Vítejte v KLDR!

Mám takové dosti rozporuplné pocity. Ve své podstatě se mi to líbilo a nenudil jsem se ani delší chviličku, ale nemohu se zbavit pocitu, že se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Dokument těží pouze z toho, že pojednává o KLDR, o které se toho až tolik neví a je zakryta dekou mnoha tajemstvích. Docela mi vadil nemastná, neslaná a až se mi chce skoro použít slovo "hloupá", česká expedice, které bylo ukázáno pouze to, co ukázané býti mohlo. Jistě, ono to na dostatečný obrázek o zemi stačí a v podstatě je to i vševypovídající, ale člověk by přeci jen rád nakoukl kamerou za roh, který střeží obvykle pár vojáků a mrknul se, jak vypadá Pchjongjang opravdu. Jsem samozřejmě totalitním režimem nepolíbený. Znám ho pouze z vyprávění, obrázků a dobových záběrů, či filmů a myslím si, že je nám, kteří nebyli jeho účastníky podáván v maximálně odporné formě, abychom ho z celého srdce nenáviděli a za žádnou cenu se nechtěli vrátit zpět. I když naše vláda také stojí za hovno, tak člověk přeci jenom určitá práva má. Přiznám se, že ze záběrů městečka mi běhal mráz po zádech, a to z toho důvodu, že na podobná města zvyklý nejsem. Monstrózní nedostavěné stavby, obrovské sochy, mraky vojáků a především naprosto prázdné ulice a velké ticho - to je pohled vskutku depresivní. Jako by se tam zastavil čas. Režim tamějším obyvatelům dokonale gumuje mozky a tiše si buduje obří armádu. Je to cítit s každého kroku. Písně nejslavnější severokorejské skupiny jsou zpívány především o velkém, tehdy ještě, Čong-ilovi. Bavit se dá s lidmi pouze tajně a jedině o počasí. Nejzlatější hřeb se mi zdálo zvrhlé dětské vystoupení v závěru, které se většině Čechů hrozně líbilo. Nad tím mi zůstává rozum stát. Vždyť to byla ta nejryzejší ukázka toho, jak je tamější režim ve své činnosti hrozně úspěšný a náznak toho, že se rozhodně je čeho bát. No jo, nastrčí tančit dokonale secvičenou skupinku dětí, která pro svoji dokonalost připomíná spíše roboty a lidi to omámí a obměkčí. Úplně mě dorazilo, že po tom všem s velkým odporem sklonili hlavu před sochou velkého vůdce. Vždyť to už ve srovnání s tím vším bylo zcela bezvýznamné gesto. Kdyby nebyl autobus naplněn převážně slepými blbci, jejichž pohled na svět je dokonalou kopií toho, jaký pohled na svět je vhodné mít, ale lidmi, kteří alespoň trošku přemýšlí, tak to celé mohlo být mnohem poutavější a zajímavější. Tohle se mi zdálo jako výlet několika buranů, kteří se rádi při pivu chlubí kamarádům, kde už všude byli. Hlubší význam cesty bych v tom u většiny zúčastněných nehledal. Nicméně, z toho mála je k vidění poměrně dost. Člověk si rozhodně rozšíří svůj pohled a představy o KLDR a dozví se spoustu zajímavostí, o nichž neměl ani tušení. Po téhle stránce byla moje očekávání naplněna. Jen je prostě někdy lepší mlčet...Očekával jsem život v zemi kladiva, srpu a !štětce! mnohem klidnější. Docela síla. Lepší 3 *. (03.09.2014)

Zážitek pouze pro ty, kteří v dokumentu vystupují, ale už ne pro samotné diváky. Měli možnost vrátit se časem o 50 let, byli jen pár metrů od obyvatel KLDR, jejichž lidská práva jsou stále porušována a svým chováním mohli své průvodce připravit o život. Ty největší zvěrstva na vlastní oči neviděli a tím pádem ani my. Hlášku "konečně svoboda" po příjezdu do Číny skutečně tesat. Jen vypovídá o úrovni většiny turistů. (17.11.2015)

O KLDR jsem se z tohoto průměrného home videa nedozvěla téměř nic. V hlavním městě jezdí málo aut a na ulicích je celkově málo lidí. Účastníci zájezdu s laskavostí sobě vlastní obohacovali své okolí o své názory, co by mohlo být, jak to asi je, jak to asi bylo. Zkrátka strašně poučné, ale na kydání domněnek mohli ti dobří lidé zůstat doma. Za vše mluví oduševnělá připomínka pronesená lámanou češtinou, kdy její autor byl překvapen, že zemědělci neprospí celé dopoledne. Sečteno a podtrženo, z Jablonské asi dokumentaristka nebude. A přitom měla v rukou tak zajímavé téma. (12.03.2012)

Betonová džungle, osmiproudovky bez aut, vojáci na každém rohu a vytlemený Kim - ráj každého soudruha. Pojďme si zazpívat: ...´´ Náš milovaný vůdče Kime, přinesl si nám tolik radosti. Drahý vůdče Kime, přinesl si nám tolik štěstí a za to všechno Tobě velký maršále Kime, mnohokrát děkujeme. Zůstáváš našim ochráncem. Tvá laskavost a dobrota nezná hranic. ´´...Posuneme se o pár minut dál a uvidíte v očích bězných Korejců tu bezmocnost. Absolutní podvolení se královské rodině, která vlastní vše!!! Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech a zároveň se ptám: Voliči KSČM, je vás stále 13%, trochu používejte hlavu, tohle je váš cíl a sen? ............Poznámka pro uživatele Marigold: Važ trochu slova. Tipoval bych tě na arogantního Pražáka, který nepobral moc rozumu. (31.10.2010)

Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. (01.11.2009)