Domov aneb Kam směřuje naše cesta

Yann Arthus-Bertrand, velký fanoušek balónového létání, a o nic menší fanoušek zachování lidské rasy navzdory její zabedněnosti a sobectví, přináší dokument o stavu a směřování našeho světa, který bych nejstručněji popsal asi jako "Baraka bez psycho hudby, zato s komentářem". Vizuálně úchvatné a přitom mrazivé dílo, které by se mělo povinně promítat v hodinách ať už přírodovědy nebo věd společenských. Klidně i s tradičně kvalitním českým slovním doprovodem Alfreda Strejčka. Tahle "ekologická agitka" se povedla. 80% (09.04.2016)

"Na pesimismus je už pozdě." Brilantní dokument. Úžasné letecké záběry přírodních krás i lidského řádění spojuje naprosto skvěle napsaný komentář, jenž v původní verzi předčítá Glenn Close, v české pak poněkud překvapivě Zdeněk Svěrák. Film si nebere servítky a každého, kdo ho označí za lacinou ekologickou agitku, je mi líto. (17.06.2012)

Ďalšia varovná agitka do zbierky poučných a zároveň úchvatných dokumentárnych cyklov. Symbióza obrazu a hudby spôsobuje príjemné mrazenie a ideové vyznenie diváka prinúti zamyslieť sa nad našou krehkou existenciou, ktorá je podriadená silnejším zákonom prírody. Inak značne ma iritoval rozprávač Svěrák a dosť ľutujem, že som to nevidela v origináli. Odhliadnuc od toho, strhlo ma to, aj keď sa nemôžem zbaviť dojmu, že EARTH čoby duchovnejší a dojímavejší dokumentárny zázrak, už v mojich očiach nič neprekoná. (21.12.2011)

Opravdu dech beroucí záběry. Téma ekologie, které nás bombarduje ze všech stran, nás při sledování tohoto dokumentu musí trefit do nejcitlivějšího místa, pokud ještě nějaké máme. Není to nejlepší dokument světa, ale je to jeden z dokumentů, který se týká celé společnosti, celého lidstva a tudíž má v tomto hledisku hlubší význam. Premiéra filmu na celém světě v mnoha veřejnoprávních médiích snad už konečně "nakopne" společnost k lepšímu zamyšlení nad ekologickými problémy. Nebuďme stále jen optimisty. (06.06.2009)

Nejkrásnější ekologická agitka, jakou jsem kdy viděl. Zdůrazňuju, že těch mých pět hvězd je za obraz, ne za zvuk. Tedy přesněji ne za 'slovo', protože hudba byla taky nádherná. Nádherná hudba k nádherným, fascinujícím a zajímavým výškovým záběrům naší matičky Země doplněná o zpočátku poměrně plytký, postupně však zajímavý (i když hodně jednobarevný) komentář. Nedalo mi to, abych tenhle film v duchu trochu neporovnával s mou oblíbenou Barakou, která si vystačila beze slov a jejíž poselství mě oslovilo mnohem víc. Home také začíná úchvatnými obrazy přírody, také do nich postupně vnáší všelijaký nelad, neklid, až ošklivost a beznaděj (i když z výšky jsou esteticky krásné i ty záběry skládek a asfaltových písků a já nevím čeho všeho ještě). Ale tam, kde Baraka na konci nabídla jako východisko z civilizačních chorob duchovní útěchu (historie - tradice - víra - idealismus - odpoutání se od tohoto světa představ a klamu - vše je pomíjivé - my, celá naše planeta a všechno živé i neživé na ní, Slunce, vesmír...), tam Home nabádá ke vzdělávání malých černoušků, k šetření s vodou, k ekologickým elektrárnám a nepřímo i k vegetariánství (kdyby se na pastvinách pro dobytek pěstovalo obilí a jiné plodiny, nasytily by tyto mnohem víc lidí, než maso z onoho dobytka). Samozřejmě s tím souhlasím, také jsem svého času hodně nepříjemně prožíval a pociťoval plundrování a mrzačení naší rodné planety. Ale jako fatalistovi, který se na svět i na život snaží nahlížet s odstupem, jako pozorovatel, nepřipoutaně, rezervovaně, stoicky, je mi mnohem bližší idealistické vyznění Baraky, než praktické a angažované závěry Home. (23.11.2013)