Kdyby...

Tento film je velmi nevyrovnaný, pasáže, kdy hovoří pamětníci a fiktivní rozhlas, jsou skvělé, v mnoha případech dojemné. Pasáže, kdy je divák nucen sledovat střelbu, aniž by bylo jasné, kdo a kam střílí, aniž by byl zřejmý výsledek, jsou k uzoufání nudné. Stejnou otázku jako autor si klade již několikátá generace, jeho odpověď mu nezazlívám, neb ji považuji za velmi pravděpodobnou minimálně z pohledu toho, jak by se k nám zachovaly ostatní státy. Rozhodně to není tak špatné, jak se zde mnozí rozohňují. Kdyby to natočila BBC, možná by to mělo hezčí barvy, úžasné efekty a skvělé herecké výkony. Ale ten kus autentické národní hrdosti by tam prostě nikdy být nemohl. Poslední dobou sílí móda plivání na vše české, děkuji panu Najbrotvi, že udělal opak. A za to musím dát filmu o hvězdičku víc. (15.11.2013)

KDYBY.. bylo Michalu Najbrtovi patnáct, KDYBY.. se tohoto projektu nechopilo tradičně upachtěné Ostravské studio České televize a KDYBY.. tvůrci toto potenciálem natřískané téma nepoužili místo toaletního papíru, tleskal bych nejspíš vstoje nadšením, takto se jen nesmírně divím, hlavu si můžu ukroutit, jak moc hlad po podobných záležitostech stírá rozdíl mezi kvalitou, o níž zde nemůže být ani řeči, potažmo výpovědní hodnotou, a samotnou existencí !! (18.03.2014)

Skrovný dokument o fiktivních událostech, které se mohly odehrát, kdybychom si tenkrát v osmatřicátém s požadavky nacistického Německa, posvěcenými našimi domnělými spojenci, vytřeli zádel. Je jasné, že bychom dostali ukrutně na záda a nevím, jak neslavně bychom dopadli, otázkou ale je, jak by tyto události ovlivnily další průběh války, která byla i tak na spadnutí. A hlavně, zda by nás historie namísto kolaborantů a německých pejsků, označila za hrdé a neústupné mrtvoly, nebo za hloupé agresory, kteří za to všechno mohou, protože kdyby přistoupili na dohodu, nic z toho by se nestalo. Ono, po boji je každý generál a na žádné kdyby se nehraje. Občas je ale velmi složité, smířit se s tím, jak věci dopadnou. V tomto případě pro naše všetečné svědomí a zachování hrdosti, kterou jsme v očích mnohých pozbyli. Především sami před sebou. Jak ale vždy říkala moje prababička: "Hrdinů jsou plné hřbitovy". Přesto si myslím, že i tyto fiktivní události, kdyby se udály, by směrovaly národní mentalitu jinam. Ta by snad stála na jiných a hodnotnějších principech, než nyní. Ale to je pouhé kdyby. 55% (01.12.2020)

Neměl jsem nikdy v úmyslu komentovat dokumentární pořady, to zde považujme za výjimku. Když jsem si jako kluk v roce 1968 nahrál desku Vanilla Fudge „The Beat Goes On“, poprvé jsem uslyšel slavný projevem premiéra Nevilla Chamberlaina (nadarmo se mu neříkalo Chamberlejno – anglicky Chambershit): "This morning I had another talk with the German Chancellor, Herr Hitler, and here is the paper which bears his name upon it as well as mine… We regard the agreement signed last night, and the Anglo-German Naval Agreement, as symbolic of the desire of our two peoples never to go to war with one another again." Na desce hudebníci opakují motiv „never to go to war with one another again (nikdy nepůjdeme do války proti sobě)“ a vyjmenovávají zničená a obsazená hlavní města dobytých zemí. Během doby jsem se stal probenešovcem a jeho řešení mnichovské krize považoval za správné. V dokumentu byly úvahy, kterými se jistě obíral i prezident Beneš: zrada Anglie (politika Francie byla na Anglii až příliš závislá) byla totální a neodvolatelná, odsouzení ČSR jako „agresora“, brutalita německých vojenských složek a především SS (vraždy zajatců, vypálené vesnice, města srovnaná se zemí), jednota a loajalita nepřítele na základě „morální převahy“ a „rasové nadřazenosti“ atd.). Dokument byl napínavý a měl spád (vyzdvihuji představení velitelů obrany ČSR a jejich hlášení) a hlavně odpovídal mé vizi nepřijetí mnichovské kapitulace. Další viz Djkoma. (16.03.2014)

Ejhle, čudláci z ČT vynalezli nový žánr: "DOKUMENTÁRNÍ FIKCE" ! ! ! Tak dokumentální určitě... . . . Svatá prostoto, Václave i tatíčku... To byl blábol... :-( . . . Proložený stupidními hranými vložkami jakýchsi ochotníků v rolích bratrů generálů, pořád kamsi telefonujících - hrajících své role na vojáky v trendy stylu Rodinných pout či jiné televizácké sračky... Nu, zdá se ale, že Najbrti jedou... Tak bojujte kluci, těšíme se zase na nějakou tu veřejnosrájdní pitomost z Ostravy... - - - - - (Poprvé viděno 13.11.2008 na ČT2, komentář zde jako první - 13.11.2008) (13.11.2008)