednoduché se posmívat a odsuzovat celý příběh jako nesmysl i s názorem zda jen chytře předstírá, nebo skutečně věří (nebo se pere se svědomím). Sice jsem v tomto 100% skeptik, ale tento „zázrak“ poskytl lidem, co uvěřili, velkou naději a určitý pevný bod. Pak už začíná být jedno, zda se to stalo nebo nestalo, ono to pro tuto skupinu lidí nějak funguje. Křesťanství je samo o sobě nedůležité, jde právě jen o pevný bod o samotné jádro a všechen ten staletý marast a nesmysl o svatých, kázaní a zákazy a nesmyslné doktríny, to vesele můžeme přiložit i s pozlaceným krucifiksem do kamen. Nebo si myslíte, že boha by zajímalo, kolikrát drmolíte večer otčenáš, nebo jestli se nechovate jako svině? Jádro je vždy jednoduché a zde je jasně vidět, že i v nesmyslném plácání vystupujících teologů, je ta pravá podstata v jednoduchém zlepšení vlastní existence, v souladu se sebou a světem. Pak už je jen na každém, zda si koupí vstupenku do vlastního ráje, nebo to chce mít se zbytečným patosem celé církve - neboli reklamní agentury Vašeho svědomí. Nebo bezvědomí? A je fakt, že já zde také kážu nějaká svá moudra a přitom co já vím, asi kůlové, takže každý si může svojí panenku Marii, nebo Barbie, nebo i poníka se zlatou hvězdou vymyslet a uvěřit sám, nebo to nechat. Každopádně dokument jako takový je ryze průměrný a je škoda, že nedošlo k větším konfrontacím, takto silné téma zůstalo jen nakousnuto. (31.03.2009)

Iveta Korčáková - holčička, která spolu se svou kamarádkou a mladším bratrem kamarádky na slovenské hoře Zvir zažila zjevení v podobě Panny Marie. Co se samotného "zázraku" týče, můj skepticismus a zdravý rozum vítězí nad davy lidí, kteří na horu každoročně putují za modlitbami. Jejich víra mi přijde směšná.. Ivetčin zážitek spíš považuji za výsledek její (v té době narušené) víry - přijde mi směšné, že jiní věřící lidé přijíždějí doufajíce v to, že spatří Pannu Marii na vlastní oči. Celé by to přece mělo být o otázce víry a ne o hmatatelných (viditelných) důkazech, není tak?! Ovšem zásadní je zde spíše postava samotné Ivetky, jak se vypořádala s tímto zážitkem, jak se s ním vypořádalo blízké okolí, jaký na ni byl vyvíjen tlak a vůbec. Z holčičky se začala stávat žena, která byla sice velmi citlivou (a rozhodně na mě působila celkem sympaticky), ale rozhodně ne srovnanou. Bohužel mi tam něco chybělo, větší konfrontace nebo něco podobného. Kolem a kolem to prostě byl "jenom" výlev jedné kdysi (možná ještě teď) zmatené dívky, sice místy zajímavý výlev, ale to prostě nestačí.. (24.07.2011)

Je vždy příjemné vidět a poslouchat citlivou, vnímavou a inteligentní osobu, tou Ivetka beze sporu je. Nastává pouze otázka zda a do jaké míry je schopna manipulovat svým okolím do takové míry, aby sama spadla do spárů svých vlastních fantasmagorií. Osobně si myslím, že Ivetka nelže a skutečné věří tomu, co prohlašuje, v čemž mě utvrzuje například už jenom patálie, které jí její "vyjímečnost" přivodila. Pokud u ní jde pouze o nějakou klinicko-psychologickou poruchu, pak jde o poruchu nesmírně milou a prozatím spíše prospěšnou. Co se týče filmu, moc se mi líbilo, že se jeho autoři viditelně dostali velmi blízko k hlavní představitelce a dokázali zachytit velmi osobní a intimní výpověď. Proto jim odpouštím různé jiné nedodělky a závěrečnou svatební tancovačku a hodnotím vysoko. 8/10 PS: na druhou stranu musím souhlasit s některými dalšími komentáři - film o Ivetce se vlastně "udělal sám", nebylo třeba se ani moc snažit, jen se dostatečně přiblížit a točit a točit, přesto už za to, že ten film vůbec vznikl, si to tu osmičku zaslouží.. (10.04.2009)