Ivetka a hora

Některé drobnosti mi přišly nedotažené do konce, nebo málo vysvětlené, ale celkově velice působivý dokument, který než o samotném zjevení je o člověku, o jeho emocích, o hledání sebe sama a o tom, že ani holka, které se zjevila Panna Marie, nemusí být hned vzorem ctnosti, dokud si neudělá jasno sama v sobě. Každopádně mě ten dokument držel v napětí víc, než leckterý současný film, který je napínavým jen podle zaškatulkování. (12.12.2008)

Začátek mě docela vyděsil. Ale ještě dřív, než jsem to s představou, jak koukám osmdesát minut na to, jak lidé klečí a modlí se, vypnul, mě to začalo zajímat. Hlavní hrdinka je totiž nebývale otevřená a upřímná a na to, jaké měla mediálně profláklé mládí, nečekaně normální. Vít Janeček je potom dostatečně profesionální, aby toho dokázal využít, ale jemu projevenou důvěru nezneužít. Takhle si představuji kvalitní dokument. (03.11.2009)

Ivetka a hora aneb o kříž se teď neopírej - shoříš v týhle době. Nekompaktní děj prolínaný hroznými flashbacky. Tenhle film by měl naději na úspěch jen tehdy, kdyby byl pojat více dynamicky a konfrontačně. Rozhodně by prospělo pozvat i mimocírkevní odborníky na téma zjevení Panny Marie. Hrozný byl kněz kázající na hoře, připomínal mi feldkuráta Katze ze Švejka. Ještě si neodpustím jednu poznámku. Podle církevního dogmatu je sebevražda smrtelný hřích, to Ivetka nevěděla když to chtěla udělat? Celkově je dokument koncipovan stylem: "Na nic se neptej a věř"! (09.05.2009)

S nedůvěrou jsem přistupoval k tomuhle dokumentu. Až se opakoval po několikáté, až jsem si přečetl o něm od jednoho člověka, tak mu natolik důvěruji, že jsem věděl, že půjde o něco hodně zajímavého. A pro mě osobně šlo. Nechal jsem se unášet zpovědí hlavní představitelky, která mluvila o svém životě, o své nečekané zkušenosti, a že se nejednalo o nějakého příkladného andílka, o tom se rovněž nezdrádá hovořit, a nic nezamlčuje. Dojímá mě ta životní zkušenost někoho, kdo žije tak odlišně než jako já. Proto mě to vedlo k pozastavení se, k zamyšlení se, k ztišení se. Zajímavá je ona zkušenost IVETKY v Německu, či jinde, kdy je konfrontována s jinými lidmi, jiným způsobem myšlení... I její výsledný pocit, jak žít přes všechny ty deprese, co měla, jak chtěla ukončit svůj život, ačkoli by člověk očekával opak, tedy větší snahu po životě a šíření víry... (01.06.2010)

Největším zjevením tohoto filmu je samotná Ivetka, které se podařilo i s břemenem dětské vizionářské zkušenosti a církevně-mediálního humbuku kolem dospět ve vyrovnanou, moudrou ženu, jejíž svědectví - byť postaveno na důvěře v Boha - může ve své autenticitě oslovit i skeptické diváky. Režisér sice ukáže téma mariánských zjevení v Litmanové z různých stran (vedle přesvědčivých slov samotné vizionářky postaví byrokraty v kolárcích i zástupy stojící frontu na zázračnou vodu), hlavní pozornost však soustředí na dívčin osobní příběh, na její boj o nalezení vlastního povolání. Její normální (hluboce normální, nikoliv všední) dospělost je malým zázrakem. Mnohem pravděpodobnější by bylo, kdyby se nechala zmanipulovat do role mocí nadané, divotvorné panenky, anebo se naopak zcela vzepřela Bohu a obrátila se ke své zkušenosti zády. Neudělá ani jedno z toho; zdá se, že se našla, a její cesta tak může být obrovskou posilou pro všechny, kdo hledají své místo. (14.12.2008)