Domov aneb Kam směřuje naše cesta

Bál bych se Home označit za dokument, který uvádí zajímavá a pravdivá (obejktivní) fakta, ale jako varovně vztyčený ekologický prst to funguje perfektně. Myšlenka, kterou jsem si nesla cestou z kina, však však nejspíš záměrem tvůrců nebyla. Pandemie chřipky je asi to nejlepší, co by mohlo planetu Zemi potkat... (27.11.2009)

Yann Arthus-Bertrand, velký fanoušek balónového létání, a o nic menší fanoušek zachování lidské rasy navzdory její zabedněnosti a sobectví, přináší dokument o stavu a směřování našeho světa, který bych nejstručněji popsal asi jako "Baraka bez psycho hudby, zato s komentářem". Vizuálně úchvatné a přitom mrazivé dílo, které by se mělo povinně promítat v hodinách ať už přírodovědy nebo věd společenských. Klidně i s tradičně kvalitním českým slovním doprovodem Alfreda Strejčka. Tahle "ekologická agitka" se povedla. 80% (09.04.2016)

Působivá agitka za záchranu planety. Snímek světoznámého fotografa je jednou velkou epopejí se zaníceným komentářem o všem, co lidstvo stihlo za dobu své krátké existence napáchat. Dechberoucí záběry úchvatné přírody střídají záběry jiné, méně líbivé. Satelitní snímky ukazují, jak během krátké doby mizí pralesy, vysychají vodní toky a jezera, tají ledovce... Vše podbarvuje uklidňující a skoro až relaxačně působící hudba, která výsledný efekt ještě umocňuje. Jako filmové dílo skoro dokonalé. Jako poselství místy skoro až děsivé, ale s jiskrou naděje. Vydrží tahle jiskra hořet? Změní se v plamen a pak v oheň? (21.06.2009)

Pôsobivá eko-agitka, ktorá nielen kritizuje a varuje, ale aj radí, ako proti kritizovanému bojovať a dáva nádej na zlepšenie. Dvojhodinová stopáž nie je na škodu, naopak filmu dáva možnosť byť komplexnejším a výraznejším. A veru že tvorcovia túto možnosť využívajú. Nebyť prvoplánového monológu rozprávača, dal by som 5*. Tie obrázky totiž majú OBSAH. P.S.: Milujem mrakodrapy a nevadí mi megalománia, ale s kritickým postojom k Dubaju sa plne stotožňujem. Film ho vyslovil za mňa. (07.06.2009)

Spojení nádherných (někdy i děsivých) obrázků a krásné hudby Armanda Amara. Mluvené slovo v podobě Z. Svěráka mě chvílemi přišlo zajímavé, chvílemi mě štvalo a rušilo ve vychutnání hudby. Určitá fakta, která tu zazněla mi přišla zajímavá a snad i nová, v mnoha momentech mi však komentář přišel zbytečně opakující dokola celkem banální věci jako že je vše provázané atd. Každopádně i když se tvůrci na konci snažili o trochu pozitivní a nadějné vyznění, ve mně převládá (nejen díky tomuto filmu) pocit, že 21.století je nejspíš poslední maximálně předposlední století, které má lidstvo před sebou. (16.09.2009)