Zvítězit

Tenhle film ve mě vyvolal dost rozporuplné pocity. Jistě, láska k "Il Ducemu" je bez pochyby něco tak zvláštního, že téma volá po zpracování, následně i po shlédnutí...Ale otázkou zůstává, jestli titulky novinových článků létající po plátně a dramatické prostřihy na šílené ženy, mezi které se naše "hrdinka" má začlenit, jsou ideálním způsobem servírování tohohle kousku. Co se týče mě, údajná první Mussoliniho manželka, která nás, bohužel, provází prakticky celých 122 minut, byla tak odbojná, až se tomu nedalo věřit. Dvě hvězdičky za skvělý výkon Fillipa Timi v konečné roli Benita juniora! (05.10.2010)

Ke známému výroku německého filosofa „Bůh je mrtev“ se s nadsázkou přidává epitaf „Nietzsche je mrtev“, podepsán Bůh. Podobnými slovy by se dal zarámovat Bellocchiův film Zvítězit. Sebejistý novinář a socialistický buřič Benito Mussolini si na shromáždění vypůjčí hodinky a místo řečnění, jímž se později tolik proslaví, nechá mluvit čas – pokud jej do pěti minut Bůh nesrazí, prostě neexistuje. Boží mlýny však melou pomalu a tak během stodvacetidvou filmových minut můžem spatřit vzestup a náhlý pád fašistického vůdce. Tvrdé Mussoliniho charisma nevyburcovalo pouze davy k fanatické úctě, ale také řadu žen k mimořádně hlubokým citům. Dramatický příběh jedné z nich, příběh Idy Dalserové se nám otevírá na pozadí dějinných událostí, umocněných dobovými záběry. Ze zdánlivě jediné lásky se stává nepohodlná milenka a v té době už mocnému Mussolinimu nedělá problém jí i s malým synkem uklidit na odlehlejší panství. Zde přestáváme sledovat růst totalitního státníka, hlavním motivem je tragický propad zatvrzele milující ženy. Útěky z izolace, neustálé rozesílání dopisů na všechny možné strany a neoblomné tvrzení, že je právě ona jedinou právoplatnou manželkou, Idu dovede až do blázince. V opatrování řádových sester by snad i mohla žít celkem klidný život, doufat v návštěvu odtrženého syna a časem volnost v ústraní, stačilo by odvolat. Stále však věří, že jde o jakousi absurdní zkoušku a vede dál nerovný boj proti všem, sílu ji dává zoufalá snaha domoci se svých práv a uznání, touha zvítězit. Film sám je poctou mnoha dalším snímkům. Od využívání dobového kinematografu ještě němých obrázků událostí podzvučených živou hudbou až po klasiky jako díla Charlieho Chaplina. (31.10.2011)

Především formálně zajímavý snímek, který vás může dostat tím, jak je natočen více než tím, co je v něm zobrazeno. Benito Mussolini ale rozhodně není nezajímavé téma, ale tohle není film, který je primárně o něm. Je o tom, co dovede udělat moc, jak vás změní a jak jiné zničí a uvrhne je do role, kterou nechtěli a nečekali. (19.06.2017)

Nenechte se nalákat na Mussoliniho, ten se zhruba od poloviny filmu objevuje pouze na záběrech z propagandistických týdeníků, což považuji za nápadité řešení jeho proměny z muže patřícího jedné ženě (ok, pár ženám) v muže patřícího celému národu. Už nevidíme, jak Duceho subjektivně vnímala Ida Dalser, ale jak ho „objektivně“ zachytily filmové kamery. Vyprávění nicméně zůstává silně subjektivní – trochu rozkolísané, mezi představami a realitou. Na několik silných momentů (futurismem poznamenané koláže, sledování Chaplinova Kida) připadá několik momentů, které dávají příliš najevo, že by silnými chtěly být (dlouhá, působivá, ale poněkud nadbytečná ukázka, jak ronit slzy v detailu). Ke konci, kdy se Bellocchio hlavně snaží dovyprávět dojemný příběh, ubývá záběrů, které by se mohly vystavovat v galerii, film nehezky tuctovatí a končí o dobrých dvacet minut později, než by mu slušelo. Škoda, že obsah není stejně nekonvenční jako forma… s historií toho ale těžko mnoho navymýšlíte. 75% (16.05.2011)

Vynikajúce! Niet lepších historických filmov ako tie, ktoré vychádzajú priamo z faktografických dokumentov. Hoci to spočiatku vyzeralo, že to bude film o Benitovi, napokon sa z toho vykľul príbeh o Ide Dalser a jej neuveriteľnom osude. Žena, vďaka ktorej sa Benito dostal do popredia vtedajšieho politického diania, upadla už počas svojho života do zabudnutia. Kedysi stačilo na zbavenie ženy vyhlásiť ju za čarodejnicu, no a v ďalších storočiach sa zas presadilo vyhlásiť ju za hysterickú alebo bláznivú - a ono to vážne fungovalo. Presne tak ako aj u Idy a jej syna (spoločného potomka so samotným Ducem). Film bol spracovaný vynikajúco, zahrňoval všetky dôležité dejinné zlomy talianskej histórie počas 1. svetovej vojny, na ktorú nadviazal nasledovný vzostup fašizmu. Celý dej bol pekne doplnený autentickým čiernobielymi zábermi z vtedajších čias. Takže musím uznať, že to bolo na moje prekvapenie vysoko nadpriemerné. Ida Dalser a jej syn Benito Albino boli aspoň takýmto spôsobom pripomenutí, hoci počas života sa ich snažili držať v úzadí a v konečnom dôsledku ich nechať upadnúť do zabudnutia. (12.11.2014)