Na vlnách hrůzy

Pozor! Tajemné orákulum na pirátské rozhlasové stanici vysílá na frekvenci 99,9 MHz, takže když obrátíte digitální radiobudík vzhůru nohama, zjistíte děsuplnou skutečnost, že... jste svědky nehorázné sračky. Více než polovina připomíná laciné porno bez souložení a středoškolské dění v duchu 90210 a až v poslední třetině, snad aby se neřeklo, si tvůrci poněkud amatérskými prostředky začnou hrát na horor. Byl jsem tak ze sledování Otevřených dvířek konsternován, že jsem měl i halucinace a mezi herci (čti náhodně vybranými kolemjdoucími) jsem párkrát zahlédl odporný prasečí ksicht Taylora Lautnera.. (01.03.2018)

Taková typická teen vyvražďovačka na téma "věci, který si přeješ se splní, ale ne tak, jak ty chceš". Herci nic moc, není zde ani kdovíjaká atmosféra a vzájemné vyvražďování otravných adolescentů kdovíjak nenadchne. Býval by to mohl být alespoň průměr, protože téma samotné není tak docela k zahození, ale ono je to většinu času vážně docela nudné a navíc uslyšíte i dost pitomé dialogy. Zároveň jsem ale ještě schopná pochopit, že pro průměrného nezainteresovaného diváka to taková tragédie být nemusí (když nemá moc s čím srovnávat) a proto dávám aspoň tu dvouhvězdu. (16.06.2011)

Byla jednou jedna opičí pracka a když se vo ní dočetli autoři tady toho,řekli si,že filmů není nikdy dost. No budiž. (není to poprvý,kdy je mi podsouváno,že neblbějšími tvory na světě,hned po mrtvejch měňavkách ,jsou američtí týnejdři,-a třeba to tak je,ale to pak dostávají všechny tyhle ,,horrory" s mladými a o mladých úplně jiný rozměr,-prima námět na diplomku,ne?) (21.08.2010)

Na originální zápletku zde můžeme zapomenout rovnou, to mi došlo během chvíle. To jsem však ještě netušil, co si pro nás tvůrci tohoto filmu připravili za bídnou podívanou. Po úvodním masakru (mimo záběr kamer) jsme nuceni sledovat téměř 40. minut jakousi variaci ala epizoda z romantické telenovely. Znuděně jsem sledoval tu bandičku nesympatických borečků (rádoby sportovců) a dvojici kamarádek z nich jedna je bohatá běhna a druhá nesmělá panna, co má doma od přísných rodičů zaracha. Dámy a pánové jo to tedy bylo terno, že jsem několikrát přemýšlel, jestli to raději nevypnu a nepůjdu na pivko.    Filmů na podobné téma jsem viděl už tolik, že to ani nedokážu spočítat, ale na tenhle asi dlouho nezapomenu. Skoro po hodině dojde k vyřčení přání v návalu vzteku a zbytek času tedy nastane rádoby krvavá vybíjená rozmazlené a nadržené omladiny. Mnohdy mimo záběr kamery, jen s nepatrnými náznaky brutality a krve. Oranžový filtr ala temné síly, které se zmocní každého, na koho se vztahovalo přání. Buď přinutí danou osobu zabít tu druhou ve svém dosahu, nebo sám sebe.    Když se začal ztenčovat počet živých postav, špetku se zlepšila i do té doby nudná atmosféra, ale jen o minimum. Já se vlastně ani nedivím, že tenhle film dost často dávají na našich televizních stanicích a proč jsem se mu až do teď vyhýbal. Za celou dobu se mi líbila snad jen pasáž v garáži a s ohněm, no a pak představitelka hlavní hrdinky. Ta na rozdíl od těch dvou barbín vypadala alespoň přirozeně. I to je však žalostně málo.    Na vlnách hrůzy je podprůměrná záležitost, která nenabídne téměř žádnou kvalitní podívanou. Navíc si myslím, že to spousta lidí nedokouká ani do konce, protože během první hodiny se skoro nic zajímavého neděje a tak to raději vypnou. Minimum slušné atmosféry, krve, brutality – za to hromada nudy. 30% (25.09.2022)

No, to jsem si zase jednou naběhl... Neskutečně hloupá a nudná kokotina, ve které se banda rádoby cool, bohatých a neskutečně drsných dětiček (hahaha) rozhodne vystrašit svou méně bohatou kamarádku, která zklamaná životem zavolala do pirátského rádia a přála si, aby se její život změnil... A takhle začalo hodinu a půl dlouhé utrpení, ve kterém se hodinu absolutně nic neděje... V poslední dvacetiminutovce se objeví nějací ti démoni, par zparchantělých dětiček pochcípá a hlavní hrdinka pozná, že její přání se sice vyplní, ale ne způsobem, jaký si ona představovala... Nebudu už na tuto sračku plýtvat slovy, pustím si Wishmastera a tuto zrůdnost se pokusím co nejdříve zapomenout... (21.04.2013)