Mary a Max

Přátelství je pojem, který když se dokáže vyprávět, je neskutečně působivý, obyčejný, ale působivý. Obyčejný proto, protože každý z nás je ve své podstatě obyčejný. Přesto právě se jedná o jednotlivá přátelství, která nás odprostí od obyčejnosti a udělají z toho všeho něco naprosto nepopsatelného, krásného a života směřujícího. Mary a Max Vám to nádherně předvedou. (01.10.2011)

Tohle není zrovna můj šálek čaje, ale uznale kývám hlavou, že filmu nemám, co vytknout. Příjemná animace, zajímavá myšlenka s ponaučením pro mladší diváky a celkově příběh, který umě pracuje s humorem, vážnými emocemi i nadsázkou. Mary a Max je jeden z těch filmů, které hladí - a to ne takovým tím laciným způsobem, právě naopak... 7/10 (02.01.2016)

"Bradavice si nevybíráme, přátele ano." Plastelínová Mary, osmiletá střadatelka na zámek ve Skotsku, a ještě plastelínovější Max, čtyřiačtyřicetiletý anonymní žrout, spolu navázali korespondenční přátelství, jehož sarkastické pojetí mne z počátku bavilo, ale moc dlouho to nevydrželo. Ten všudypřítomný smutek mi totiž kupodivu moc zábavy nepřinesl a o nic lepší to nebylo ani s pohledem na totálně nesympaticky vymodelované postavy, kvůli nimž si budu minimálně týden srovnávat svůj rozhozený zrak u Maxova felčara Dr. Bernarda Hasselhoffa. (12.01.2016)

Nádherně úchylná animace - dokonale pasující k příběhu, ve kterém laskavá komedie plynule střídá depresi. Podivné přátelství malé ušlápnuté Mary z Austrálie a jejího amerického penfrienda, psychicky labilního pana Maxe Horowitze, nabídlo hodně nevšední, sladce hořkou podívanou. Já už jsem citově dost okoralá a filmy mě obvykle příliš nedojímají, ale těmhle ošklivým figurkám se to povedlo, rozesmály mě a chvílema mi div slza neukápla. Škoda mírné ztráty tempa po Maryině přerodu v ženu, pochmurnosti pak přibylo až příliš, ale stejně k páté hvězdičce chybí málo. Nevím, jak s českým dabingem, ovšem v původním znění jsou "Mary a Max" působivým zážitkem, malou emocionální atomovkou; temný animáč, co v žádném případě není určen dětem a už vůbec ne dospělým se sklony k sebevraždě! Drobná výtka pro výtvarníky: když padla otázka, proč staré ženy mají modré vlasy, zklamalo mě, že se ta barva na obrázku neobjevila:-). 86% (17.01.2011)

V myšlení drtivé většiny diváků stále přetrvává představa, že animovaný film je v první řadě záležitostí pro děti a maximálně může mít přesah jako rodinná podívaná pro dětský doprovod. Dílo Adama Eliota se této zavedené klasifikaci vymyká a jeho snímek Mary a Max je všechno, jenom ne dílko určené dětskému divákovi. Jde o psychologické drama, které líčí vznik přátelství dvou naprosto odlišných osob, které spojuje pouze jejich outsiderovství. Malá holčička z Austrálie, která trpí syndromem nechtěného dítěte, navíc vyrůstající v rodině, která se těžko dá označit za funkční, a samotářský obézní Žid trpící duševní chorobou, touží po přátelství a najdou ho prostřednictvím dopisů adresovaných na vzdálený kontinent. Film citlivě a nenásilně popisuje vznikající citové pouto, vzestupy a pády jejich vzájemného vztahu. Jde o hodně výlučné komorní dílko určené spíš k zamyšlení než k zábavě. Zároveň jde o jeden z vrcholů současného animovaného filmu a doklad toho, že se animovaný film plně emancipoval na roveň hraného filmu. Pokud jde o emoce, dokáže Eliot skvěle pracovat s charaktery svých postav a vystavuje své hrdiny spoustě problémů, kterým musí čelit. Tolik průšvihů, kolik se koncentruje v jejich životě, by stačilo pro veškeré osazenstvo ordinace vyhledávaného psychiatra a psychologa během několika dní. A přitom všem dokážou brát Mary a Max život s nadhledem a rozjímají např. nad tím, jestli taxikář, který couvá, platí zákazníkovi, nebo naopak. Neseděla mi úplně výtvarná stránka, ale z hlediska kvalit scénáře a režie by si film zasloužil absolutní hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (02.05.2010)