Bába

Zklamání. Snad především proto, že Bába oproti mému očekávání neměla absolutně nic společného s realitou. Příběh umírající babičky upoutané na lůžko, o niž se tu s láskou a tu s nenávistí stará její mladinká vnučka, je vymyšlený naprosto nevěrohodně. Nespatřila jsem v něm ani náznak zmiňovaného talentu Zuzany Špidlové. Bohužel. (19.10.2009)

Film poukazuje na problém, který se v naší společnosti stává víc a víc aktuálnějším - stáří. Příběh dívky, která většinu volného času musí obětovat své 'dementní' babičce, ke které díky téhle nemoci nemůže mít už žádný vztah. Matka, která k babičce vztah má, musí vydělávat. Zkazit tedy vlastnímu dítěti mládí, nebo poslat vlastní matku do sanatoria? Je to kolotoč, jehož východiskem může být bohužel jen smrt. (01.08.2009)

Film pojednává o dívce, která je úplně normální dospívající slečnou. O matce, která ve jménu lásky a bez jakýchkoli pochyb přijme svou dementní maminku do péče a nastěhuje ji dospívající dívce do pokoje. Problém je to "do péče", matka je zaměstnaná žena tudíž převážnou část péče o přebírá dcera. Dívka to samozřejmě vnímá jako obrovskou křivdu a vnitřně se s tím nedokáže vyrovnat - jak se ztrátou pozornosti ze strany matky tak s nedostatkem volného času vlivem péče o umírající babičku. Jsou to pocity, které jsou samozřejmě pochopitelné - kdo říká, že ne tak není schopen dostatečně vnímat druhé. Neříkám, že je pochopitelné chování dcery, říkám, že její pocity jsou pochopitelné. Dobrý úmysl nakonec vede k tomu, že dcera ztratí o kousek více ze sebe - o kousek více lidskosti. O tom ale film není, že? Film pojednává (dle mého) o lásce jako takové, o tom, co jsme schopni obětovat druhému člověku. Myslím, že je to právě čas, to nejcennější. Obzvláště pak čas "obětovaný" člověku, kterého milujeme může být neuvěřitelně očistný - bohužel dcera (i vlivem babiččina stavu) není schopna ji vidět jako člověka nicméně jako břemeno. Ti, kteří tady píší komentáře typu:,, No jo, mladá generace" jsou velmi krátkozrací - zvláště pak to jde vidět v této době. Není to o generaci, není to o době ale o jednotlivcích - vždy budeme mít v naší společnosti lidi, jako dcera, matka a bohužel i jako je babička - a už nezáleží na pohlaví, jméně či čemkoli jiném - je to o charakteru, a sahat někomu do svědomí? Kdo jsem? Nevím, největší vypovídající hodnota tohoto filmu byli oči - oči dcery, která stojí na prahu svého života a už je v nich tolik chladu, oči babičky, která stojí na prahu konce svého života a je v nich tolik života, tolik vlídnosti. (18.02.2021)

Povedená záležitost, která kromě dost dusné atmosféry nabízí i velmi opatrnou etickou otázku... Vědoma si svých možností ale zůstává tak nějak na půl cesty mezi dokumentárností a stylizací. Líbily se mi přirozené dialogy, herci i prostý, ale funkční protiklad stáří versus mládí. A taky fakt, že Bába nestraní ani jednomu z pólů. Téma nesentimentálního umírání je na české poměry taky celkem neokoukané... Celkově příslib. (14.05.2009)

Kvalitně natočený snímek, který jsem měla možnost shlédnout pri letošním VIII.ročníku festivalu Film ve znamení ryby v Olomouci. Fascinuje mě, že ačkoliv natočený za studií ještě na FAMU, uskutečňovali castingy pro 200-300 lidí... při obsazování si dávali pozor, komu co svěří... decentní podbarvení občas tóny, či krátkodobou melodií dobře dokreslilo děj... U málo filmů se mi zatím stalo, že jsem po shlédnutí nebyla schopná slov a tento je jeden z mála dalších - tedy tentokrát to bylo podmíněno trošku obtížnějším aktuálním velmi realistickým námětem... Ale doporučuju :) Po promítání byla krátká diskuze s kameramanem - normální studentské vyjadřování, což bylo fajné ;) (03.10.2009)