Režie:
Bernard ŠafaříkHudba:
Vlastimil TřešňákHrají:
Josef Charvát, Pavel Landovský, Nina Švábová, Sabine Rasser, Walo Lüönd, Caroline de Ramm, Petr Feyfar, Michael Schacht, Sonja Bosshardt, Věra Vlasatá (více)Obsahy(2)
Pavel Landovský a Josef Charvát v hlavních rolích tragikomedie o životě českých emigrantů. Malíř Rek se protlouká v Basileji jako příležitostný autor plakátů a portrétista čtyřnohých miláčků; ponižující práce v nepřátelsky naladěném prostředí ho skličuje, ale nezbavuje ho sebeúcty a vědomí hodnot. Rekovým protipólem je jeho kamarád Láďa Lapák, věčný organizátor a obratný pragmatik, který je sice bezpochyby úspěšnější, ale vede prázdný a bezduchý život, je to právě on, kdo čas od času obstará Rekovi nějaký kšeft (např. práci šoféra ve své firmě pro odvoz opilců z večírků vlastními auty až domů). Exil je pro zneuznaného výtvarníka krušný, návštěva bývalých přátel, kteří si na Západ vyrazili na dovolenou, ho však utvrzuje v tom, že doma by bylo ještě hůř.
Hraný celovečerní debut Bernarda Šafaříka pojednává s tragikomickou nadsázkou o životě českých emigrantů ve Švýcarsku. V hlavní roli excelují režisérův přítel Pavel Landovský a český emigrant žijící v Německu Josef Charvát. Film byl vyznamenán na mezinárodních festivalech v Mannheimu, Saabrückenu a Amiensu a promítal se mimo jiné i na prestižních přehlídkách v Torontu, San Sebastianu a Locarnu. V Československu měl premiéru až v roce 1990.
Šafařík sám na jaře roku 1968 odešel do Švýcarska, kde získal politický azyl. Studoval na univerzitě v Bazileji dějiny, literární vědu a filozofii, ale postupně jej upoutával film. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let natočil několik desítek experimentálních krátkých filmů z oblasti moderního umění. Po Psích dnech z roku 1983 se tématu emigrace věnoval ještě v nadcházející dramatické romanci Chladný ráj, uvedené o tři roky později. Oba snímky realizoval ve vlastní produkci a z podstatné části za své vlastní finance.
(Česká televize)
Recenze (22)
Jakpak se asi žilo emigrantům z Československa po vytoužené cestě za hranice? Nad tímto tématem jsem se nějak nikdy pořádně nezamýšlel nejen já, ale ani domácí film. Přitom je zajímavé a tento snímek točeny přímo českým emigrantem se o něj pokouší. Filmařské zpracování je bohužel docela amatérské , ale možná bych i souhlasil s názory, že se to sem hodí. Asi film nemá šanci nalákat tolik diváků, ne vždy se mi to dobře sledovalo, ale zase to dává možná ještě větší pocit lehké autentičnosti a právě zkušenosti. Zajímavá je závěrečná epizodka s návštěvou přátel z Československa, kteří obdivuji obchod s oblečením. Na (opravdu) jedno zhlédnutí pro zajímavost dobrá rarita, viděna ve velmi souvislosti s dnešním výročím 17.listopadu díky Virtuálnímu retru kina Willyho Kufalta. ()
Pokud to měla být komedie (jakože asi ano, viz povaha Rekových maleb a Lapákova byznysu), tak to zastaralo, dnešním (i českým) komediím to konkurovat nemůže. Pokud to mělo být drama o útrapách emigrantů, tak by mně beztak nedalo tolik práce, abych našel desítky lepších (údernějších, nesmlouvavějších, přesnějších) snímků - ano, uznávám, českých zřejmě ne, nevím, proč se tomuto tématu čeští filmaři brání, proč ho nevytěžují? Jinými slovy, sám o sobě u mne film neobstál, na druhé straně bylo užitečné udělat si obrázek o (existenci a možné podobě) české emigrantské kinematografii. Poučení: pro nonkonformní umělce/umění může být diktát trhu stejně smrtící jako diktát státu/státostrany. Malé bezvýznamné plus za Lanďákovo živelné herectví, naopak výkon Josefa Charváta mně přišel slabý - příliš si libující v melancholických polohách, v tváření se jako