Turínský kůň

Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace. (04.07.2011)

Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru. (04.08.2011)

Místní katolická cenzura opět nerozdýchala můj další citlivý a něžný komentář. Jelikož jsem za dobu své virtuální existence neměl nikdy v poště tolik miloučkých příspěvků nasupených yntelechtuánů, vracím jej opět do hry, a to v morálně nezávadné formě, doplněný o rébus pro chytré hlavičky: Tak nám surový establishment zabanoval uživatele Paaschu. Prý byl v komentářich hrubý, nezdvořilý a urazil estetické cítění nějakého prudérního gaye. Evidentně zde ještě nebyl pořádně stanoven etalon, jak by měl takový banovací komentář vypadat. Zatoužil jsem tedy nesmírně po průkopnictví a umísťuji sem následující nechutný, odporný a lascivní zvratek, z něhož si budete ještě měsíc vytírat oči svěcenou vodou, vaše neposkvrněné děti budou mít rok noční můry a katolíci se budou zuřivě křižovat. Ať je mi HOMO milostiv!! Tato strašlivá (hloupost na osm se slovním základem pro expresivní označení dámského přirození) má všechny atributy stát se nejoblíbenějším masturbačním videem snad každého patologicky hloubavého, přechytřelého (zdrobnělina mužského údu na sedm), co čumí na filmy jen proto, aby nás, konzumní a blahoslavené, potom mohl oblažit filozofickým, sebestředným slovním průjmem, plným cizích termitů a hlavně!!! si potom mohl s ostatními mentálními potraty sáhodlouze plácat po (další zdrobnělina mužského údu, opět na sedm, začínající na "š", plurál) v nekonečném Mistrovství světa v mlácení prázdné slámy. Vždyť přechytřelá filipika tak krásně skryje to, že jsem si v životě (označení negace pohlavnívo aktu na devět), protože jsem nedrovský debil a dokonce prodlouží to pěticentimetrové hovado, co skrývám v tesilkách, lépe než nejnovější Audi A8! Takže i já musím zpocenou rukou sáhnout po Bordellovské příručce "Jak se hrabat v (výkal na pět)" (samozřejmě ve francouštině, abych nevypadal jako obyčejný (opět označení mužského údu, tentokrát na pět s analogií na slovenského kohouta) s pouhým doktorátem z FFUK) a posléze vykřičet do světa, jaký jsem artový (ženský prvotní pohlavní znak na čtyři transformovaný do mužského rodu), co si umí (vyonanovat na sedm) i po třech hodinách prázdné, kataklyzmatické nudy.. Takže odborně a sofistikovaně vyjádřeno, táhne se to jako poševní sekret vysloužilé (označení ženy veselé v rozkroku a též ženy, provozující placený sex na pět) s vaginální plísní a místy bych neváhal sáhnout ani po, pro mnohé možná odvážně rozpustilém termínu, (ejakulát na pět) čtyřicetiletého panice. Nicméně každý místní (jedinec, vzniklý nezdařeným pohlavním aktem či genetickou vadou na čtyři), jehož přebujelé ego vysoce převyšuje jeho kvocientní možnosti mi dozajista potvrdí, že toto masochistické ukájení je hlavně o pocitech, že ano! No budiž, cítil jsem se u toho, jako bych měl v (vyústění trávícího traktu na pět) kaktus, kterým by každých deset minut freneticky pootočil ten dvoumetrový negr, co mi mezitím způsoboval akutní pocit existenční tísně tím, že mě nutil k deep throatu. V ústech jsem cítil zemitou hořkost, jako bych tři hodiny lízal podpažní jamku profesionálního bezdomovce. Závěrem, abych před nimi nevypadal jako úplná (ženský zevní genitál na čtyři), však musím konstatovat, že na něčem se se všemi těmi ufony, jejichž rodiče jsou patrně dvojčátka, přeci jen shodnu! Na tento hypnotický zážitek do konce života nezapomenu a už si nikdy nebudu muset strkat prsty do krku, když se budu potřebovat vyzvracet! (23.01.2012)

tak nejak naivne som si myslela, ze zostarnut sa da len vekom a pribudajucimi rokmi, ale omyl! Da sa to aj pri sledovani tohto filmu. Par sedivych vlasov som uz mala aj pred nim, ale teraz mi ich nejako pribudlo... hm. Bolo to vskutku krasne, poeticke, ale ak to aj malo nejaky hlbsi zmysel, pre mna zostal utajeny. A jedno viem isto, dostala som strasnu chut na ryzu! PS: Bez hodnotenia preto, lebo to ohodnotit neviem. Alebo si netrufam. Logicke, nie? Ci? PS2: Strasne by som chcela vidiet, keby toto Markiza nasadila v prime time namiesto Seherezady, ci Sultana, ci aka kravina tam teraz chodi. To by bol hukot! Babicky a zeny v strednom veku - sanka dolu, sefe! Diky Brona! (02.01.2012)

Nemyslím si, že bych byl jen mainstreamově založený. Jsem schopný se podívat na jakýkoliv film. Ať už mainstreamový nebo umělecký. Každopádně u těch uměleckých se mi těžko hledá nota, která by mi sedla a tak ten film většinou sejmu. Jednou v noci jsem nemohl usnout a tak jsem si pustil Turínského koně. Zajímalo mě, jak takový film, o kterém na ČSFD mluvili jako o jednom z nej filmů pro rok 2011, asi vypadá. A vypadá dost divně. Těžko se to popisuje. Moc se nemluví, prostředí mluví samo za sebe. Podle mě každý má v sobě něco, co ho dokáže i na takových filmech zaujmout. U mě to byl třeba Stalker, který se mi líbil a popravdě taky přesně nevím co. Turínský kůň je dost podobný a nedokázal jsem ho vystát. (19.02.2012)