Bílý šejk

Trochu kýčovitý příběh o uměleckém kýči, satyra na maloměšťáctví, odlehčený výsměch harlekýnovitým příběhům či obyšejná italská komedie padesátých let? Asi všechno dohromady. Bavil jsem se slušně, oba herci (manželský pár) zvládli své hodně stylizované postavy bezproblémů a pro fanoušky Felliniho roztomilé ženy Giulletty je tam jedna milá, vděčná scéna. Ti z vás, kteří Felliniho nepochopili v 8 1/2 či Sladkém životě, ho tady uvidí úplně jiné, lidovější stránky a třeba si spraví chuť. Nechte si chutnat. (05.10.2006)

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)

ocenenia : MFF Benátky 1952 - súťažný výber ◘◘◘◘ Na tento druh talianskych komédií vlastní u mňa "copyright" síce Pietro Germi (napr. Svedená a opuštěná), ale toto sa Fellinimu vydarilo skvele, na čom má veľkú zásluhu aj herec Leopoldo Trieste, ktorý vo svojej tragikomickej postavičke novomanžela pripomína (aj výzorovo) Chaplinovho tuláka.... Príjemná, zábavná satyrická komédia s už vtedy rozpoznateľným režisérskym rukopisom, a s ohľadom na rok vzniku je film aj sviežou odbočkou zo silného neorealistického prúdu talian. povojnovej kinematografie (08.01.2016)

Bílý šejk je svěží melodramatickou komedií a zároveň prvním samostatným debutem Federica Felliniho na režisérské stoličce. S jemným ostrovtipem, italským temperamentem a emotivní linkou nám režisér servíruje nenáročný komediální příběh čerstvého novomanželského páru. Ivan se svojí chotí přijíždí do Říma, aby ji mohl představit příbuzným. Wanda, oddaná čtenářka obrázkového magazínu, má však jiné plány; setkat se s hrdinou svých dívčích snů - Bílým šejkem. Ivanovo ohromení ze ztráty manželky se postupně proměňuje ve slovní souboj s příbuznými, v němž se často neobratně snaží zamaskovat její absenci. Toužebné setkání Wandy s Bílým šejkem ale nedopadá dvakrát šťastně. Za slupkou frivolně působícího lamače ženských srdcí se skrývá jen obyčejný vychytralý lump v podání nezapomenutelného Alberta Sordiho. Fellini s nadhledem zůročil dřívější novinářské a karikaturistické počátky, přičemž neopomněl do filmu zakomponovat prvky, s kterými se setkáme i v jeho pozdějších, vyzrálejších dílech. (17.08.2004)

Bílého šejka jsemsledovala jakoby z nádheldu, jako bych se dívala z výšky na velkou mozaiku a občas se zadívala na jeden malý kamínek ve skládačce. Byť se dá námět označit za banální, jeho vyznění ani náhodou banálně nevyznívá. Troufám si říct, že jsou všechny velkjé role vymazleny do posledního detailu. Uvědomila jsem si, jak moc byl Fellini uhranutýfilmem a především jeho tvorbou. Celá část natáčení to podtrhuje. Roztomilá naivka Brunella Bovo je přímo ukázkově vystřižená, její prostoduchý manžílek Leopoldo Trieste je k sežrání komický, Alberto Sordi okázale neokázalý, mihne se Giulietta Masina v drobné roli Cabirie ...Obrazově čisté, zábavné. (29.08.2020)