hromádka neštěstí, evokující poraženectví (což jde IMHO proti duchu postavy: která umí vzít osud do svých rukou, tj. zdárně překročí státní hranici, usadí se ve Švýcarsku, v zemi, po které toužil, najde si tam přítelkyní, s níž mu to relativně klape, a může se věnovat tomu, čemu se od začátku věnovat chtěl a čemu by se doma věnovat nemohl; že to nenese? co čekal, když to šel studovat? :D; samozřejmě se nabízí, že stesk po domově byl tak silný, že zakryl i jeho "životní výhry", ale tomu moc nevěřím, proč by se pak stejně jako jeho ex a studijní kolega nevrátil?, naturel - něco obětovat ve jménu vytyčeného životního cíle - na to jistě měl!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 55 % ()
Kupodivu mnohem lepší film, než Chladný ráj. Někdy je jednoduše lépe nepřekračovat prvotinu, aby alespoň ta zafungovala. Příběh českých emigrantů je mnohovrstevnatý a zasloužil by si ještě lepší vedení, herecky je nicméně realistický, přičemž Landovský tradičně převyšuje svým typem. Je dobré kontrovat oba Šafaříkovi filmy s dokumenty uvedenými v cyklu ČT Večer na téma, ale ten se bohužel na mé nahrávce nedochoval celý, takže stále mám mnohem pevnější představu o lidech žijících venku před Listopadem, než o cizincích žijících u nás dnes. Což by mě zajímalo i poněkud více. ()
Nesmírně nadčasový a vlastně vizionářský film. Trochu připomíná Konec velkých prázdnin, jen bez toho přesahu. Scénář je dokonale veden, je vidět, že autoři přesně věděli, co chtějí říct. Škoda jen, že z toho socialismu tam toho nebylo trochu víc, aby ten "kontrast" vynikl. On si tenhle film totiž nebere servítky na jednu ano druhou stranu. Pojmenovává věci bez příkras. Češi a Slováci, kteří emigrovali, možná "snili o Matterhornu", ale dostalo se jim spíše "psích hovínek". Vlastně zjistili, že je to všude stejné, všude hraje roli nějaká ta politika, nějaké konvence, nějaké úzusy, a hlavě jde o moc a prachy. Už tehdy se zde parodují neziskové spolky a organizace. A co mě víc zaráží, že to všechno máme znovu tady - opět se dělá umění pro prachy, líbivost pro ty, co platí (viz jistý David Černý), hledá se, kde se dá našmelit načerno co nejvíc a nejrychleji a jak koho odrbat a ty bohatší obrat o trochu těch peněz. O nějaké hodnoty jako láska nebi umění nikdy nikomu nešlo a nepůjde ani v tehdejším socialismu, ani v kapitalismu, ani v současné libdem společnosti. Jen měl film skončit u toho kafe, u té návštěvy, působil by úderněji, nebylo třeba těmi dvěma scénami to doříkávat. ()
Na téhle tragikomedii ze života českých emigrantů ve Švýcarsku mě nejvíce bavila úvodní část odehrávají se ještě v socialistickém Československu. Zvláště scéna, kdy malíř Rek jako úlitbu "bohům" (soudruhům v podniku) portrétuje na stěně podnikové sálu zasloužile pracovníky, aby získal jejich souhlas vycestovat na dovolenou na západ, je velmi zdařilá. Zároveň z celé této úvodní sekvence na člověka dýchne něco málo z absurdity socialistického režimu. I onen jakýsi závan amatérského filmu je zde osvěžující a to nejen díky jako vždy skvělé situačnímu Pavlu Landovskému. Jeho herectví se ale v další části poněkud vytrácí a film nemá čím to úplně vynahradit. Chápu, že jeho autoru šlo hlavně o to ukázat, že to emigranti v cizině neměli zas tak úplně jednoduché, jak si v Čechách mohl možná někdo myslet. A že ani v "kapitalistickém" Švýcarsku neotřelým umělcům zrovna pšenka nekvetla. Přesto ten děj mi přišel místy trochu jako nastavovaná kaše (zvláště při návštěvě starých známých z Čech). Ještě, že se tu občas objeví Lanďák. Ve finále tak Lanďák výborný, film jako celek spíše průměr. ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize
Reklama