Hlava-ruce-srdce

David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost. (25.11.2010)

Další originální snímek z pera Davida Jařaba. Perfektní atmosféra, nádherná kamera, úchvatná hudba - ta je fakt skvělá, a znamenitá Viktorie Čermáková, do které jsem se rázem zakousl a hltal jsem každý záběr její krásné tváře a jejího těla. Taktéž je výborný Roman Zach a jeho šílené haluze a povídání si v lese s rukou nemají chybu a pěkně mě pobavily. A ten konec ukázal, jak asi zkončila válka...hustý!! Takové zvláštní a neobyčejné filmy mě prostě baví a v dnešní záplavě většiny českých slátanin nemají konkurenci. Davidu Jařabovi fandím do další práce! Škoda, že už jsem film tenkrát nestihl v kině, na který jsem se s bývalou přítelkyní chystal, dávali ho jen pár týdnů a to je docela ostuda! (03.07.2011)

Už dlouho jsem v žádném filmu neviděl tak špatný a amatérský výkon hlavní herečky, jako tady předvedla Viktorie Čermáková. Do toho filmu se hodila max. tak obličejem, hlasem vůbec. Co se děje týče, není až tak těžké pochopit, o čem to celé vůbec je, během filmu se objevují náznaky a pokud by nepomohly, finální scéna to dokonale shrnula. Starý svět (Rakousko-Uhersko) končí a začíná nový (Nacistická říše), ve kterém bude jedinec tvrdou rukou vládnout nad ostatními, jako kohout vládne svému hejnu slepic. A nedá se tomu zabránit, vše se tak vyvíjí. Filmařsky je to vyhrané, má to skvěle vybranou hudbu, kamera je jak z Dealera, aspoň je mu podobná stylem a i tak je povedená, dokonce to má i nějakou atmosféru, díky které ten film (aspoň do určité části než začne působit moc dlouze) je zajímavý. No jo, jenže to samé měl i Vaterland a neměl nic navíc, stejně jako Hlava-ruce-srdce. Teda takhle, Vaterland tu vidím jako lepší (asi jsem jediný) film, protože byl aspoň trochu mysteriózní. Hlava-ruce-srdce má vlastně ty samé klady a zápory, co má Vaterland (tudíž Jařab se nikam neposunul) a nic navíc. Celé to vidím tak na 2*, byť to něco do sebe má, ale pořád tomu dost chybí. Ale i tak jsem rád, že tenhle film vznikl, kolik je v Česku filmů, co by se nějak odlišovali od těch ostatních? Kolik lidí se tu pokusí o něco "jiného"? 2* (10.08.2019)

hodně zvláštní film, u kterého zaujme skvělá výprava a slušná kamera, tak není divu, že za toto byl nominován na Českého Lva. Jinak je však hodně rozporuplný a těžko pochopitelný. Jako celek na mě působí hodně roztříštěně a zmateně. Jsou tam zajímavé pasáže, ale je jich dost málo na celý film. Navíc mi tam hlavní hrdinka moc neseděla - hrála dobře, ale když promluvila, tak jsem jí nedokázal uvěřit ani slovo a mátlo mě to. Nemůžu teda dát víc než 2* (19.11.2011)

Většina lidí okolo vede v podstatě živnost a ne život. Film, který podle mě ne úplně nejlépe rozpracovává téma rozbourávání tradic a tradičních hodnot. Lidé začínají myslet a jednat nezávisle na státu, na tradicích, na společnosti, každý člověk se stává samostatnou odloučenou entitou. Má ruka je pevná, neztratil jsem hlavu a k čistému srdci se snažím dopracovat. Společnost nezávislých individuí však již nemůže dojít klidu. Jediný způsob je opětovné pohlcení všech nezávislých částí společnosti, třeba i násilnému spojení. David Jařab se tak snaží představit myšlenku, že rozbourávání tradic, svoboda a nezávislost lidí nutně musí vést ke zmatení, které je následováno opětovným násilným podřízením uměle vytvořeným společenským hodnotám totalitarismu... a v tom případě je jedno zda komunistického, nacistického nebo kapitalistického. K tomu nahrává i skutečnost, že většina lidí včetně samotných státních institucí je někde na pomezí zastánců tradic i změn. Jde o zajímavou myšlenku, pěkně zpracovanou, ale film mi přišel trochu zmatený. Navíc herečka v hlavní roli mi moc neseděla, zdálo se mi, že její herectví je nepříjemně afektované. Avšak pořád je to lepší než ta šeď okolo. (02.08.2012)