Manželství po italsku

Odlehčený De Sicův film se seriálovým polopatismem, typovými, nevykreslenými charaktery a mnohdy vlezlým melodramatickým patosem... ale co, jako odchovka je to příjemné ale ačkoli dávám tenmtokrát o hvězdu více, např takový Umberto D se mi v konečném důsledku líbil mnohem více... ovšem to se jednalo o jiný žánr. Tak tedy v rámci melodramatických a primitivně přeslazených komedií je tato neprůměr (01.11.2005)

Film som nemal hodnotený, aj keď som ho pred mnohými rokmi už videl. Videný súčasnými očami ma už nudil a v niektorých momentoch rozčuľoval. Ak by som mu mal veriť, Marcello by si ani chôdzu kanálmi nezaslúžil. Ale ak to beriem ako chvíľami vtipnú moralitku, tak si tri hviezdičky zaslúži aj po rokoch. (15.12.2009)

Snom každej prostitútky je vbehnúť do chomúta niektorému zo zámožných klientov. Niektorým sa to podarí, no veľa ich nie je. V tomto zmysle je Manželstvo po taliansky skôr podobné sociálno-kritickej rozprávke Zázrak v Miláne od tohto istého režiséra, len s chýbajúcim sociálno-kritickým presahom. Skutočnosť, že niekto začne prostituovať totiž nemožno automaticky spájať so sociálnou kritikou, hoci pozadie tejto skutočnosti je pár slovami vysvetlené. V popredí sú totiž vzťahové peripetie jedného páru. Je v nich donchuanstvo mužov, pre ktorých je atraktívna každá sukňa, no do manželstva túžia vstúpiť skôr s nenápadnejším stvorením ako s atraktívnou pobehlicou. Je tam aj večná túžba ženy vydobyť si srdce toho pravého, hoci ten sa vo veľa ohľadoch ukazuje len ako ľavý. Naznačené sú aj problémy s potomstvom, otec je tam často neistý. Ani univerzalita tém naprieč časom nezakrýva fakt, že celý film pôsobí zápletkou ako konštrukt, pri ktorom sa v rámci jednorazového divadelného zážitku môžem síce slušne zasmiať, no optikou filmu, zakonzervovaného časom vzniku, niektoré vtipy a scény jednoducho zastarali práve z dôvodu ich neživotnosti vo filme. Škoda. Námet aj herci sa priam núkali: chceme byť nadčasovou kultofkou! Žiaľ, úcta k divadlu a jeho spôsobu spracovania sa tu stala prednejšou než film. (22.09.2014)

Potkali se za války během bombardování Neapole. On je úspěšný podnikatel z dobře situované rodiny, má pro ní slabost, ale vzdát se kvůli ní svých ostatních avantýr neumí a ani nijak nechce. Ona je výrazně mladší, analfabetka se selským rozumem a lehká děva v lepším podniku. Miluje ho, ale... Aneb jak šel čas v jednom vášnivém vztahu plném intrik a přetvářek z obou stran kde je vše jako na houpačce. Pokud pojmete podezření, že je to jak z nějaké červené knihovny, tak nejprve zkontrolujte jméno tvůrce. Máte? Tak je snad vše jasné... Nejde sice o De Sicův nejlepší snímek, ale zřejmě o ten nejlépe zahraný, jelikož příslovečná chemie mezi ústřední dvojící Lorenová/Mastroianni je něco co se na plátně vidí málokdy. (18.11.2007)

Tak tohle je pravá Itálie. Spousta křiku, zuřivá gestikulace, hysterické scény, záchvaty vzteku, urážky, vyhrožování, pláč, třískání nádobím, rozbíjení nábytku a tak všelijak podobně. A Domenico je pravý Ital. Zazobaný, arogantní děvkař, který neumí udržet slovo ani liru a pod vzhledem Rhetta Butlera skrývá pravou identitu pohodlného, sobeckého sraba a přesvědčení, že je pánem tvorstva. Což se ukáže být mylným, protože pánem rázné prostitutky a filuty Filumeny rozhodně není, jakkoli mu ona celé roky slouží (ve dne v domácnosti, v noci v posteli) a rodí mu děti, a marně usiluje o kariérní postup – manželství. Což se jí po 22 letech konečně povede. Lstí, pochopitelně, donchuan Domenico totiž ani za tu dobu špetky charakteru nenabyl… Sice jsem se párkrát zasmála, ale z mého pohledu je italské manželství spíš drama než komedie. Asi že holt nejsem chlap. (30.12.2015)