Poselství Jana Palacha

Předně: se sebevraždou i za jakýmkoliv sebeušlechtilejším cílem nelze souhlasit a nelze ji dávat za příklad. Sebeupálení je způsob boje či protestu budhistických mnichů. Ale pokud bych hodnotil formální úroveň dokumentu: pro historiky bude určitě přínosný; nejcennější je asi ve svědectví Palachových současníků (bratra, ale např. i psychiatričky, která pro StB vyzvídala u lože umírajícího atd.). A ještě si neodpustím poznámku: zvláštní, že se nevěnuje taková pozornost Janu Zajícovi či Evženu Plockovi. A hlavně Zdeňku Adamcovi, který se upálil v Praze roku 2003. (21.01.2012)

Blázon či hrdina?... V tejto otázke sú ľudia, ktorý aspoň počuli o tomto čine rozdelený do týchto dvoch protipólov.Práve tento dokument nechce vás zaradiť do jednej z nich , ale zanalyzovať dokumenty a fakty a určiť si svoj názor.V ďalších otázkach ,či holý život má vyššiu cenu ako sloboda národa je všetko o čo sa tu pojednáva diskutabilné.Jedno je tu,ale jasné, že nič v tomto posolstve a obetovania Jana Palacha nebolo zbytočné,a že hyenské incesty StB z ktorých neraz zamrazí v tomto spomienkovom výročnom dokumente nezostali bez povšimnutia. (15.01.2009)

Trochu zklamání, spousta skvělých dokumentárních záběrů, ale z mého pohledu to chtělo i víc analýzy. Ale chápu, že do hodiny se více nevměstnalo – i tak se rozehrálo nepřeberné množství témat, které nebylo možno detailněji rozebrat. Přesto by Poselství Jana Palacha mělo zůstat stále na očích a na paměti, jako působivý obraz vyhroceného činu jednotlivce ve jménu obecného blaha... (15.01.2009)

Film jsem viděla na AFO, režisérka seděla vedle mě, sama k tomu něco řekla, odpovídala na dotazy, proto můžu mít na film trochu jiný náhled. Oceňuji, že v záplavě dokumentů o Janu Palachovi se pro tento film dokázaly vyštrachat další, dosud neuveřejněné, materiály. Jan Palach je sám o sobě dost hrdinnou postavou, představení takového člověka je vždycky dojímavé. Tady tomu nebylo jinak, přesto jsem čekala malinko více. Ale líbilo se mi to, to ne že ne. (15.06.2013)

Je opravdu třeba zopakovat profláklé rozhovory a téměř ignorovat druhý názorový proud? Opravdu by byl takový problém jít trochu pod povrch a do širších souvislostí místo opětovné sté variace na "no víte, von byl takovej makovej a seděl támhle v lavici vedle Pepy Mažňáka"? Je jedno jaký mám názor na Palachův čin (no dobře, tak je někde uprostřed mezi zde v komentářích často prezentovanými dvěma extrémy), ale přijde mi smutné, že tak podstatná "dějotvorná událost" se u nás neumí udělat s odstupem. Ještě štěstí, že to za nás udělal Mariusz Szczygiel. (16.01.2009)