Psí dostihy

Na téhle tragikomedii ze života českých emigrantů ve Švýcarsku mě nejvíce bavila úvodní část odehrávají se ještě v socialistickém Československu. Zvláště scéna, kdy malíř Rek jako úlitbu "bohům" (soudruhům v podniku) portrétuje na stěně podnikové sálu zasloužile pracovníky, aby získal jejich souhlas vycestovat na dovolenou na západ, je velmi zdařilá. Zároveň z celé této úvodní sekvence na člověka dýchne něco málo z absurdity socialistického režimu. I onen jakýsi závan amatérského filmu je zde osvěžující a to nejen díky jako vždy skvělé situačnímu Pavlu Landovskému. Jeho herectví se ale v další části poněkud vytrácí a film nemá čím to úplně vynahradit. Chápu, že jeho autoru šlo hlavně o to ukázat, že to emigranti v cizině neměli zas tak úplně jednoduché, jak si v Čechách mohl možná někdo myslet. A že ani v "kapitalistickém" Švýcarsku neotřelým umělcům zrovna pšenka nekvetla. Přesto ten děj mi přišel místy trochu jako  nastavovaná kaše (zvláště při návštěvě starých známých z Čech). Ještě, že se tu občas objeví Lanďák. Ve finále tak Lanďák výborný, film jako celek spíše průměr. (13.11.2023)

"Vy kumštíři v tom neumíte chodit!" **** Psí dostihy mě zaujaly už při prvním zhlédnutí před 6ti lety a pořád jsem z nich měl v paměti úvodní cestu autobusem přes hranice s následným příchodem do azilového táboru ve Vídni či následně dlouhé čekání v zaplněném úřadě (to z dalšího filmu Bernarda Šafaříka Chladný ráj (1986), který jsem viděl značně později, si už dnes nevybavím vůbec nic). Velmi zajímavé, filmově snad doposud jen výjimečně zpracované téma osudů Čechů emigrujících na západ je určitě hlavní devizí a pokud odhlédnete od pár slabin vyplývajících z amatérských filmařských podmínek (osobně jsem měl často dojem profesionálně natočeného undergroundového snímku), možná si užijete poutavý snímek naplněný odrazem autentické zkušenosti. Hořký absurdní humor, vyplývající třeba z pozadí prací malíře na objednávku, postupně na obou stranách železné opony, zároveň párkrát doplnil lehce groteskní doprovod. Ten výrazný nadhled mi tu osobně sedl, bylo ho tak akorát, aby se snímek nepřeklopil do přílišné deprese u zdánlivého přechodu z bláta do louže (u dvojice vracející se záhy do domoviny a posléze zpátky do exilu dokonce opakovaného). Bavily mě i autentické hudební vložky, i oba herci v ústřední kontrastní dvojici, z níž sympaticky civilní J. Charvát přechází proměnou z radostné iluze do zklamání v obdobných potížích se svou svéráznou tvorbou a typicky živelný „Lanďák“, skvěle odlehčující náladu filmu, si zachovává pořád neustálou vynalézavost. [80%] (17.11.2023)

Na poloamatérské zpracování jsem si brzy zvykla a vlastně mi k tomu tématu začalo nakonec i vyhovovat. Oni ti umělci prchli z Československa před novým nástupem cenzury, před režimem, který začal utahovat opasky svobodě jejich uměleckého vyjadřování. No a ve svobodné zemi se zase museli potýkat s nedostatkem financí a hlavně s faktem, že tam o jejich tvorbu dohromady nikdo nestojí, ať už z důvodu jazykové bariéry nebo proto, že lidi na Západě řešili úplně jiná témata než my tady. Pokud byl pro někoho hlavním motivem útěku ten ekonomický, mohlo se mu, pokud byl šikovný a neměl zábrany začít dařit. Lanďák to zahrál dobře, pobavil. A Josef Charvát tu frustraci z nutnosti opět vytvářet umělecké kýče taky. (17.11.2023)

Psí dostihy dýchnou svěžím závanem amatérského filmu dělaného s kamarády doslova na koleně. I když nejde o žádné veledílo ani převratný snímek světové kinamatofragie, má svoje nesporné půvaby. To podstatné je určitě téma. Na emigranty se pohlíželo jako na ty, co už se mají líp. Vykořenění a izolaci vnímali zase ti na druhé straně hranice. Přes vážnost tématu nepostrádá snímek osobitý humor, založený spíš na situační komice.                                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (13.10.2015)

Já to hodnocení pojmu podobně, jako nedávno u Trestem smrti oběšením - místy mě to nudilo a dostat jsem se do toho nikdy pořádně nedokázal, ale je to natolik propracované a pozoruhodné dílo, že bych si připadal blbě, kdybych tu čtvrtou hvězdu nedal. Ono se to sice nezdá, může se to tvářit jako další film o emigrantech, jehož jediný rozdíl je v tom, že v hlavní roli jsou emigrující Češi, ale na rozdíl od podobných emigrantských filmů to celé téma podává přirozeně, nestranně, bez přehnané ublíženosti, bez agitování a tím pádem je jeho výsledný dojem silnější. Jen je třeba tomu odpustit slabé herecké výkony i chudší filmařskou stránku, která sice brání vytvoření silnější atmosféry, ale zase se dá chápat, jelikož to viditelně vzniklo krapet na koleně. Za mě ale Šafařík odvedl dobrou práci, jelikož přesně věděl, o co mu jde a dokázal to tak i podat, s uvěřitelnými postavami, která každá má své klady i zápory. Včetně Reka. Celé je to o tom, že emigranty nikde nikdo moc nechce a nebere a ti se s tím pak musí smiřovat a nějak v tom žít, protože vrátit se zpátky není možné. A to platí i v mnoha jiných případech, jen tady je to výrazné méně ublíženecké než jinde. Slabé 4* (18.11.2023)